Hlavní navigace

Universe at War: Earth Assault

31. 1. 2008

Sdílet

Když se dva perou, tak se za chvíli přidá třetí, a čtvrtý, kterému patří bojiště, jen tupě zírá a snaží se jít vzduchovkou na slona.

Když se dva perou, tak se za chvíli přidá třetí, a čtvrtý, kterému patří bojiště, jen tupě zírá a snaží se jít vzduchovkou na slona.



Malá modrá planeta, kdesi u obyčejné hvězdy, místní nafoukanou rasou zvané Slunce, je další na řadě. Všeničící rasa Hierarchie ji má jako další položku na seznamu nadepsaném „Dneska zničit, zítra sežrat.“ Ovšem lidé jak známo, krom Indiánů, se bojí umřít a tak o ty své bídné nicotné životečky bojují jak o život. To zaimponuje zase jiné rase, respektive jedné a zároveň poslední organické bytosti v jejích řadách. Nad to je onou bytostí dáma. Patrně kdyby měla víc času poznat, jak se pozemští muži chovají k ženám, ještě by možná Hierarchii pomohla. Ale naštěstí to neví, tak u svých nadřízených domluví rozvojovou pomoc pro naši planetu. Ještě se do toho vloží třetí rasa, kterou všichni pokládali za dávno zničenou. Prostě taková pěkná národnostní třenice.



„ Pokud dostanete touhu opájet se vlastní výjimečností a nad šálkem čaje uznale pokyvovat hlavou nad dobře rozehranou bitvou, není nic jednoduššího než zmáčknout jeden čudlík, který rázem změní pohled z taktického na pěkný filmový, a můžete sledovat bitvu s popcornem v ruce.“



Takhle nějak vypadá v kostce příběh Universe at War: Earth Assault, nejnovější realtime strategie od Petroglyph Games, v jejichž řadách působí lidé mající na svědomí první díly Command & Conquer. Sice to tak nevypadá, ale příběh není vůbec špatný, přes provařenost tématu a nemastný neslaný rozjezd, je podán dobře a dokáže zaujmout. Nechybí ani plány v plánech jiných plánů nebo pasti v pastech jiných pastí. Ač se děj kompletně odehrává na naší rodné hroudě, místní armádu okusíte jen velmi krátce – na samotném začátku v prologu. Dále budete hrát jen za tři zbývající aktéry a lidi potkáte jen velmi zřídka. Je to asi lepší, protože kdyby se scénář nesl ve stejném duchu po celou hru, tak se nejspíše umlátíte smíchy, poněvadž ty nacionalistické USA kecy ve stylu „Celá Země se ponořila do tmy a my jsme poslední svíce,“ jsou pro nás – národ Švejků – skutečně nepochopitelné.



Dvě rozdílné hry
Petroglyph Games se zaměřili hlavně na vytvoření světa a hry do něj zasazené. Kampaň jakoby ustoupila do pozadí, ale nebojte se, že by byla špatná, právě naopak je výborná. Vcelku dobře se vyvarovala chyby repetetivnosti podobně ražených her, které většinou skončí u zaběhnutého scénáře typu postavit základnu, armádu, zničit nepřítele a zase znova o kousek dál. Byla by chyba se kampani vyhnout a věnovat se jen multiplayeru nebo dalším čtyřem scénářům, které jsou pro vás nachystány. U těchto scénářů je potřeba se zastavit. Jedná se téměř o jinou hru, pozadí a zainteresované strany samozřejmě zůstávají, ovšem je změněn styl hry. U kampaně je tomu tak, že hrajete celistvý příběh popoháněný vpřed předrenderovanými filmečky. Hlavní náplní misí je boj. Na stavění základný není kladen takový důraz. Neexistuje vývojový strom a vše je takové akčnější. Pokud byste odehráli pouze kampaň, spoustu věcí nepoznáte. Za to ve scénářích máte před sebou taktickou mapu rozprostřenou přes celou zeměkouli, a už musíte víc taktizovat. Vybíráte, co a na jakém území vybudujete. Pokud sdílíte hranici s nepřítelem, v klasické podobě na něj zaútočíte a pokusíte se ho vyhladit. Cílem je pochopitelně ovládnutí celé planety. Vývojový strom, kterým určíte další svůj vývin, je samozřejmostí.



Tři Rasy
Všechny tři rasy jsou naprosto rozdílné, ovšem ani o jedné nemůžeme říct, že by měla navrch nad ostatními; vyváženost je takřka absolutní. Není proto třeba vybírat podle vhodnosti pro válčení, ale plně se můžete oddat výběru dle osobních sympatií. Všechny tři mají svou podobu podle léta zaběhnutého vzorce: jedni hmyzoidní – Hierarchie, druzí absolutně hi-tech – Novus a třetí takoví obyčejnější – Masari. Jednotlivé národy mají k dispozici nějaké plus, která ostatním chybí. Třeba příslušníci Novus mohou pomocí takzvaných vodičů toku, které jejich budovy zásobují energií, cestovat rychle na velké vzdálenosti. O strategické důležitosti snad hovořit nemusíme. Přes podobné vychytávky nemá žádná z ras výhodu absolutní. Každá strana má své hrdiny, jejich smrt znamená jediné – konec. Pochopitelně každý z nich má větší sílu než jeho spolubojovníci a roztodivnými unikátními vlastnostmi dokáže hodně pomoci.



Budovy každé z ras nejsou rozhodně žádní drobečkové, a co se nám hlavně líbilo je vcelku správné měřítko mezi velikostí budov a jednotek. Sice to ještě není dokonalé, ale pořád lepší než jinde, kde z budovy vyjede tank skoro tak velký, jako budova sama.



Každá mince má dvě strany. Jednou takovou mincí je obří walker Hierarchie. Jednou stranou je boj proti němu a druhou boj s ním. Jestliže bojujete s podporou jeho děl, dostane se vám do rukou ultimátní vraždič na čtyřech nohách. Každou z nich (a ne jen je) můžete vylepšit dodatečným pancířem nebo zlepšit palebné systémy – záleží jen na vás, čemu dáte přednost, jestli výdrži nebo síle ničení. Jakmile se role otočí a vy koukáte, jak vám základnou kráčí čtyřnohá smrt, můžete si zase pro změnu vybrat, kterou část zničíte nejdříve, protože lze útočit na konkrétní místa. Další zajímavou věcí u walkeru je to, že se vlastně jedná o výrobní továrnu na jednotky, a i tady se můžete rozhodnout, jak budete modifikovat, jestli si namontujete urychlení výroby nebo její zlevnění. A není to tak, že stroj buď vyrábí, nebo bojuje, kdykoliv můžete jakýkoliv modul zaměnit za jiný.



Kamera zprostředkující akční zážitek války je posazena hodně nízko, v záběru máte vždy jen malé množství jednotek; nebo také jednu – to když koukáte na walker. Hra je tak koncipována a ničemu to nevadí, vidět naráz půl bojiště by bylo zbytečné. Pokud dostanete touhu opájet se vlastní výjimečností a nad šálkem čaje uznale pokyvovat hlavou nad dobře rozehranou bitvou, není nic jednoduššího, než zmáčknout jeden čudlík, který rázem změní pohled z taktického na pěkný filmový, a můžete sledovat bitvu s popcornem v ruce.



Nejlepší strategie poslední doby?
Rozhodně k tomu nemá daleko. Nechybí nic podstatného. Sice nelze tvrdit, že se jedná o naprostý originální počin, ale proč by mělo. Universe at War: Earth Assault vyzobává vše nejlepší z ostatních RTS her a dohromady tvoří výborný dortík hodný každého strategického gurmána. Nějaké chybky se najdou ale více méně to snad ani nejsou chybky, jako spíš přání, co bychom tam ještě chtěli mít. Třeba to, že nelze obsazovat budovy; tedy některé speciální stavby jako obrané věže zabrat jdou, ale normální obytné ne, takže je nemůžete využít ve svůj prospěch. Ale to už je jen takové rejpání.

CS24



Hodnocení: 8,5
Žánr: Realtime strategie
Výrobce: Petroglyph Games
Vydavatel: Sega Europe
Distributor pro ČR: CD Projekt Czech
Lokalizace: profesionální česká verze
Cena: 999 Kč
Multiplayer: ano
Internet: www.sega.com/gamesite/universeatwar