standardní postupy při práci s jednotlivými komponentami počítače. Říká se tomu
různě: ladění výkonu, přetaktování, tunning... Všechny tyto výrazy vyjadřují
jednu a tutéž věc úpravy základních nastavení a hodnot komponent tak, aby
vykonávaly danou práci rychleji. A je jedno, zda se jedná o procesor, základní
desku či grafickou kartu.
V dnešním článku si vysvětlíme, prakticky předvedeme a ukážeme, jak zvýšit
výkon grafických karet pomocí navýšení frekvence grafického procesoru a pamětí.
Před začátkem je dobré se nejprve zmínit o úskalích tohoto počinu. Jedná se o
zásah do výrobcem stanovených hodnot, tudíž by to mohlo být chápáno jako úkon
vedoucí ke ztrátě záruky na dané zařízení! Dalším obecným problémem u
přetaktování je nadměrné zvýšení odpadního tepla, produkovaného tou či onou
komponentou. Na tomto místě důrazně doporučujeme být maximálně opatrní a
sledovat teplotu zařízení, popřípadě vybavit počítač dalšími přídavnými
chladiči, které odvádějí přebytečné teplo z počítače pryč. Dost už ale varování
a vrhněme se rovnou na věc!
Jedním z prostředků, jak zvýšit výkon grafické karty, je zvýšení pracovní
frekvence grafického procesoru a pamětí. Protože na našem trhu existují dva
výrobci grafických čipů, ukážeme si postup pro zástupce obou: ATI a nVidia.
Grafické adaptéry ATI
U grafických karet ATI představuje velmi dobrou pomůcku k taktování program
ATITool, jehož aktuální verzi naleznete na stránkách
http://www.techpowerup.com/atitool nebo . Po úspěšné instalaci a spuštění se
ocitnete v přehledném programu, který vás rychle a bezpečně provede nastavením
frekvencí na grafické kartě ATI.
Testovací nastavení jsme prováděli s kartou ATI Radeon X850 XT. První, čeho
byste si měli po spuštění programu všimnout a pečlivě si poznamenat, je kolonka
Profile, v níž by měla být uvedena aktuální a defaultní hodnota frekvencí
grafického procesoru a pamětí. V našem případě je to GPU 520 MHz a Mem 540 MHz.
Druhý krok by měl směřovat k tlačítku Show 3D View po jeho stisku se v levé
části ukáže rotující krychle, na níž se testuje stabilita grafického systému.
Důležitým ovládacím prvkem je také Scan for Artefacts, který má za úkol
vyhledat chyby v obraze a podat o tom uživateli zprávu. Ten tak pozná, že
grafická karta je již za prahem svých možností. Další tlačítka začínající na
Find mají za úkol hledat maximální vhodnou frekvenci GPU nebo pamětí. A nakonec
tlačítko nejdůležitější Default. Tím se všechny hodnoty vrátí zpět na původní.
Nyní můžeme přistoupit k samotnému taktování. Nejprve zkuste tlačítko Find Max
Core pro zjištění maximální frekvence grafického procesoru. Pečlivě sledujte,
kam až se dostane hodnota frekvence. To pro případ, že by byl počítač
nestabilní a resetoval se. Nám se podařilo takto zvýšit frekvenci až na 556
MHz. To samé jsme provedli i s nastavením pamětí (Find Max Mem). Tam jsme se
pomocí automatické detekce vyšplhali až na hodnotu 574 MHz. Nastavené hodnoty
uložíte tlačítkem Set Clock. Komu ovšem nestačí automatická detekce, může si
hodnoty nastavit ručně, a to pomocí ukazatelů na pravé straně programu. Obecně
doporučujeme postupovat z původní frekvence po 3-5 MHz a po každé změně
otestovat stabilitu systému pomocí tlačítka Scan for Artefacts. Nám se takto
podařilo dosáhnout hodnot z původních 520/520 MHz až na 560/580 MHz. V konečné
fázi vás čeká testování stability v reálných aplikacích tedy ve hrách nebo
oblíbených testovacích programech společnosti FutureMark 3DMark03 a 3DMark05.
Pokud se v obraze objeví artefakty nebo se počítač stane nestabilním, snižte
frekvenci GPU a (nebo) Mem. Ještě jednou doporučujeme rozšířit chlazení
počítače o minimálně jeden větrák, nasměrovaný tak, aby odváděl teplo od
grafické karty.
Grafické adaptéry nVidia
Druhý popisovaný program RivaTuner, který naleznete na stránkách
http://www.guru3d.com/rivatuner/ nebo , se hodí nejen pro zvyšování frekvence u
GPU nVidia, nýbrž i pro grafické karty ATI. My si však popíšeme postup na
grafické kartě, založené na grafickém procesoru nVidia. Po spuštění aplikace se
aktualizuje databáze grafických karet a poté se již objeví ovládací okno celého
programu.
Nás v tuto chvíli zajímá kolonka Driver Settings, přesněji tlačítko u slova
Customize. Po kliknutí na něj se objeví rozbalovací menu, kde vyberte první
kolonku s názvem System Settings. Poté se objeví okno s položkou Overclocking.
Zatrhněte kolonku Enable Driver-level Hardware Overclocking a poté klikněte na
Reboot. Můžete sice pokračovat bez restartu pomocí Detect Now, ale
nedoporučujeme to.
Po restartu opět přejděte do příslušného menu v programu a zvolte v kolonce
napravo Performance 3D, čímž určíte, že chcete pracovat s frekvencí při
nejvyšším zatížení grafické karty.
Poté již nic nebrání tomu, abyste nastavili frekvenci podle chuti opět
doporučujeme začít zvyšovat frekvence GPU a Mem po 3-5 MHz, stejně jako u
předchozího programu. Testování stability zde provedete tlačítkem Test,
umístěným v dolní části okna. Pokud počítač nebude jakkoliv protestovat
(nezobrazí jakoukoliv varovnou hlášku), stačí již pouze kliknout na OK a tím
dočasně nastavené hodnoty uložit. Nastavené frekvence se tak nezmění až do
restartu počítače, po kterém se vrátí zpět na původní hodnoty. Pokud ale
nechcete nastavovat zvolené frekvence po každém restartu, použijte zaškrtávací
políčko Apply Overclocking at Windows Startup. Nakonec proveďte testy
stability, popsané u programu ATITool.
Jak jsme testovali?
K testu jsme vybrali dvě grafické karty, které jsme si vyhlédli na stránkách
výrobců a které podle svých parametrů měli splňovat předpoklady k úspěšnému
zvýšení frekvence. Jednalo se o tyto karty: Asus Extereme N6600GT a Albatron
Trinity GeForce 6600U. Třetí kartu, zástupce společnosti ATI, jsme vybrali
náhodně kartou ATI Radeon X850 XT byla osazena sestava společnosti AutoCont,
testovaná v minulém čísle PC WORLDu. Nastavování frekvencí probíhalo přesně
podle návodu po 3 MHz, při zvýšení o 12 MHz jsme provedli ve všech testovaných
programech kompletní testy, abychom zjistili, zda je karta na daných
frekvencích stabilní. Poté jsme pokračovali stejným způsobem až do dosažení
maximální frekvence, kde se ještě neprojevily chybné artefakty nebo nestabilita
systému. Testovali jsme v programu 3DMark03, 3DMark05 a v aktuálních hrách
Doom3 a Half-Life2. U posledně dvou jmenovaných programů testy probíhaly ještě
v jiném než základním rozlišení 1 024 x 768 obrazových bodů, a to v rozlišení 1
600 x 1 200 a při zapnutém celoobrazovkovém vyhlazování a rozlišení 1 024 x 768.
Výsledky
U zvolených grafických karet dopadlo testování takto: karta Asus šla
přetaktovat ze standardních hodnot 500/1 000 MHz na 580/
/1 080 MHz, Albatron 350/700 MHz na 435/721 MHz a ATI Radeon X850 XT z 520/1
040 MHz na 560/1 160 MHz. Výkonnostní nárůsty jsou zaznamenané v tabulce.
Závěr
I když se nám povedlo dosáhnout uvedených výsledků, neznamená to, že karta z té
samé série půjde taktovat stejně. Vše záleží na použitých pamětech, grafickém
čipu a zpracování konkrétní karty. Jedná se o individuální záležitost, která
ovšem ukazuje alespoň rámcově, jak si která výrobní řada grafických karet při
přetaktování stojí. Rozhodně to neznamená, že pokud lze dobře taktovat grafická
karta Asus Extreme N6600GT s čipem nVidia GeForce 6600GT, půjdou stejně
taktovat i karty od jiných výrobců osazených stejným grafickým procesorem.
§§§§§
Jak levně přijít k digitální televizi
Hynek Vácha
05C0222
Najít dnes v Čechách člověka, který nikdy neviděl televizi, by byla velmi
komplikovaná (ne-li nemožná) věc. A velmi podobně by na tom byl člověk, který
by se snažil nalézt domácnost bez televizního přijímače. Za několik desítek
let, kdy je televizní vysílání dostupné, se mnoho nezměnilo. Pravdou je, že
původní černobílé vysílání bylo nahrazeno barevným, systém SECAM byl vytlačen
modernějším PALem, ale to byly asi jediné podstatnější zvraty. Změny, které
byly pro uživatele patrné, se týkaly hlavně vlastních televizních přijímačů.
Tam jsme se od původních výrobků se značně zaoblenou obrazovkou o malé
úhlopříčce dostali až ke dnešním plochým a tenkým LCD nebo plazmatickým
přístrojům. V současné době již televize umějí asi všechno, co by umět měly a
možnosti jejich dalšího rozvoje by za stávajícího způsobu vysílání byly
minimální. Současný (analogový) způsob distribuce signálu totiž vývoj dalších
služeb neumožňuje. Lepší to není ani s možností zprovoznění dalších televizních
stanic. Toto jsou však pouze omezení dalšího rozvoje. Velkým problémem (zvláště
v některých lokalitách) je i kvalita dostupného signálu, který je značně
ovlivněn různými odrazy a dalším rušením. Zlepšení kvality obrazu při příjmu
analogového signálu je velmi složitá věc. Bylo by nutné vystavět množství
vysílačů, které by celou síť zahustily tak, aby měl pokud možno každý přímou
viditelnost na nějaký vysílač. Toto je však v praxi neproveditelné. Vzhledem k
rostoucím požadavkům na jedné straně a technickým možnostem na straně druhé
nastal nejvyšší čas pro přechod na nový způsob distribuce televizních pořadů.
Jakou tedy vlastně hledáme technologii? Potřebujeme pokrýt relativně velké
území s co nejnižšími náklady a co nejjednodušším technickým řešením. Díky
těmto požadavkům je jasné, že v úvahu nepřichází kabelová satelitní televize.
Musíme zůstat u systému, který požadované území pokrývá pomocí sítě pozemních
vysílačů. To, co se u nového systému mění, je typ přenášeného signálu. Na
rozdíl od stávajícího signálu analogového, jenž se šíří éterem od dob prvního
spuštění televizního vysílání, se jedná o signál digitální. Systém, který byl
pro tyto účely vyvinut, se nazývá DVB-T (Digital Video Broadcasting
Terrestrial). Podívejme se tedy na to, co nový systém přináší.
Abychom získali celkový přehled, vezmeme to pěkně od zdroje televizního
signálu. V televizním studiu vznikají vstupní televizní a zvukové signály,
které je třeba převést do digitální formy. Toho se docílí kódováním a
multiplexováním (složením) všech vstupních dat (audio i video) podle standardu
MPEG2. Do jednoho multiplexu je pak možné vložit více audio a video stop. To je
jedna z velkých výhod digitální distribuce vysílání, protože nabízí příležitost
pro rozšíření počtu televizních programů na takto pokrytém území. Jeden
multiplex totiž zabere ve frekvenčním spektru stejnou šíři, jakou zabírá signál
analogový, který je ovšem schopen přenést pouze jeden televizní kanál. To, že
můžeme frekvence lépe využít, je dáno hlavně kompresí, jež je součástí MPEG2.
Formát MPEG2 (jak většina uživatelů DVD přehrávačů ví) je základem filmů
uložených na DVD médiích. Tento standard byl sestaven tak, že je možné vybraný
film zmenšit na kapacitu rozumnou pro uložení na současná média (DVD) a zároveň
je zachována dostatečná kvalita obrazu např. pro sledování záznamu na
televizích s velkou úhlopříčkou nebo na plátně při promítání přes projektor.
Digitální signál je ze studia dopraven (pomocí speciálních vysokorychlostních
sítí) k vysílačům, odkud je již vzduchem distribuován k uživatelům. Vzhledem k
tomu, že v současné době je digitální vysílání teprve v takzvaném "pilotním
projektu", není pokryto celé území České republiky. Oba hlavní distributoři
digitálního signálu, České Radiokomunikace a Czech Digital Group, se zaměřili
na pokrytí území v okolí hlavního města. Přibližný přehled o dostupnosti
signálu v konkrétních lokalitách si můžete udělat z map na další dvoustraně.
Vzhledem k tomu, že signály jsou šířeny pouze z pěti vysílačů (soustředěných v
relativně malém prostoru), je pokrytí docela zajímavé. Například v Praze je na
značné části území možné signál přijímat na malou prutovou anténu přímo v bytě.
V místech s horším signálem je pak možné použít externí prutovou anténu nebo i
klasickou (směrovou) televizní anténu, s jakou je přijímán signál analogový.
Možnost příjmu na prutovou anténu je dána tím, že u digitálního vysílání
nedochází při příjmu signálů z různých směrů k tvorbě takzvaných duchů, ale
naopak k posílení celkového přijímaného signálu, což zlepšuje možnosti příjmu
hlavně ve členitých lokalitách. Další zásadní změnou při přechodu na digitální
příjem je skutečnost, že zatímco u analogového signálu se při zhoršující se
kvalitě přijímaného signálu postupně zhoršuje kvalita obrazu, u "digitálu"
zůstává kvalita obrazu neustále stejná. To samozřejmě platí do okamžiku, kdy
dojde k výraznému zhoršení příjmu. Pak již obraz začne "kostičkovat", což
znamená, že dochází k výpadkům. V takovém případě již nelze hovořit o
použitelném příjmu. Znamená to, že i v obrazu se projevuje digitální přenos
signál je nebo není (1 nebo 0).
To, že každý počítač nutně potřebuje monitor, tedy nejdražší část televize, již
dlouhou dobu láká výrobce hardwaru k výrobě karet, které by umožnily na
počítači sledovat i televizi. Zvláště v poslední době (v souvislosti s
rozmachem LCD monitorů s velkými úhlopříčkami) se takové využití přímo očekává.
Příchod digitální televize je pak pouze dalším impulsem pro vývoj nových
televizních karet. Pět takových produktů se nám v redakci sešlo k otestování.
Máme zde jak zástupce interních (PCI) karet, tak externích (připojitelných
pomocí USB portu) a dokonce i model určený pro PCMCIA slot v noteboocích.
Televizní katry jsou pro uživatele velmi zajímavým artiklem, který ještě o kus
rozšiřuje možnosti počítačů. Jejich největší neduh je však provází již od
prvních dnů: jsou to ovládací programy. Vlastní hardware je na velice dobré
úrovni, ale software (ani po několika letech vývoje) stále není ideální.
Doufejme, že výrobci zapracují i na této oblasti, protože zejména u digitálních
televizních karet existuje perspektiva pro jejich velké budoucí rozšíření.5
0222/VAC o
TechniSat ModiTel 1
Německá firma TechniSat, jeden z hlavních výrobců karet pro příjem digitální
televize uvedla, vloni na podzim zajímavou novinku kartu ModiTel 1. Jedná se
kartu formátu PCMCIA s vestavěným přijímačem DVB-T. Karta má standardní rozměry
zařízení, jež potřebuje připojení externí antény. Znamená to, že asi o 2 cm
přesahuje rozměr notebooku. Do této (externí) části výrobce umístnil konektor
pro připojení prutové antény, která je samozřejmě součástí dodávky, a
kontrolky, signalizující stav karty. Vzhledem k použitému způsobu připojení je
hardwarová instalace naprostou hračkou i pro technicky méně zdatné uživatele.
Kartu stačí zasunout do volného slotu a připojit k ní anténu. Jakmile notebook
s kartou zapnete, je automaticky zobrazena jako nový hardware a začne
vyhledávání odpovídajících ovladačů. Ty jsou k dispozici na přiloženém CD. Po
jeho vložení jsou ovladače bez problémů ihned nainstalovány a první část
instalace je za námi. Na stejném CD jako ovladače je i ovládací program. Ani
jeho instalace není komplikovaná a je otázkou několika málo okamžiků. Výběr
jazyků, kterými s vámi může program komunikovat, je sice hodně malý vybrat si
můžete mezi angličtinou a němčinou ale to rozhodně není překážkou, jelikož
ovládání je velmi intuitivní. První krok, který je třeba po spuštění aplikace
učinit, je naladit dostupné multiplexy. To lze provést dvěma způsoby. Buďto
zadáme přímo číslo kanálu, ve kterém je multiplex šířen, nebo můžeme nechat
prohledat celé spektrum. Jakmile máme naladěno, nic nám již nebrání sledovat
televizi. Ani u této kompaktní verze nebudete ošizeni o možnost nahrávání
pořadů. Musíte se však smířit s absencí výběru kodeku, s jehož pomocí je možné
záznam ukládat.
+ mobilní příjem televizního vysílání
+ malé nároky na HW
- pouze jeden formát pro záznam videa
Cena vč. DPH: 3 390 Kč
Záruka: 2 roky
K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz
Premium-T
Tato karta svými parametry tak trochu vyčnívá. Je totiž vybavena hardwarovým
dekodérem formátu MPEG2. To ji činí skoro nezávislou na výkonu procesoru, resp.
při sledování televize není nutné zatěžovat procesor, který se tak může věnovat
jiným úkolům. Karta je určena do pozice PCI a je nutné podotknout, že se jedná
o kartu plné velikosti, takže ji ve vybavenějších počítačích není jednoduché
umístnit. Jako jediná vyžadovala (při příjmu digitální televize) přímé
propojení s kartou zvukovou. To sice trochu komplikuje instalaci, ale zase dále
snižuje zatížení sběrnic počítače. Přesto není instalace nijak obtížná. Po
zapojení karty a spuštění počítače se objeví klasický průvodce, takže ovladače
jsou po chvíli nainstalované bez sebemenších problémů. Stejně jednoduchá a
bezproblémová je instalace vlastního programu. Po nutném ladění se zobrazí
seznam stanic, které jsou v dané lokalitě dostupné. Vzhledem k tomu, že v Praze
je na většině míst možné přijímat signál CDG i Čra, je vhodné provést selekci
programů, jinak se v jejich seznamu hůře orientuje. Velké plus karta získala
tím, že jako jediná v testu umožňuje jednoduché přepnutí mezi levým a pravým
audio kanálem. Jedná se o kartu vyšší kategorie to je patrné i z možnosti
připojení dalších komponent. Kromě vyvedení stereo audio a video signálu mimo
počítač je možné z karty získat i prostorový AC3 zvuk (pokud je vysílán). Navíc
je možné připojit modul pro dekódování placeného vysílání. Díky použitým
obvodům Philips je karta dostatečně citlivá na vstupní signál a poskytuje tak
kvalitní obraz i s mírně zhoršeným signálem. Při vlastním provozu jsme ověřili,
že zatížení procesoru je opravdu minimální, záleží tedy pouze na tom, je-li
uživatel ochoten zaplatit vyšší sumu.
+ HW MPEG-2 dekódování nezatěžuje procesor
+ rozsáhlé možnosti rozšiřování
+ podporuje přepínání audiokanálů
- vyšší cena
Cena vč. DPH: 7 890 Kč
Záruka: 2 roky
K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz
Pinnacle Mediacenter 300i
Pinnacle je tradičním výrobcem karet pro zpracování videa a příjem televize.
Tento model je výbornou variantou pro postupný přechod od analogového vysílání
k digitálnímu. Jedná se totiž o kartu kombinující analogový a digitální
přijímač. Již na začátku však musím upozornit, že není možné přijímat digitální
i analogové programy současně. Pinnacle je druhou kartou v testu, kterou lze
propojit s kartou zvukovou. To je však potřebné pouze při příjmu analogového
signálu, digitální zvuk je přenášen přes sběrnici počítače. Celá instalace je
tedy i zde velice jednoduchá. Trochu nás zaskočil fakt, že při instalaci
ovládacího programu se instaluje i MS SQL. Jak jsme zjistili, slouží k ukládání
nalezených programů. Podle našeho názoru je však výhodnější přístup konkurence,
která řeší uložení vlastním způsobem a nikoli použitím takto masivního
produktu. Velice robustní je ostatně celý program. Instalace totiž na pevném
disku zabere přibližně 600 MB, což rozhodně není málo. Velké množství
systémových prostředků pak zabere i vlastní běh aplikace. Takováto robustnost
sice zajistí značnou stabilitu, ale na druhou stranu klade značné nároky na
hardware. Při využití v počítači s procesorem na frekvenci okolo 1 GHz se nedá
mluvit o použitelné konfiguraci. Vlastní ovládací rozhraní je graficky pěkně
vyvedené, ale v některých případech jsme narazili na zbytečně komplikované
ovládání. Chceme-li například změnit některá základní nastavení a sledujeme-li
při tom televizi, musíme ji nejprve vypnout, provést změnu a teprve pak se
znovu můžete pustit do sledování poředů. Ani Pinnacle sice neumožňoval
přepínání audio kanálů, ale od výrobce je již slíbena podpora do chystané nové
verze programu.
+ analogový i digitální přijímač
+ s novým softwarem podpora přepínání audiokanálů
- značné nároky na HW
- složitý přístup k nastavením
Cena vč. DPH: 3 750 Kč
Záruka: 2 roky
K testu zapůjčila firma: EXAC, http://www.exac.cz
TechniSat AirStar 2
Tato karta je určena pro nejširší veřejnost, která se zajímá se o příjem
digitální televize na počítači. Vzhledem k tomu, že se jedná o interní (PCI)
verzi, je její instalace spojena s nutností "vniknutí" do počítače. Proto je
vhodná hlavně pro ty uživatele, kteří ji jednou namontují a již s ní nebudou
dále hýbat. Montáž rozšiřující karty není nic složitého a trochu zkušený
uživatel ji bez nejmenších problémů zvládne. Ke kartě je navíc přiložen i
manuál v češtině (sice velice stručný, ale pro instalaci postačující). Po
zasunutí karty do volné PCI pozice a zapnutí počítače je karta automaticky
detekována. Zajímavé je, že se hlásí jako síťový adaptér (to je konečně
zobrazeno i v manuálu, takže je to zřejmě standardní postup). To samo o sobě
není žádnou závadou, horší je však fakt, že v okamžiku, když jsme nechali
ovladač vybírat automaticky, nebyl ani po pěti minutách patrný žádný výsledek.
Systém neustále hlásil hledání ovladače. Proto jsme celou akci zrušili a
vybrali ovladač ručně, což zafungovalo a následná instalace byla otázkou
několika okamžiků. Dále nás čeká instalace ovládacího programu. Ta nepřinesla
žádné kritické okamžiky. Navíc je zde velmi příjemné, že je program možné
nastavit i do českého režimu ten se týká výhradně položek v menu. Program
automaticky nabídl seznam stanic z Německa. Ty je vhodné odstranit je jich
docela dost. Pak se již můžeme pustit do vlastního ladění. Zde si můžeme
vybrat, kolik kanálů chceme skenovat. Pokud necháte "prověřit" všechny
přednastavené kanály, počítejte s tím, že akce bude trvat asi tak pět minut.
Citlivost vstupních obvodů je uspokojující. V Praze (na dvou testovacích
místech) bylo možné signál přijímat i na interní prutovou anténu.
+ karta vyhoví požadavkům většiny uživatelů
+ malé nároky na HW
- standardně bez dálkového ovladače
Cena vč. DPH: 2 590 Kč
Záruka: 2 roky
K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz
TechniSat AirStar USB
V tomto případě se jedná o externí přijímač, který se k počítači připojuje
pomocí USB kabelu. Na rozdíl od AirStaru 2 jej tedy lze snadno přesunout k
jinému počítači. Díky externímu provedení navíc máme značně usnadněnu instalaci
stačí připojit napájení (zařízení není napájeno z počítače), USB kabel a
anténu. Po připojení USB kabelu je přijímač automaticky detekován a začne
vyhledávání ovladačů. Zde se neobjevil žádný problém, zmiňovaný u AirStaru 2.
Vzhledem k tomu, že obvody, které zajišťují zpracování signálu, jsou s
AirStarem 2 shodné, je logické, že pro ovládání je použit stejný program.
Instalace je tak stejně bezproblémová jako u interního modelu. I všechny
vlastnosti ovládání jsou shodné. U obou karet je nutné vybrat u nastavení
skenování kanálů lokalitu EUR jen tak se prohledává kanál široký 8 MHz. Pokud
zvolíte například položku AUS, karta žádný vysílač nenajde. Na to, že se jedná
o kartu pro širokou veřejnost, je k dispozici velké množství údajů (týkajících
se přijímaného signálu) pro nastavení. Pro běžného uživatele jsou tyto
"vymoženosti" zbytečné. Lze zde například volit PID zvukové stopy, pomocí čehož
by mělo být možné vybrat levý nebo pravý zvukový kanál. V praxi se nám to ovšem
nedařilo. Vzhledem k tomu nebylo sledování pořadů s duálním zvukem nikterak
příjemné. Program samozřejmě podporuje možnost nahrávání pořadů. Jeho spuštění
je možné ovládat manuálně nebo pomocí funkce využívající EPG, tedy pomocí
zjištění pořadu, který bude na daném programu vysílán. To umožňuje využít kartu
jako plnohodnotnou náhradu videorekordéru (nutným předpokladem je dostatečně
velký volný prostor na pevném disku). Video lze ukládat do tří různých
souborových formátů splitted MPEG-2, PS a PES.
+ jednoduché připojení k libovolnému počítači s USB portem
+ malé nároky na HW
Cena vč. DPH: 3 490 Kč
Záruka: 2 roky
K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU