Koncem minulého století vznikl díky postupné popularizaci protokolu IP nápad konvergovat telekomunikační, počítačové i vysílací sítě. V té době však realizaci této ideji bránilo velké množství technických i administrativních omezení, a tak jsme si na akci museli počkat až do aktuálního tisíciletí. Na jeho počátku telekomunikační obor přijal tzv. architekturu NGN (Next Generation Network), v jejímž centru k přesměrování hovorů sloužily softwarové přepínače.
Přelomovost NGN tkví v její hierarchické architektuře, v níž jsou od sebe různé služby navzájem odděleny. Tradiční vertikální model service provisioningu (neboli poskytování služeb) je tak nahrazen modelem horizontálního provisioningu, který výrazně urychluje vývoj a efektivní poskytování nových služeb. Zároveň jsou tak podporovány multimediální služby včetně přenosu hlasu, dat a videa. Ranná softswitchová architektura NGN je vhodná pro nahrazení pevných sítí, jako například veřejných komutovaných telefonních sítí (PSTN neboli Public Switched Telephone Network).
Partnerský projekt 3GPP (3rd Generation Partnership Project) představil koncept mobilních softwarových switchů (založený na konceptu softswitchů v pevných NGN sítích) ve standardu 3GPP Release 4, a v pátém vydání standardu (3GPP Release 5) již svou pozornost směroval na IMS (IP Multimedia Subsystem) 3G sítě. IMS je univerzální přístupové schéma k UMTS, CDMA2000 i fixně mobilním službám, která má nahradit dosavadní rozdělení na okruhový (CS) a paketově spínaný (PS) přístup. U UMTS je definována od UMTS Release 4. Právě proto, že IMS je definováno jak pro sítě 3G, tak pro fixní telefonní sítě, označuje se také za službu fixně/mobilní konvergence a za součást definice NGN. NGN, které již nebudou postaveny na softswitchích, ale na IMS jsou budoucím trendem v oblasti konvergence fixních a mobilních sítí (FMC neboli Fixed Mobile Convergence).
Proč konvergovat?
Konvergence se stává nevyhnutelným trendem v budoucím rozvoji sítí. Pro zákazníky z ní plyne například možnost personalizovaných služeb. Operátoři zase tímto způsobem ušetří náklady a zkvalitní svou servisní nabídku, čímž přilákají nové zájemce a v důsledku vydělají více.
Pro konvergenci sítí je využíváno obecných technologií, a technologií postavených na otevřených standardech – jedině tak lze dosáhnout propojení/konvergence různých sítí a síťových prvků. Jako taková konvergence násobí účinek síťových zdrojů - například místo analogové a datové sítě vzniká jediná konvergovaná – čímž snižuje náklady na provoz a zvyšuje konkurenceschopnost provozovatele. Konvergence firmám umožňuje rovněž poskytování rozmanitějších služeb, nehledě na to, zda se zákazník momentálně nachází v pevném či mobilním prostředí.
Co konvergovat?
Konvergence sítí zahrnuje konvergenci služeb, vnitřní sítě, přístupové sítě, terminálů, provozu a údržby.
Konvergence služeb obnáší, že operátor „sváže“ několik služeb dohromady a uživatelům je pak nabízí za nižší ceny. V tomto případě jde o tzv. obchodní konvergenci, která nezahrnuje nižší vrstvy síťové technologie. Služby se vztahují k přístupové síti a terminálu. Výhodou této konvergence je plné využití dostupných síťových zdrojů (= není třeba kompletní restrukturalizace síťové infrastruktury) k uspokojení zákaznických požadavků na sjednocenou komunikaci. Tento typ konvergence začal již poměrně dávno, když v roce 2002 americká společnost Bell spustila službu, která v sobě spojovala možnost lokálních hovorů, dálkových hovorů, připojení k internetu a mobilní služby – k přístupu ke všem těmto funkcím pak zákazníci využívali jediného účtu a telefonního čísla, pochopitelně tedy vše dostávali s výraznou slevou.
| Konvergence vnitřní sítě zahrnuje spojení několika různých vrstev (core bearer layer, core control layer a service layer). Konvergence přístupové sítě a terminálů musí zajistit konvergovaný přístup ze všech možných sítí (drátových/bezdrátových, broadbandu/dial-upu) a koncových stanic, z nichž lze vždy přistupovat ke všem typům služeb – to vše bez jakýchkoli negativních dopadů na zákazníka. |
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU