Výzkumní pracovníci Intelu se v současné době zabývají vývojem ultrakondenzátoru s větší energetickou hustotou, než jakou mají dnešní lithiové baterie, a vážně uvažují o jejich vysokoobjemové výrobě. V případě úspěšně dokončeného vývoje by prý tyto nano-ultrakondenzátory měly sloužit především k napájení notebooků a tzv. chytrých telefonů - smartphonů.
Kondenzátory jsou obecně používány ke krátkodobému ukládání elektrické energie. Například v solárně napájeném kalkulátoru slouží kondenzátor ke shromažďování a následnému uchování energie, díky čemuž je možné přístroj po určitou dobu používat i při pobytu mimo dosah slunečních paprsků. Tato doba pak závisí na kapacitě kondenzátoru, obvykle jde však o několik minut. U ultrakondenzátorů se však tento čas výrazně prodlužuje a jsou tak schopné konkurovat i běžným bateriím.
Velkou výhodou kondenzátoru je navíc jeho menší hmotnost a také delší životnost, nicméně v jejich použití pro napájení přístrojů však dlouho bránila právě neschopnost uložit elektrickou energie na delší dobu. Díky ultrakondenzátorům se tato situace může změnit.
S ultrakondenzátory úzce souvisí i další projekt. V laboratořích Massachusettského technologického institutu (MIT) pracují na větším množství technik v měřítku nano a micro a například v laboratoři Precision Compliant Systems (PCSL) se nyní vědci zabývají tzv. multi-axis nanopositioning systémy. PCSL tyto „nanopostitionery“ popisuje jako „elektromechanické systémy, které umožňují umísťovat komponenty v měřítku nanometrů.“ Ačkoliv tato technologie přímo nesouvisí s výrobou ultrakondenzátorů, Intel je díky ní bude moci umístit na menší plošné spoje, díky čemuž lze následně zmenšit i velikost přístrojů.
Nikdo zatím přesně neví, jaký potenciál ultrakondenzátory v měřítku nanometrů mají (snad povedou k výraznému prodloužení životnosti notebooků a smartphonů), nicméně budoucnost pro něj vypadá velmi slibně.