V případě IT je ale potíž v tom, že ředitelé IT mají jenom minimální informace o tom, jak vypadá spotřeba energie jejich oddělení – a tudíž nemohou dostatečně kvalifikovaně ovlivňovat infrastrukturu IT tak, aby energii efektivně ušetřili.
Není přece nutné, aby v noci běžely všechny zdroje IT stejně jako v denní špičce. V případě odpojení se následně může ukázat, že bude stačit i méně chlazení atd. K tomu je ovšem třeba vědět, jak vypadá spotřeba energie během celých 24 hodin, a ne jen znát celkovou výši měsíční faktury.
Průběžné přesné informace o spotřebě je dnes možné získat celkem bez problémů, protože moderní elektroměry poskytují potřebné informace elektronickou formou. Většina systémů, která data z elektroměrů umí získat, je však orientována na sběr dat směrem k dodavatelům elektrické energie, takže nabízí jen minimální komfort nebo se pro účely firemního monitoringu příliš nehodí.
Obvykle totiž jde o přenos po mobilních sítích (GSM), nebo se využívá schopnosti měřících přístrojů zasílat kumulovaná data přes rádio do projíždějícího vozu, který tak provádí dálkový odečet. Přístup k on-line datům dodavatelé energií poskytují pouze největším odběratelům, s nimiž mají sjednány podrobné smlouvy včetně odběrových diagramů. Středně velcí odběratelé, mezi které patří naprostá většina tuzemských firem, tak dosud neměli šanci tyto informace získat a následně využít.
Pro běžné korporace je tedy mnohem lepší, když jim podrobné údaje poskytne samotný měřič elektrické spotřeby, než aby se dohadovali s příslušným dodavatelem, a této příležitosti se chytilo hned několik výrobců. Přístupů k této problematice je několik a většinou jsou to řešení proprietární. To znamená, že vše se musí koupit od jediného dodavatele. Přitom existuje standard, který umožňuje propojení elektroměrů, plynoměrů i vodoměrů od různých výrobců do jediného systému. Jde o rozhraní M-Bus (EN 13757), jež prosazují evropské normy a který většina výrobců měřičů více či méně podporuje. Na toto rozhraní přitom stačí připojit chytrou bránu, jež je zároveň součástí sítě LAN.
Jako příklad si vezmeme bránu, která umí přes standardizovanou sběrnici M-Bus sbírat data z elektroměrů, ale i vodoměrů, plynoměrů či kalorimetrů. Chytrá brána v tomto případě poskytuje data po síti LAN v obecně srozumitelné formě – třeba jako webovou stránku nebo pomocí SNMP protokolu pro monitorovací systémy běžné v prostředí IT – jako je například HP OpenView.
Výhoda pro oddělení IT spočívá v tom, že nepotřebuje žádné speciální aplikace, ale postačí se svým obvyklým vybavením – internetovým prohlížečem a MS Excelem (pro analýzu a zpracování naměřených dat). Přínosem potom je schopnost kombinovat měřiče energií od různých firem. Za investici kolem několika desítek tisíc korun bude moci firemní IT měřit okamžitý příkon, celkovou spotřebu, napětí jednotlivých fází i proudu fázemi.
Tak lze odhalit i problémy s napájením, které by jinak zůstaly skryty, jako je například podpětí, přetížení fází apod. Analýzou dat se také může ukázat, že vhodnějším rozložením zátěže do jednotlivých fází by bylo možné snížit platbu za příkon (velikost jističe) anebo optimalizovat dodavatele energie.
Tyto brány bývají též vybaveny nějakou inteligencí, takže dokážou třeba provést se změřenými daty další operace, hlídat překročení mezních hodnot a zaslat o tom zprávu (e-mailem, SMS či SNMP trapem). Bývá také možné sledovat stav několika kontaktů – např. jističů.
Příslušní manažeři IT tak dnes mohou dostat spotřebu centrální části infrastruktury ICT pod kontrolu a optimalizací ušetřit značné částky. Náklady na vybudování měřicí infrastruktury už nejsou nijak závratné a při růstu cen energie může být návratnost i u menších odběratelů v řádů několika měsíců.
Autor je pracovníkem společnosti HW group
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU