Na většině z 29 trhů, na kterých Vodafone působí, je k odposlouchávání komunikace vyžadován soudní příkaz. V některých zemích má nicméně policie naprosto volnou ruku a operátora o nic žádat nemusí, protože sama disponuje přímým přístupem k hovorům a webové komunikaci jeho zákazníků.
Vodafone uvedl, že si cení soukromí svých zákazníků, ovšem současně musí jednat v souladu se zákony vytvořenými pro zajištění národní bezpečnosti a ochrany veřejnosti. Společnost žádnou konkrétní zemi nejmenovala. Právní důvody jí totiž znemožňují informace o odposleších a záznamech hovorů nebo obsahu SMS zveřejnit.
Vodafone pouze prozradil, že seznam těchto zemí má šest položek. Většina z nich se pravděpodobně nachází i na seznamu zemí, které zakazují zveřejňování informací o odposleších. Těmito zeměmi jsou Albánie, Egypt, Indie, JAR, Katar, Maďarsko, Malta, Rumunsko a Turecko.
Zpráva Vodafonu vzbudila rozruch a rozhořčení v kancelářích neziskových lidskoprávních organizací. Ředitel jedné z nich Shami Chakrabarti označil možnost, že se vlády takto snadno dostanou k telefonním hovorům, za bezprecedentní a děsivou.
Podle analytiků je krok Vodafonu známkou toho, že mobilní operátoři následují příklad internetových a jiných technologických společností a snaží co nejvíce zprůhlednit svou spolupráci s vládními agenturami. Tímto směrem se vydává stále větší množství firem především díky Edwardu Snowdenovi, který od roku 2013 zveřejnil mnoho zásadních informací o špehovacích praktikách americké Národní bezpečnostní agentury.