Udání bývalých zaměstnanců pro nelegální software se bojí spíše velké firmy

„Manažeři se obávají hlavně záznamu v rejstříku trestů, který může ohrozit výkon jejich funkce a celou jejich kariéru. V Česku totiž zatím nelze postihovat firmu jako takovou, ale pouze jednotlivce," uvedl Jan Hlaváč, tiskový mluvčí  BSA. České soudy navíc postihují nejen osoby, které pirátský software instalují, ale i manažery, kteří šíření nelegálního softwaru umožní či tolerují. Soud může uložit vysoké peněžité tresty, nařídit propadnutí věci, či dokonce uložit trest odnětí svobody. 

Průzkum BSA vyplývá z analýzy výsledků legalizačního programu, který letos v květnu navazoval na obeslání 12 tisíc firem, které byly podezřelé z užívání nelegálního softwaru.

 Finančních postihů se podle průzkumu BSA nejvíce obávají malé a střední firmy disponující 5 až 99 počítači. Společnosti s více než 100 počítači se bojí spíše poškození dobrého jména manažerů a firmy jako takové.

„Větší firmy také nejčastěji vyjádřily obavy z bývalých zaměstnanců, které musely z různých důvodů propustit. Ti totiž bývají nejčastěji zdrojem udání, jejichž prostřednictvím upozorňují na užívání pirátského softwaru," říká Jan Hlaváč.

Tuzemské firmy letos za nelegální software zaplatí v průměru 260 tisíc korun ve formě kompenzace určené poškozeným výrobcům softwaru. Oproti loňsku se tato částka zvýšila o 4 procenta. Poškození výrobci softwaru mohou podle zákona žádat až dvojnásobek hodnoty nelegálně užívaného softwaru a daný software je rovněž třeba zakoupit.

Nejvíce nelegálního softwaru se vyskytuje ve firmách s méně než sto zaměstnanci v oblasti výroby, služeb či administrativy. Vyplývá to z desetileté evidence případů protipirátské organizace BSA.

„Další kategorií firem s vysokým výskytem nelegálního softwaru jsou specializované společnosti z kreativních oborů – například architekti, reklamní agentury, designéři, inženýrské společnosti," vyjmenovává tiskový mluvčí BSA Jan Hlaváč. 

Co do prevence pirátství jsou naopak nejlépe hodnoceny firmy s více než 250 počítači, kde jsou zpravidla zavedeny dobře fungující kontrolní mechanismy.

„Mezi ně patří důsledná správa užívaného softwaru, přehled o nákupu počítačového vybavení, existence interních pravidel pro práci se softwarem a proškolování zaměstnanců," dodává Jan Hlaváč.