novinky, které na nás chrlí přítomnost. V případě počítačových komponent - ať
už k nám přijdou samostatně nebo jako součást počítače - to pochopitelně platí
také
.
Ta samozřejmost se přitom projevuje v jakési ztrátě schopnosti prozkoumat
možnosti dotyčného výrobku do naprostých důsledků, všimnout si všech konektorů,
parametrů či funkcí. Dnes se o to pokusím, především proto, že mne testovaná
DVD-ROM mechanika poprvé skutečně zaujala a přesvědčila jako definitivní
nástupce CD-ROMek. Tento článek jde nad rámec běžné "holé" recenze, některá
technická měření jsou navíc přenechána TOPům. Řada z informací má obecnou
platnost nebo ukazují, po čem se můžeme u ekvivalentních výrobků dívat.
Tenkrát
Zcela zřetelně si vzpomínám na dávný okamžik, když mi byla poprvé nabídnuta
Toshiba SD-M 1002 k recenzi. Byla to jedna z prvních mechanik DVD-ROM u nás a
já ji odmítl. Pomalých CD-ROMek jsem v té době měl plné zuby, mé testovací
soubory byly vypáleny na nekompatibilním CD-R a neměl jsem ani jeden DVD-ROM
disk k testování.
Dnes je ale situace jiná. V počítači mám popisovaný DVD-ROM Toshiba SD-M1202 a
v krabici byly i tři disky (demodisk David, hra Silent Steel a především
videosaver StarTrek First Contact). Podotýkám, že jsem na jaře investoval do
toho nejlepšího (v té době): 32x CD-ROM mechaniky Toshiba XM-6201A v SCSI
provedení a proto pro mne byla tato recenze srovnáním, kdo s koho (a také o
morální životnosti uvedené investice).
Generace
Připomeňme si, že první generace jednotek DVD-ROM především reprezentovala
samotnou technologii DVD. Tím mám na mysli, že byla spíše poselstvím o nástupu
DVD do světa počítačů a mimo vlastní přehrávání DVD-ROM, toho už moc umět
nemusela. Samozřejmě klasický disk CD-ROM jste do ní strčit mohli, nicméně
přehrávání rychlostí cca 6x bylo v době 24x mechanik asi jen těžko
akceptovatelné. Ještě větší slabinou byla neschopnost číst CD-R a CD-RW a
absence DVD titulů.
Generace 1 naštěstí zmizela v propadlišti technologických dějin během několika
měsíců a nastoupil druhý díl této historie. Nové mechaniky byly hrdě označovány
jako "dvojnásobné", což znamenalo dvakrát tak rychlé čtení DVD-ROMu a rychlost
cca 12-16x pro CD-ROM. Nová technologie (dvojité čočky, holografické
přeostřování, atd.) již neměla potíže s jakýmkoli jen trochu rozumným formátem
CD.
To ale již nejsme příliš daleko od současnosti. Generace 2 odstartovala u
DVD-ROM fenomén, který velmi dobře známe ze světa CD totéž, ale stále rychleji,
při neustálém poklesu cen u jen trochu pomalejších jednotek. Konkrétně u naší
Toshiby SD-M1202, jedné z prvních představitelek třetí generace, to znamená
4,8násobnou rychlost pro DVD-ROM (cca 6 536 KB/s) a 32x pro CD (4 800 KB/s).
Tady prosím pochopte, že výkonnostní rozdíly podle typu médiu jsou naprosto
logické a neodvratné. Technologie DVD nanáší informace s mnohem větší hustotou,
a tak je bez větší "námahy" čtecí hlavy datový proud vždy větší.
Rychle k rychlostem
Jakékoli tvrzení, že rychlost určitého výrobku je dostatečná a bude tomu tak do
konce světa, je samozřejmě popřeno během několika let. Mechaniky CD-ROM se v
této době opět zrychlují, prozatím na rychlost 40x, příští rok možná i více.
Povšimněte si ovšem, že výrobci těchto nových mechanik jsou spíše malé
firmičky, zatímco giganti mající podíl na vývoji DVD primárně tlačí novinky u
DVD-ROM. A v okamžiku, kdy i v přehrávání CD budou klasické CD-ROM mechaniky
předstiženy, to bude jejich definitivní konec.
Techničtí matadoři samozřejmě v tento okamžik začali vykřikovat cosi o
obvodových rychlostech apod. Částečně mají pravdu: zatímco takový pevný disk se
točí konstantní úhlovou rychlostí (CAV), CD se vždy snažilo o konstantní
obvodovou rychlost 150 Kb/s (CLV), z pochopitelného důvodu plynulého přehrávání
zvuku. S datovými disky to ale nedává smysl a motorky se točívají, co to dá a
tedy CAV!
Vnitřní stopy spirály s daty potom mívají nejmenší dosažitelnou přenosovou
rychlost mírně řečeno bolestné je, že zatímco pevné disky se zaplňují od
vnějších, nejrychlejší stop, u CD-ROM je to přesně opačně, spirála začíná ve
středu. U moderní 32x mechaniky 6201A se ovšem podle manuálu používá jakási
kombinace CAV+CLV, takže... Čert aby se v tom vyznal!
Třešničkou na dortu je ovšem DVD. Stejná spirála a stejný přístup klasický
přehrávač potřebuje k filmovému životu ustálenou obvodovou rychlost, u datových
můžeme předpokládat opětovně kombinaci CAV+CLV. Je tu ovšem jedno ale tím je
třetí generace DVD-ROMů, plně podporující oboustranná a dvouvrstvá média
(kapacita 17 GB). U filmu to funguje tak, že ke konci cca 133. minuty přehrávač
bez přerušení přehrávání na okraji disku přeostří na spirálu uloženou ve spodní
vrstvě (ta se odvíjí obráceným směrem dovnitř, v případě dat k menším obvodovým
rychlostem).
Čert aby se v tom... "Co? Co se to... Moment, musím na okamžik."
No, jsem zase zpátky, jsem opálený, můj byt potřebuje odsířit a my se už do
detailnějších "technikálií" pouštět nebudeme (ale přece jen, přístupová doba je
115 ms, zatížení procesoru vzhledem k ATAPI rozhraní 4,3 %).
Je načase zastavit se u nepříjemnosti společné všem vysokorychlostním
mechanikám roztáčení na pracovní otáčky. U této DVD-ROM mechaniky to trvá něco
přes 10 sekund, což je ještě slušný výsledek. Zdržuje to však velmi často,
protože mechaniky co chvíli usínají z důvodu úspory energie i snížení hluku.
Tady vám ovšem můžu nabídnout pochoutku z Toshiba WWW stolu utilitku
"CoolLittleTool". Funguje pro všechny Toshiba DVD a CD-ROMky a umožňuje jim
nastavit usínací dobu a dokonce i rychlost otáčení (pokud budete chtít
simulovat pomalejší přehrávání pro vývojáře geniální). U jiných mechanik by
něco podobného mohlo být dostupné také.
Zvuk dovnitř a zase ven
Další vlastnost, která vám o současných CD-ROMů (DVD-ROM) možná unikla, vylezla
v mém případě na světlo boží, když jsem na Internetu nalezl schémata konektorů
Toshiba. Vlastní zapojování mechanik bývá triviální buď použijete EIDE kabel (a
pomocí "jumperů" volíte master/slave), nebo máte SCSI model a půjdete po SCSI
konektoru (a přemýšlíte nad terminací a ID). Důležitý je ovšem i zvukový výstup
v případě zvukového CD zvuk dekóduje již samotný firmware CD-ROMky a posílá jej
do 4pinového venkovního konektoru. Ten potom kabelem (ani na jeho formátu se
svět nedokázal shodnout) připojíte do motherboardu nebo častěji do zvukové
karty, která jen zvuk zesílí a něco s ním provede. Snad každá mechanika má
ovšem čelní výstup na sluchátka, fungující stejně.
Byl jsem však silně překvapen, když jsem zjistil, že zkoumaná DVD-ROM mechanika
(a prý i řada současných 32x CD-ROMů mimo tu mojí, pochopitelně), vlastní vzadu
i digitální zvukový výstup. Nové zvukové karty mají zase digitální vstup, takže
vám nic nebrání v tom, aby to váš počítač natřel hifi věži vyšší cenové třídy.
Mimochodem, v manuálech Toshiby je tento konektor decentně zamlčován, přestože
na obrázcích je.
Se zvukem ale ještě nekončíme. Na zvukových CD je vlastně hudba nahraná
digitálně, jak ji ale v maximální kvalitě dostat na pevný disk? V běžném
případě jsou všechny pokusy ekvivalentní natažení kabelu od CD přehrávače do
vstupu zvukové karty zvuk prochází několika analogovými konverzemi.
To, co mám na mysli, se nazývá digitální extrakce. Speciální software ve
spolupráci s mechanikou vezme bit po bitu stopu disku a uloží jej do souboru.
Že to však není triviální, dokazuje fakt, že řada mechanik toto vůbec
neumožňovala. Problémem je tu tzv. "jitter correction". U datových disků máte
podél spirály sektory konstantní velikosti, kde najdete data, ale i kontrolní
součty a hlavně informace o číslu a pozici sektoru. U zvukového disku jsou tyto
sektory zcela zaplněny jen zvukovými daty, které hlava spojitým způsobem čte ze
spirály. Při digitální extrakci ovšem nemusí software stíhat a hlavička se musí
vrátit (počkat na spirálu) na již odrotované sektory. Jak je však pozná bez
identifikačních údajů? A skutečně, u levných "sub 12x" mechanik můžete
extrahovat naněkolikrát, a pokaždé vám výsledný soubor vyjde různě dlouhý!
To samozřejmě není problémem u současného hardwaru, stále ale většina modelů
provádí extrakci s "advanced jitter correction" rychlostí asi tak 1x. A to bylo
další technologické překvapení u DVD-ROM Toshiba. Sehnal jsem si firemní
utilitu MusicMover a hle, co jsem obdržel digitální extrakce běžela minimální
rychlosti 5x pro vnitřní a 10x pro vnější stopy!
Závěr
Ať už z pohledu technologického fanatika či pragmatického uživatele,
obracejícího každou korunu (musím koneckonců splácet byt), je mi moje vlastní
32x SCSI CD-ROM mechanika trnem v oku. Během testování jsem po SCSI a věcech
jako zatížení procesoru ani nevzdychl, díky možnostem softwarového přehrávání
DVD jsem si za cca 800 Kč koupil první DVD, zatímco hodlám ušetřit 60 000 na
televizoru a DVD přehrávači.
Svou draze koupenou SCSI CD-ROMku asi z okna nevyhodím, ale nechtěl by ji někdo?
8 0695/DĚD
Toshiba SD-M1202
+ vysoká rychlost čtení CD-ROM disků
+ Software
+ Možnosti ovládání
+ Zajímavá cena
Cena: 5 100 Kč
K testu poskytl: Servodata,
U pekáren 4, Praha 10
Slovníček pojmů
CD (Compact Disk)
Známé, kulaté, stříbrné či zlaté hudební disky.
CD-ROM (Read Only Memory)
Naprosto stejné kotoučky jako CD, ale místo hudby jsou na něm počítačová data.
Existuje řada různých formátů uložení, včetně kombinací s hudbou.
CD-R (Recordable)
Disky, které je možné v odpovídajících mechanikách "vypálit", neboli nahrát. To
je možné pouze jednou (ale data můžete na disk doplňovat postupně, tzv.
multisession).
CD-RW (Read Write, ReWriteable)
Přepisovatelné CD disky, jenž lze pouze v RW mechanikách přepisovat (podobají
se v podstatě disketě).
DVD (Digital Versatile Disk)
V překladu digitální univerzální disk, v reálu zánovní médium velikosti CD, s
gigabitovou kapacitou, určený pro přenos filmů (ve formátu MPEG-2) a velkých
objemů dat. Může být vícevrstvý i oboustranný a tudíž různě kapacitní. Je to
přenosové médium budoucích let. Přípony (DVD-ROM, DVD-RW, apod.) mají stejný
význam jako u CD.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU