Skoro každá třetí západoevropská organizace veřejného sektoru používá řešení, která ve své každodenní činnosti využívají algoritmy umělé inteligence a dalších 20 % plánuje implementovat řešení na bázi AI (Artificial Intelligence) do konce roku 2020. Ve střední a východní Evropě využívá umělou inteligenci v každodenních procesech pouze 3 %, respektive 8 % institucí.
Důkazem zvětšující se propasti mezi dvěma částmi starého kontinentu z hlediska úrovně technologického pokroku svědčí i postavení jednotlivých zemí v Indexu digitální ekonomiky a společnosti 2020, v němž medailové pozice obsadily skandinávské státy Finsko, Švédsko a Dánsko, zatímco poslední příčky Rumunsko, Řecko a Bulharsko. Česká republika obsadila 18. místo za Francií a Slovinskem. Výjimkou ve východoevropských zemích je Estonsko, jeden z lídrů digitalizace v Evropě.
Privátní sektor již dnes umělou inteligenci běžně využívá k automatizaci manuálních úkolů, k lepšímu rozhodování i pro zlepšování kvality služeb zákazníkům. Uživatelé považují za samozřejmost služby, které jim nabízí předvýběr vhodné hudby či filmů, aplikace upozorňující na blížící se schůzku nebo na optimální cestu v dopravní špičce. Ti samí lidé očekávají, že i veřejné služby budou stejně přátelské, podporované inteligentními nástroji. Veřejný sektor disponuje obrovským množstvím dat o občanech, díky čemuž je potenciál pro využití AI výrazně vyšší než v privátní sféře.
Využití umělé inteligence ve veřejném sektoru může být velmi různorodé. Respondenti IDC napříč Evropou uvedli, že nejčastěji používají umělou inteligenci k odhalování a potírání podvodů (28 % odpovědí) a ke zlepšení efektivity výběru daní (27 % odpovědí). Následují:
- personalizace služeb pro občany (26 % odpovědí);
- sledování a hlášení nehod v reálném čase (26 % odpovědí);
- stanovení optimální úrovně sociálních výdajů (25 % odpovědí).
„Organizace veřejného sektoru v České republice jsou si vědomy potenciálu AI technologií. Všichni respondenti z řad českých institucí potvrdili vysokou důležitost dat v rozhodovacích procesech, rozcházejí se ale v odpovědi na dotaz, zda je deklarovaná důležitost promítnuta v reálné praxi,“ uvádí Jan Alexa, Research Manager, Government and Future of Work, IDC Insights Europe ze společnosti IDC a dodává, že z výzkumu vyplývá též fakt, že tam, kde jsou data sbírána v rámci plnění základních úkolů rezortu a existuje dlouhodobý plán tvorby statistických reportů, se data daří sbírat a jsou reportována včas.
Odlišná situace je v případě, že sběr dat probíhá ad hoc nebo v případě nutnosti mezirezortní spolupráce.
„Většina respondentů se shodla na důležitosti a dobré funkčnosti registrů a spolupráce s Českým statistickým úřadem. Diametrálně odlišný pohled mají ale zástupci jednotlivých organizací na schopnost data analyzovat a interpretovat,“ doplňuje Jan Alexa. Ministerstva a úřady s dedikovanými útvary pro analýzu datových zdrojů jsou při mezirezortní spolupráci pružnější. Tam, kde chybí samostatné analytické oddělení, je často problém v koordinaci předání dat v odpovídající kvalitě a formátu.
Průzkum identifikoval také hlavní bariéry pro zlepšení využití dat ve státní správě České republiky. Jsou jimi:
- nevhodně zvolená problematika k vytěžení dat či špatně nastavené procesy;
- těžko vytěžitelná Business inteligence vrstva;
- limitace zákonných zmocnění – problémem není GDPR, ale obava z anonymizovaných dat;
- preference papírové stopy u některých procesů či dat;
- nedostatek interních zaměstnanců disponujících odpovídajícím know-how.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU