Virtuální desktop – když je na stole jen placka s drátem

Virtualizace serverů navnadila mnoho společností na to, aby začaly zkoušet i virtualizaci na druhém konci výpočetního prostředí. Slovo „desktop“ však v dnešní mobilní sféře nemá tak striktní a jednoznačný význam jako „server“. Zejména ve vysoce distribuovaných organizacích se stále více zajímají o nahrazení nejen desktopových pécéček, ale také mobilních zařízení virtuálními desktopy. Společnost IDC zabývající se průzkumem trhu odhaduje, že do roku 2015 dosáhne objem trhu s technologiemi a službami pro virtualizaci desktopů více než jednu miliardu dolarů.

Virtualizace desktopů může zmírnit mnoho problémů se správou a podporou díky centralizovanému přístupu ke konsolidaci a řízení prostředků využívaných koncovými uživateli. Kromě toho může omezit nebo zjednodušit procesy pro správu desktopů, odstranit řadu bezpečnostních problémů a omezit úniky dat a rizika spojená s ochranou osobních údajů. Nedávno uskutečněný průzkum IDC ukázal, že některé organizace ušetřily nasazením virtuálních desktopů až 80 procent nákladů spojených se správou osobních počítačů.

Také mobilní zaměstnanci se mohou ke svým podnikovým aplikacím připojit bezpečněji. Svůj tablet nebo smartphone pouze připojí k internetu a přes něj přistupují ke své virtuální pracovní ploše a aplikaci z hotelu či pracovní schůzky.

Infrastruktura virtuálních desktopů
Cílem VDI je pomocí serverové virtualizační technologie běžící v datových centrech nabízet klientům připojeným přes počítačovou síť nebo vysokorychlostní internet jednoduchý a bezpečný přístup k jejich osobním desktopům obsahujícím všechna individuální nastavení i aplikace podle toho, co daný uživatel potřebuje. K tomuto virtuálnímu desktopu se přistupuje prostřednictvím technologie vzdálené plochy (Remote Desktop), která je u rozličných výrobců realizovaná různě. Klientský OS tedy běží virtualizovaně na serverech v datových centrech, ale je prezentován a ovládán z klientského zařízení nebo desktopu.

I když virtualizace desktopů vytváří centralizovanější výpočetní prostředí, přináší na druhou stranu nové složitosti. Před samotnou virtualizací je třeba vyřešit problémy spojené se standardizací a kustomizací a navrhnout a zavést pravidla pro vzdálený přístup. Tak jako u většiny technologických změn je nutné počítat i s určitým počátečním odporem uživatelské základny. Používání virtuálního desktopu by se mělo co nejvíce podobat práci s klasickým desktopem, jinak uživatelé nebudou ochotni tuto změnu snadno akceptovat.

Mezi nejrozšířenější řešení patří Citrix XenDesktop a VMware View. Také výrobci hardwaru jako IBM či HP nabízejí různé varianty buď integrované s příslušnými nástroji pro správu, nebo (jako SUN) se specifickými přídavnými moduly a optimalizacemi. Naproti tomu Microsoft se k myšlence virtuálních desktopů staví zatím zdrženlivě, když v této oblasti nabízí pouze svůj Hyper-V doplněný o služby RDS (Remote Desktop Services).

Hlavním rozdílem mezi Citrix XenDesktop a VMware View je použitý přístupový protokol. Společností Citrix vytvořila protokol ICA (Independent Computing Architecture), který vyniká nad protokolem RDP (Remote Desktop Protocol) od VMwaru nižšími požadavky na šířku pásma a hlavně nižší latencí. Aby VMware udržel konkurenceschopnost svého řešení, vyvinul protokol PCoIP, který automaticky vyhodnocuje kvalitu a kapacitu linky a dynamicky volí adekvátní způsoby zajištění uživatelského komfortu.

Nasazení VDI – jak postupovat?
Organizace, které plánují implementaci VDI, by si ještě před jejím zahájením měly analyzovat existující výpočetní infrastrukturu. To může ušetřit mnoho starostí, peněz i problémů s migrací a dále usnadnit celý proces nasazení.

Společnosti uvažující o instalaci VDI by svou pozornost neměly zaměřovat na technologické aspekty nového řešení, ale především na pohodlí uživatelů a výkonnost aplikačního prostředí. Uživatelé se nezajímají o použité technologie; hodnotí hlavně rychlost a jednoduchost uživatelského rozhraní a také bezproblémový chod aplikací, které potřebují ke své práci.

Jak dál s virtualizací desktopů?
Přes své nesporné výhody je cesta VDI do podniků stále poněkud trnitá. V roce 2011 firmy koupily stovky milionů pécéček, ale jen šest milionů tenkých klientů. Hlavní překážkou je nutnost zabezpečit pro každého uživatele širokopásmovou konektivitu. Ideál centralizované VDI s výkonností a časovou odezvou odpovídající operačním systémům lokálně instalovaných osobních počítačů je zatím pro většinu zákazníků v nedohlednu.