Koncept biologického čipu představil na konferenci IEEE John Rogers, profesor působící na University of Illinois at Urbana-Champaign, který se společně se svými studenty zabývá využitím poznatků z biologie v elektronice. Jejich experimentování s různými prvky a sloučeninami vedlo až k vytvoření něčeho, co Rogers nazývá epidermální elektronikou. Ta je velmi měkká, flexibilní a přesto dost odolná na to, aby mohla být nošena jako druhá kůže.
„Podobnými obvody by jednou mohlo být pokryto celé srdce. Takový elektronický osrdečník by pak byl používán pro napravení různých nesrovnalostí, například arytmie,“ vysvětlil Rogers. Křemík je sice za normálních okolností příliš tuhý na to, aby jej bylo možné implantovat do těla, pokud se však jeho rozměry pohybují v řádu nanometrů, už se s ním dá docela dobře pracovat. Vědci křemík ještě vyztužili gumou, aby toho více vydržel, a vytvarovali obvody do žebrovaných struktur, takže se mohou natahovat jako harmonika.
Podle vědců lze obvody na lidské tělo aplikovat podobně jako dětské tetování. To znamená, že se po umytí rozpustí. Takové obvody prý samovolně zmizí asi po dvou týdnech. Výsledný obvod je velký asi 5 mikronů, přičemž rozměry se mohou měnit oběma směry až o 30 procent. Substrát, kterým je obvod obalen, může být vyroben také z hedvábí, hořčíku nebo jiných materiálů, které se při miniaturních rozměrech snadno rozpouští. Množství křemíku nebo hořčíku v jednom čipu je přitom menší než ve vitamínové pilulce, takže tělu nijak neuškodí.
Rozpustné obvody by mohly najít své uplatnění například při operacích, kde by zabraňovaly vniknutí infekce do těla zabíjením bakterií pomocí vyzařovaného tepla. Stejně tak se nabízí i využití mimo nemocnice, například v oblasti životního prostředí.