Uspořit energii nemusí být složité

29. 7. 2012

Sdílet

 Autor: © Gina Sanders - Fotolia.com
V podstatě ke každému pracovnímu místu patří počítač. S narůstajícím počtem pracovních stanic úměrně stoupají náklady na energie. Tady je několik praktických tipů a možností, jak a kde se dá v běžném provozu ušetřit za elektřinu.

Pokud má organizace větší množství počítačů, je relativně složité mít plnou kontrolu nad většinou denních rutinních operací. Mezi ně náleží všechny úlohy administračního charakteru, jako zabezpečení, chování počítačů v síti, záplatování a updatování systému, aplikací a samozřejmě i řízení spotřeby elektrické energie.

V případě optimalizace spotřeby elektřiny je nutné vzít v úvahu hned několik věcí – běžnou pracovní dobu zaměstnanců, jejich způsob využívání počítače a také různé úlohy spojené se správou, které jsou často prováděny mimo běžnou pracovní dobu.

Jen málokdy je nevyhnutelné, aby byl počítač puštěný neustále, tedy i přes noc. Vzhledem k charakteru operačního systému to ani není zcela optimální, protože většina operačních systémů, hlavně ty z řady Windows, není primárně určena k nepřetržitému provozu.

I přes tento fakt je na základě praktických zkušeností známo, že poměrně velké množství uživatelů řeší těžkopádné startování počítače i každodenní nutnost spouštění celé řady aplikací (případně stahování e-mailů) tím, že nechá stanici v provozu i přes noc, aby ráno byla ráno připravena k práci okamžitě.

Pojďme si tedy projít pár oblastí, které mohou být přínosné při řešení potenciálních energetických úspor.

Vypínání monitoru versus spořič obrazovky
V naprosté většině případů je na počítači nastavený spořič obrazovky, jehož existence ale sama o sobě spotřebu monitoru nesnižuje (pouze prodlužuje jeho životnost). Pokud tedy existuje pracovní stanice, u které například sedí uživatel jenom několik hodin denně a zbytek času se pohybuje po budově nebo úplně opustí kancelář, objevuje se první příležitost k úsporám.

V podstatě každý současný operační systém umožňuje nastavit mimo samotný spořič obrazovky také přepnutí monitoru do takzvaného stand-by módu. Je pravda, že tento mód zpravidla neznamená nulovou spotřebu, ale energetická náročnost je v tomto případě nepoměrně nižší než v zapnutém stavu (obvykle okolo jednoho wattu).

Moderní LCD panely navíc netrpí počátečními špičkami, jako tomu bývalo u starých CRT monitorů (až 250 W po spuštění). Pro zajímavost lze provést kalkulaci odebrané energie v případě, že monitor je neustále zapnutý, v porovnání se stavem, kdy je na monitor aplikováno pravidlo vypínání po deseti minutách nečinnosti.

Při ceně elektřiny, která je v průměru kolem 4,50 Kč za 1 kWh, počítači puštěném v průměru 9 hodin denně v pracovní dny a nastavení vypínání monitoru po 10 minutách nečinnosti je v praxi možné ušetřit průměrně až okolo 120 Kč ročně za jeden LCD monitor. Pokud má tedy firma třeba 50 uživatelských stanic, úspora jenom na tomto nastavení může dosáhnout i 6 000 Kč za rok.

Vypínání počítačů přes noc
Stejnou analogii lze aplikovat na dvě modelové situace – počítač neustále provozovaný a stanici, která se po pracovní době vypne a zapne zase ráno. Spotřeba průměrného kancelářského počítače by se mohla v současné době orientačně pohybovat okolo 60 W (toto číslo ale hodně záleží na použitém hardwaru, kvalitě zdroje a podobně).

Pro srovnání – domácí herní sestava s použitím výkonného procesoru a grafické karty může dosahovat spotřeby i okolo 500 W. Takovéto sestavy se ale většinou v kanceláři nenacházejí, proto lze pro další výpočet vycházet z nižší spotřeby vztažené k průměrné kancelářské stanici.

Počítače se vyplatí vypínat přes noc, eventuálně se vhodným nastavením ubezpečit, že k jeho vypnutí doopravdy dojde. Na jedné pracovní stanici lze tímto způsobem ušetřit až téměř 1 700 Kč ročně, což například v případě 50 stanic činí až 85 tisíc korun ročně – v tomto případě již nejde o zanedbatelnou částku a vyplatí se nad implementací nějaké formy kontroly uvažovat.

Implementace v praxi
Zajištění toho, že se úsporná opatření budou aplikovat na všechny uživatelské stanice, nemusí být úplně jednoduché. Samotní uživatelé totiž mohou příslušnou konfiguraci jednoduše upravit, další častou komplikací je nutnost jednotlivě obcházet všechny pracovní pozice, což je proces, jehož složitost přímo úměrně stoupá s množstvím stanic. V neposlední řadě je pak obtížné nastavení všude pravidelně kontrolovat.

Bez propojení v síti přichází v úvahu v podstatě pouze lokální nastavení, ovšem za jeho využití se nabízí hned několik alternativ v závislosti na tom, jaké řešení je v podnikové síti aktuálně využíváno.