Namísto toho navrhuje vytvoření centrálního orgánu, na němž by participovaly vládní instituce, banky a operátoři mobilních sítí. Proti této jediné databázi by se pak prováděla identifikace. Základem systému by byla data banky, ta by je však poskytovala tomu, kdo by chtěl ověřit identitu příslušného člověka.
Údaje v databázi by o sobě spravoval samotný jednotlivec, určoval by, kdo bude mít přístup k jakým částem dat. Sdílení by mohlo probíhat na bázi skupin podobně jako v současných sociálních sítích. Do systému by se zaznamenávaly transakce, takže by mohl fungovat i jako reputační síť (zaplatím kartou v restauraci a mohu přidat její hodnocení; mobilní telefon se zapnutým GPS může do systému přidávat údaje o mé poloze apod.)
Samozřejmě – centrální databáze identit by musela být extrémně dobře zabezpečená, protože únik takových dat by znamenal katastrofu.
Zdroj: New Scientist
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU