Unreal II: The Awakening

Geniální first person 3D akce Unreal se konečně po pěti letech dočkala svého druhého pokračování. Tento herní pojem věčně se peroucí o přízeň hráčů s konkurenčním Quakem v posledním půlroce opravdu boduje. Vedle multiplayerového Unreal Tournamentu 2003 se nyní objevuje na trhu čistokrevná akční střílečka Unreal II: The Awakening. Je ale, bohužel, určena výhradně pro jednoho hráče.

Akční legenda

Při vzpomínce na první díl Unrealu se většině fanoušků akčních her vybaví vlastnosti jako převratná grafika, hutné přestřelky s tvrdými a inteligentními nepřáteli a v neposlední řadě také strhující atmosféra. A právě díky ní Unreal do značné míry převyšoval všechny tehdejší tituly podobného ražení. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy jsem na konci jakési chodby stiskl důležité tlačítko, světla v řadě na stropě začala postupně zhasínat a někde nedaleko ve tmě prořízlo zlověstné ticho hrůzné zavrčení Skaarje. Z toho pak člověku někdy opravdu běhal mráz po zádech a v návalu panického strachu začal bezhlavě střílet kolem sebe. Unreal také sázel spíše na umělou inteligenci nepřátel než na jejich počet, a proto se nikdy nezvrhnul v bezhlavý masakr ve stylu Serious Sama.

Všechny tyto skutečnosti způsobily, že se Unreal II: The Awakening stal jednou z nejočekávanějších akčních her poslední doby. Nyní, když se hra konečně dostává na pulty obchodů, se tedy nabízí otázka, zda druhé pokračování kráčí ve stopách svého předchůdce, a dokáže tak naplnit všechna očekávání svých příznivců. Odpověď však není jednoznačná. Autoři se totiž ve druhém dílu rozhodli vydat trochu jinou cestou. Pokud se tedy znovu těšíte hlavně na ponurou atmosféru, musím vás hned v úvodu trochu zklamat. Unreal II totiž tuto složku malinko podceňuje a preferuje především rychlou akci, při níž se hromadí kupy mrtvých nepřátel. V situacích, v nichž byste se v jedničce báli nahlédnou za roh, jestli na vás náhodou nevyskočí mazaný Skaarj, máte ve dvojce jasno – vyskočí jich přinejmenším pět, ovšem s poloviční inteligencí a tupě se řítící vstříc smrti.

Žádný slaďák nečekejte

Ani příběh druhého pokračování nemá s původní hrou vůbec nic společného. Tentokrát se přenesete do přibližně tři sta let vzdálené budoucnosti. V roli bývalého mariňáka Johna Daltona, kterému byl svěřen úřad jakéhosi vesmírného šerifa, se budete starat o pořádek ve svém sektoru kdesi, jak sám Dalton říká, v „řiti na konci ničeho“. Nicméně i v těch nejzapadlejších končinách vesmíru vás mohou potkat nečekané události, které přinutí ochránce pořádku k tvrdé akci.

Všechno začne na jedné planetě ve výzkumné laboratoři, kterou přepadnou staří známí Skaarjové. Postupně se dozvíte o sedmi částech starobylého artefaktu, které se pak pokusíte všechny získat. Jestliže složíte artefakt dohromady, a vytvoříte tak mocnou zbraň, určitě pak nebudete pochybovat o tom, že události plné intrik v závěru naberou velmi dramatický spád. Opravdu stojí zato prokousat se až na konec a zjistit, jak to všechno dopadne. Žádný růžový slaďák nečekejte…

Jedno mají obě hry přece jen společné, a to na svou dobu úchvatné grafické zpracování. Unreal II v podstatě využívá upravený engine z graficky dokonalé multiplayerové akce Unreal Tournament 2003. Kromě detailně zpracovaných modelů postav i kompletních herních prostředí potěší hráčovo náročné oko i celá řada přitažlivých vizuálních efektů. Zvláště plamenomet chrlící proud ohně svou realističností předčí i vyhlášený Return to Castle Wolfenstein. Na výbornou se autorům podařily zpracovat také zvukové efekty a hudební doprovod, který podobně jako v prvním dílu dokonale podbarvuje dynamičnost akce a dotváří atmosféru. Jediná věc, kterou lze autorům po technické stránce vytknout, jsou naprosto nic neříkající herní animace, které většinou znázorňují pouze nudná přistání vašeho raketoplánu na mateřskou loď. Když k tomu ještě připočtete nepřiměřenou dobu nahrávání a nemožnost otravná videa přeskočit, stává se z těchto neherních pasáží opravdu frustrující záležitost.

Americký hrdina a ti ostatní

Hlavní hrdina John Dalton je svérázná postava. Lze ho popsat jako klasický prototyp dnešního amerického vojáka vycvičeného k zabíjení, jemuž svaly přerostly mozek a který je připraven pro čest a slávu okamžitě plnit všechny rozkazy. Jeho vyjadřování se nese v duchu rádoby vtipných poznámek, patřících spíše do béčkových akčních filmů. Je ale docela pravděpodobné, že tento životní postoj některým militantně laděným náturám imponuje. Mnohým z vás však tento přehnaně drsný voják tělem i duší pravděpodobně k srdci příliš nepřiroste. Naštěstí John není jedinou postavou, s níž se v tomto titulu setkáte.

Celou hrou vás budou provázet i půvabná navigátorka Aida, konstruktér Isaak a pilot Ne’Ban. Na ně narazíte v prostředí svého vesmírného korábu jménem Atlantis, kam se vracíte po úspěšném splnění každé mise. Autoři totiž pro hru zvolili zcela jinou koncepci, než s jakou jste se mohli setkat v původním Unrealu. Titul je rozdělen na celkem dvanáct misí a dříve než se pustíte do akce, proberete si s Aidou všechny důležité úkoly. Isaak vám pak prozradí některé podrobnosti o vašem zbrojním arzenálu. Od těchto vašich společníků se také formou nepříliš obsažných rozhovorů dozvídáte některé podrobnosti o příběhu a všech postavách i mimozemských rasách, které v něm figurují.

Jakmile se přenesete přes poněkud nudnou pasáž odehrávající se na mateřské lodi, může začít samotná akce na povrchu různých planet. V této části hry už autoři projevují značnou nápaditost a posílají Johna Daltona na nejrůznější fantastická místa. Kromě více méně klasických lokací, jako jsou výzkumná laboratoř, vojenská základna nebo elektrárna na obrovské vodní přehradě, zavítáte rovněž na řadu míst vybudovaných mimozemskými rasami. Honba za částmi artefaktu vás tak uvrhne do útrob obřího žijícího organismu, který se rozprostírá téměř kolem celé planety, nebo do rozsáhlého komplexu napůl tvořeného biologickou hmotou, kde jakási vetřelecká rasa experimentuje s částmi těl různých tvorů.

Boj na život a na smrt

Úhlavními nepřáteli v celé hře se vám stanou stejně vycvičení vojáci, jako jste vy sami, navlečení do monstrózních brnění. Nenechte se zmást prvními misemi, v nichž budete bojovat se Skaarji (první setkání s touto nepříjemnou potvorou, která z ničeho nic skočí na střechu výtahu, je vůbec nejpůsobivější pasáží z celé hry) a jejich nohsledy nebo o něco později se zmutovanými pavouky v genetické laboratoři. Největší část hry patří boji se žoldáky ze znepřátelených armád. Bitvy s nimi jsou vždy velmi nepříjemné, neboť vycvičení vojáci používají stejně účinné zbraně jako vy, schovávají se za různé bedny a dokáží rozlišit a efektivně využívat zbraně vhodné nablízko a na dálku. A tím vůbec nejnepříjemnějším setkáním je pak to s těžkooděncem nosícím na rameni raketomet. Závěrečné boje o artefakt pak znovu režírují dobře vyzbrojení Skaarjové a v úplně poslední misi nakonec potkáte… Nechte překvapit.

Do boje samozřejmě vyrazíte ověšeni patřičně širokým arzenálem zbraní. Při jeho navrhování autorům nápaditost nechyběla, a proto můžete nepřátelské objekty likvidovat na dvanáct, když připočítám i alternativní módy zbraní, tak na dvacet čtyři různých způsobů. Kromě tradiční automatické pušky, raketometu, odstřelovačky či brokovnice, která v druhém módu vystřeluje efektní ohnivé náboje, dostanete k dispozici i několik speciálních zbraní. Mezi ně patří například zmiňovaný plamenomet nebo malá létající koule, která v primárním módu krouží kolem nepřítele a zasypává jej přívalem střel. V sekundárním módu pak poletuje kolem vaší hlavy a drží nad vámi stráž. Do rukou se vám pak dostanou i takové výstřednosti, jako je třeba puška vystřelující malé pavouky.

Vytvoření co nejpestřejší nabídky zbraní však bohužel vedlo k jejich absolutní nevyváženosti. Je sice hezké, že vám Isaak hned po dokončení první mise zdokonalí nalezenou energetickou zbraň, ale k čemu vám pak bude v dalším postupu platná, když už pro ni v průběhu hry nenaleznete munici? Tento problém se týká i některých dalších zbraní. Skutečnost je pak taková, že v boji opravdu využijete pouze tři nebo čtyři zbraně a ostatních si ani nevšimnete. V úzkých chodbách v boji nablízko se nejlépe uplatní stará dobrá brokovnice a na rozlehlejších místech ji nahradí automatická puška, popřípadě raketomet nebo odstřelovací puška. S použitím výhradně tohoto vybavení jste v podstatě schopni projít celou hrou.

Hromady mrtvol

Z velké části Unreal II není nic jiného než klasická akční střílečka viděná z vlastního pohledu, během jejíhož hraní povraždíte stovky nepřátel a spotřebujte několik náklaďáků střeliva. Ovšem průběh jednotlivých misí se zdaleka neodehrává podle stále stejného nudného scénáře „jdi dovnitř, najdi artefakt a rychle zmiz“. V několika questech se totiž dostanete do situací, kdy budete nuceni zabezpečit hladký průběh důležitých operací. Budete muset například hlídat vědce, jenž získává z počítače důležitá data, nebo střežit vchod do vaší vesmírné lodi, která musela nouzově přistát. V těchto momentech dostanete k dispozici speciální silová pole a obranné věže, které vhodně rozmístíte po okolí a s jejichž pomocí snáze odrazíte útoky všech protivníků.

Během několika takových operací se na vaši stranu přidají vojáci s různými zbraněmi, kterým můžete udělovat jednoduché rozkazy typu „hlídej přední dveře“ či „zabezpeč kontrolní místnost“. Vaši spolubojovníci vám v některých zvláště vyhrocených střetech s nepřáteli nejednou zachrání holý život. Sice se může zdát trochu podivné, že rozkazy musíte zadávat přímo tváří v tvář každému vojákovi, když vám pak všechny hlášky běžně sdělují pomocí vysílačky, ale i tak je tato část hry zajímavým zpestřením. Právě tyto taktické prvky částečně vyzdvihují hru z šedého průměru akčních stříleček a zajišťují, že se budete po celou dobu hraní dobře bavit.

Není všechno zlato, co se třpytí

Tyto příjemné vlastnosti hry však bohužel nemění nic na její zoufale krátké herní době. Každou misi dokončíte v průměru za hodinu až hodinu a půl klidného hraní, což ve výsledku znamená, že hrou prosvištíte za nějakých dvanáct až patnáct hodin. A co dál? Jakmile rozlousknete poslední problém, nemáte už díky naprosté lineárnosti hry co prozkoumávat. Nenajdete zde žádné tajné místnosti, které byste třeba napoprvé mohli přehlédnout, ani možnost pokusit se vyřešit některé herní problémy odlišnou cestou. Protože se navíc autoři rozhodli ponechat síťová klání pro více hráčů čistě v rukou na podzim vydaného Unreal Tournamentu 2003, chybí tu bohužel i multiplayer.

Všechny výše zmíněné klady a zápory vedou nevyhnutelně k závěru, že v podobě Unrealu II před sebou máme pouze lehce nadprůměrnou 3D střílečku zabalenou do pozlaceného grafického kabátku. Během jejího hraní se ale rozhodně nudit nebudete. Všechny mise splníte s chutí a dostatečně si užijete perfektní akci, jež se pro milovníky tohoto žánru stane skutečnou lahůdkou. Avšak přílišná lineárnost a krátká herní doba srážejí Unreal II do kolen. Zda se tedy rozhodnete investovat nemalé peníze do skvělé zábavy, která však nepotrvá déle než patnáct hodin, záleží pouze a jen na vás.

Výrobce: Legend Entertainment

Vydavatel: Infogrames

Minimální konfigurace: PIII 733, 256 MB RAM, HDD 3 GB, 32MB 3D karta

Doporučujeme: P4 1,6 GHz, 384 MB RAM, HDD 3 GB, 64MB 3D karta

Multiplayer: ne

Internet: http://www.unreal2.com

Verdikt: Výborná akční zábava na několik málo hodin.

Hodnocení: 80 %