rádoby vtipným a zajímavých úvodníkem. Úvodníkem k již 23. dílu tipů a triků.
Dva roky je dlouhá doba, ale Windows jsou složitý a chybami mocně prolezlý
systém, proto ani po dvou letech není větším problémem (je to spíše otázka
vůle) najít množství tipů potřebné pro napsání této čtyřstránky. Navíc
Microsoft nezklamal a místo verze jedné nám dal k dispozici dokonce dva nové
produkty (Windows 2000 a Windows ME), a na verzi MS Office 2001 jistě nebudeme
dlouho čekat.
Přenesme se nyní plavně přes lamentování, která se zpravidla v úvodníku
objevují, a pojďme se věnovat tipům a triků. Dnes bohužel (nebo bohudík) jen
pro Windows, tipy pro MS Office, stejně jako stále velmi nedostatková Easter
Eggs, si necháme do příštího dílu.
Sledujeme procesy (95/98/ME)
Vývoj operačních systému na PC začal se systémem DOS (Disk Operating System).
DOS dokázal spustit vždy jen jeden program, byl to tudíž systém jednoúlohový.
Spuštěný program si pro sebe zabral celý počítač, tedy operační paměť i
procesor. Dnešní operační systémy umějí spouštět (a zpravidla i udržet v chodu)
více úloh najednou. Takovým OS se říka multitaskové (víceúlohové). Mezi ně
patří i Windows.
1. Potřebujeme je všechny?
Každý program spuštěný ve vašich Windows vytvoří proces běžící na své pozici v
operační paměti. Hned po startu Windows se spustí více než deset takovýchto
procesů. Proto například Windows 98 ihned po startu obsadí cca 22 MB operační
paměti. Některé tyto procesy běží zbytečně, některé se spouštějí po
nainstalování antivirových programů a podobně. Pokud chcete mít naprostý
přehled o spouštěných procesech, musíte projít několik míst ve vašem systému a
nepotřebné procesy vymazat nebo odstranit ze seznamu. Nikdy ale nemažte proces
(program), o kterém nevíte, co vlastně dělá, takového si raději nevšímejte.
První místo, kam se musíte podívat, je skupina Po spuštění v nabídce Start
Programy. Zde naleznete zástupce programů, které se spouštějí se startem
Windows. Druhým místem, kam byste měli nahlédnout, jsou systémové registry.
Spusťte tedy program regedit.exe (z menu Start Spustit) a jděte do podklíče
HKEY_LOCAL_MACHINE Software Microsoft CurrentVersion. Zde se nachází několik
podsložek, které nás zajímají.
První z nich je složka Run. V ní najdete odkazy na programy startované při
každém startu. Z této složky startují obyčejné programy podobně jako ze skupiny
Po spuštění. Pokračujeme na RunOnce a RunOnceEx. Z těchto dvou složek se
startují programy, které se spustí pouze jednou. Typicky po nějaké změně
nastavení. Poslední dvě složky RunServices a RunServicesOnce obsahují servisní
programy pocházející povětšinou přímo z OS Windows. Startuje se zde např.
profil šetření energie vašeho počítače.
Uznáte-li kterýkoliv spouštěný program za zbytečný, stačí umazat příslušný
řádek z výše uvedených složek, a program se vícekrát nespustí.
Třetím místem, kde se "také může něco spouštět", je soubor win.ini. Nejlepší
nástroj na jeho editaci je program msconfig.exe, jejž spustíte z nabídky Start
Spustit. V něm pokračujte na záložku win.ini a zkontrolujte ve složce windows
položky load= a run=. Příkazy zapsané za těmito položkami se spouští
automaticky se startem Windows.
2. Práce s běžícími procesy
S již spuštěnými programy, tedy vlastně běžícími procesy, můžete i ve Windows v
omezeném měřítku pracovat. Nemáte sice tolik možností jako například v
kterémkoliv unixovém operačním systému, ale základní funkce dostupné jsou.
Nejprve je důležité zjistit, jaké procesy vlastně běží. Máte několik možností.
První z nich je prosté stisknutí kláves CTRL+ALT+DEL (také se mu říká teplý
restart). Objeví se okno se seznamem některých běžících procesů, bohužel ne
všech. Vybrané procesy můžete násilně ukončit tlačítekem Ukončit úlohu. Tato
možnost přijde vhod v momentě, kdy vám některý program takzvaně zatuhne, a vy
ho takto násilně ukončíte a můžete pokračovat v práci bez restartu Windows.
Dalším, podstatně sdílnějším programem, je Dr. Watson. Spustíte jej z menu
Start Spustit vepsaním drwatson.exe. Dr. Watson se spustí jako malá ikona vedle
hodin v pravé dolní části obrazovky. Poklepejte na tuto ikonu. V tomto programu
toho na začátku moc neuvidíte. Musíte nejprve do roletového menu Zobrazení, kde
zvolte Pokročilé zobrazení. Poté vám přibyde spousta dalších záložek. Pro nás
je zajímavá záložka Úlohy, kde naleznete skutečně úplný seznam všech běžících
procesů. Uvidíte, že je jich skutečně mnoho. Na záložce Po spuštění naleznete i
seznam úloh, které se spouštějí při startu Windows. Bohužel takto viděné úlohy
nemůžete násilně ukončit, tak jak tomu bylo v předchozím případě.
Posledním a velmi dobrým řešením je pořídit si na Internetu program Wintop. Je
to vlastně obdoba (velmi zjednodušená) programu Top, vyskytujícího se na
unixových OS. Wintop nejen že přehledně zobrazí všechny běžící procesy, ale
umožní vám je ukončovat, nebo měnit jejich prioritu.
Poznámka: Programy msconfig.exe a drwatson.exe nejsou dostupné ve Windows 95.
Příkazový řádek ms-dos (95/98/ME)
3. Hrátky s promptem
Na úplný úvod tohoto tipu bych měl asi vysvětlit, co je to vlastně ten tajemný
prompt. Pokud spustíte z Windows aplikaci Příkazový řádek (command prompt),
dostanete se do dosového okna, kde můžete zadávat jednotlivé příkazy. Právě
značka c:> se nazývá prompt.
I když DOSu a s ním i jeho příkazové řádce již nadobro odzvonilo, přesto se
najdou uživatelé, kteří se ještě z mnoha důvodů DOSu nezbavili a v dohledné
době nezbaví. Pro takové je určen tento trik. Změňte si nudný a okoukaný prompt.
Základní nastavení dosového promptu se děje automaticky s jeho startem a
zjistíte ho příkazem set, který obyčejně napište v dosovém okně a odentrujte.
Příkaz set vypisuje základní nastavení, mimo jiné i položku PROMPT=$p$g. Toto
je základní nastavení a vepsáním tohoto řetězce v dosovém okně se vrátíte vždy
k původnímu promptu.
Základní prompt vám zobrazuje pouze adresář, ve kterém se nacházíte. Mění-li se
tento adresář, mění se prompt. Další informace můžete do promptu přidat takto.
Například řetězec $t doplní systémový čas. Pokud tedy napíšete na řádku
PROMPT=$p$t$g, dostanete prompt s cestou adresáře, kde se nacházíte ($p=path),
s časem ($t=time) a se stříškou ($g). Podle následující tabulky můžete doplnit
další položky.
Libovolnou kombinací znaků popsaných v tabulce si můžete sestavit prompt podle
libosti. Poslední tři znaky už jsou spíše pro nadšence, ale na závěr uvedu
hezký prompt prezentující možnosti posledního znaku v tabulce.
Na příkazový řádek napište PROMPT=$q$t$h$h$h$h$h$h$_$p$g a odentrujte.
Dostanete aktuální čas, a prompt se vrátí do původního stavu.
4. Jste ve Windows! (pouze Win 95)
Toto berte jako malý doplněk k předchozími tipu. Příkazový řádek MS-DOSu má dvě
podoby. Buď nastartujete DOS přímo po startu PC bez grafického prostředí. Nebo
si v okně Windows spustíte Příkazový řádek a ten si třeba zvětšíte na celou
obrazovku (alt+enter). Ačkoliv vizuálně nepoznáte, o kterou situaci jde,
pracovní prostředí a hlavně velikost dostupné operační paměti se u obou velmi
liší. Abyste bez problémů poznali, zda jste v DOSu "pod Windows", anebo v DOSu
plnohodnotném, nadefinujte si pod Windows odlišný prompt.
To uděláte takto. Vepište do souboru win.bat v adresáři Windows tento řádek:
SET WINPMT=Jste ve Windows!$_$p$g, definující nový prompt. Při každém otevření
dosového okna z Windows budete upozorněni. Text upozornění je samozřejmě
libovolný.
5. Běhejte na pozadí (pouze Win 95)
V rámci příkazového řádku ještě jeden malý, ale užitečný tip. Pokud stále
používáte aplikace pro MS-DOS a vyplatilo by se vám je pouštět neviditelně na
pozadí, mám pro vás řešení. Pokud například dekomprimujete velké soubory zip,
můžete tímto způsobem spustit dekomprimaci na pozadí a věnovat se jiné práci.
Spusťte si libovolný editor, například Poznámkový blok, a vepište do něj tyto
řádky:
offstart /m %1 %2 %3 %4 %5 %6 %7 %8 %9
Potom celý soubor uložte do adresáře c:windowscommand pod názvem bg.bat. Tento
adresář mají Windows ve své vyhledávací cestě a snadno pak váš soubor najdou.
Potom již stačí napsat požadovaný příkaz, který má běžet na pozadí, asi takto:
bg pkunzip neco.zip c:nekam
Ten se provede na pozadí, dosové okno hned po startu zmizí z plochy.
Kontextová nápověda (95/98/Me)
6. Přidejte si kontextovou nápovědu
Jelikož hrubě zanedbáváme naše oblíbené editování systémových registrů, pokusím
se to nyní napravit. Jedná se o doplnění možnosti vyvolání kontextové nápovědy
sistknutím pravého myšítka, tedy přidání položky Nápověda do kontextového menu
složky. Jde o klasický, takzvaný přidávací trik s registry. Pomocí níže
uvedeného popisu lze samozřemě do kontextového menu přidat i jiné libovolné
aplikace.
Spusťte regedit.exe z menu Start Spustit a jděte do podklíče HKEY_CLASSES_ROOT
Directory shell. Ve složce shell vytvořte nový klíč Nápověda (nebo libovolně
jinak nazvaný, pod tímto názvem se zobrazí v menu). Klíč vytvoříte buď volbou
Vytvořit Nový klíč z roletového menu Úpravy, nebo poklepáním pravým tlačítkem
do pravé části regeditu a stejnou volbou. Otevřete tento nově vytvořený klíč a
vytvořte v něm další nový klíč s názvem Command (ten už je povinný). V klíči
Command už budete mít základní položku Výchozí. Poklepejte na položku Výchozí
pravým tlačítkem a zvolte Změnit. V dialogu napište do dolní kolonky tento
řetězec: C:\Windows\Winhlp32.exe | C:\Windows\Help\Windows.HLP.
Vše potvrďte, zavřete regedit a restartujte Windows. Po restartu přibude v
kontextovém menu složky položka Nápověda.
Windows a sítě (95/98/ME)
7. Pomalý start
Následující série dvou krátkých tipů se bude týkat síťování pod Windows
95/98/ME. Po prvotní instalaci vašich Windows se síťovou kartou jste si jistě
všimli asi 30sekundového čekání při startu systému. Pokud Windows detekují vaši
síťovou kartu, okamžitě nahrají potřebné ovladače a nainstalují základní
podporu protokolu TCP/IP.
Ve výchozím nastavení TCP/IP se ale předpokládá existence DHCP serveru, tedy
počítače v síti, jenž pošle vaší stanici její jedinečné číslo (IP adresu),
kterým se pak bude identifikovat. Pokud nejste v síti s DHCP serverem,
pokoušejí se Windows při startu získat IP adresu marně a vzniká výše uvedená
prodleva.
Řešení je snadné. Stačí si zvolit IP adresu ručně, a Windows pak nebudou
zmíněný DHCP server požadovat ani hledat. Jděte do Ovládacích panelů v menu
Start Nastavení a zvolte ikonu Síť. Zde můžete vidět nainstalovaný protokol
TCP/IP a mimo jiné také vaší síťovou kartu. Poklepejte levým tlačítkem na
položku Protokol TCP/IP a v dialogu nastavení zvolte záložku Adresa IP. Zde
zaškrtněte volbu Zadat adresu IP ručně a do horní kolonky vyplňte libovolné
číslo (doporučuji dle norem 192.168.1.1). Do dolní kolonky pak odpovídající
masku podsítě (pro náš příklad to bude 255.255.255.0).
Potvrďte vše tlačítky OK, a potěšte se rychlým startem Windows.
9. Jméno i bez DNS
Další tip se týká nastavování lokálního DNS resolveru; pokud jste nikdy zkratku
DNS (Domain Name System) neslyšeli, rovnou tento odstavec přeskočte.
Jde o to, že každý počítač v síti s protokolem TCP/IP má svoji jedinečnou IP
adresu (viz předchozí tip). Protože je ale obtížné si tak složité číslo
pamatovat, vymyslela se místo číselných adres jména, která všichni známe z
Internetu. DNS servery jsou počítače, jež tato jména překládají zpět na čísla a
naopak.
Pokud máte malou síť o několika počítačích a také byste rádi jména používali
(myšleno síť na bázi TCP/IP, ne microsoftí sdílení), není nutné instalovat DNS
server, stačí použít lokální náhražku ve formě souboru v adresáři vašich
Windows. Tento soubor se jmenuje hosts. Ve Windows již máte po instalaci
"sample" tohoto souboru hosts.sam. Ten stačí vyplnit (dopsat všechny počítače v
síti) ve formátu IP adresa
hosts bez přípony.
Po následném restartu můžete nazývat počítače v síti pravými jmény:-).
Tímto trochu odbornějším tipem zakončíme dnešní díl, tentokrát opravdu jen a
jen pro Windows. Příště se uvidíme již po čtyřiadvacáté. Opět s užitečnými tipy
a triky. Snad konečně dojde i na nějakou tu legrácku z dílen autorů softwaru.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU