I když se správci informačních infrastruktur ve firmách a v organizacích obvykle snaží používání systémů pro sdílení obsahu zakázat, případně vykázat do mantinelů, které považují za rozumné, s popularitou výměnných systémů to evidentně nic nedělá. S tím, jak se stal vysokorychlostní internet dostupnou a zaplatitelnou službou pro prakticky každou domácnost, se používání P2P přesunuje z organizací a škol právě sem. Jakýkoliv pokus ISP o omezování těchto funkcí je přitom brán jako porušení základních vlastností nabízené služby. Včetně omezení typu FUP (Fair User Policy), na něž si již uživatelé zvykli a které má bránit síť poskytovatelů připojení před přetížením, případně kolapsem.
Zkrátka, ať se nám to líbí nebo ne, P2P i se svým „ilegálním“ obsahem představují důležitou část současného internetu. Poskytovatelé obsahu, softwarové společnosti a multimediální koncerny mohou hovořit o tom, jak tyto technologie fungují jako základ zločinu, státní orgány se mohou tu a tam pokoušet zasáhnout vůči jejich nejaktivnějším uživatelům. Nicméně FSS byly, jsou a ještě nějakou dobu určitě budou faktem, který se v dohledné době rozhodně nechystá vstoupit do historie jako slepá větev vývoje – k nemalé radosti uživatelů.
2006: změna organizace
Historicky prvním masově používaným nástrojem pro sdílení multimediálního obsahu byla síť Napster. Všechny ostatní prvotní FSS byly nějakým způsobem derivovány od tohoto prapředka. Když v roce 2001 došlo k odpojení Napsteru a následně dalších sítí, jako byla třeba Audiogalaxy, ukázalo se, že vzhledem k obsahu, který je na P2P nabízen a sdílen, není vhodné, aby byly tyto sítě spravovány firmami. Nicméně množství víceméně unifikovaných klientů vybízí k zobrazování reklamy, alternativně k jejich využití jiným způsobem. To ale nějakého provozovatele jako právnický subjekt vyžaduje. Někdo totiž musí reklamu fakturovat, někdo musí vykazovat zisk.
Firem, které měly na správu FSS systémů odvahu a žaludek, se až do loňského roku zachovalo několik. Meta Machine byla provozovatelem systému eDonkey (eD2K), Sharman Networks řídila svůj vlastní výměnný systém FastTrack s klientem KaZaa a několik dalších organizací vyvíjelo a nabízelo své produkty v podobě klientů stávajících sítí. FastTrack se ovšem dlouhodobě potýká s úbytkem uživatelů. Příčinou je především nechvalně proslulá bezpečnostní situace jeho klienta KaZaa, množství nekvalitního obsahu a v současnosti také praktická neexistence vyvíjeného a použitelného alternativního programu. Kromě toho se provozovatel nedávno zavázal urovnat všechny své spory s ochránci autorských práv a zavést extenzivní filtrování obsahu. Pro většinu uživatelů KaZaa se stala alternativou síť eD2K, tedy „elektronický osel“
Provozovatel tohoto systému, již zmiňovaní Meta Machine, během loňského roku skončil svou činnost v důsledku nátlaku ochránců autorských práv. Oznámení na jejich bývalém webu hovoří o tom, že provoz systému byl ukončen a oficiální klient již dále není nabízen. To ovšem vůbec neznamená, že by síť neexistovala. Naopak, dá se říct, že je ve velmi dobré kondici a její vytíženost je v poslední době víceméně konstantní, počet uživatelů se pohybuje nad hranicí dvou a půl milionu.
Podobně jako Meta Machine se „nelegálního“ obsahu distribuovaného pomocí svého systému vzdal i Bram Cohen, autor v poslední době neobyčejně populárního BitTorrentu. Jeho dohoda se zábavním průmyslem měla zabránit dalšímu šíření filmů a multimédií pomocí BT. Jelikož je ale BitTorrent otevřená technologie, nezměnilo se, vyjma použitelnosti oficiální stránky www.bittorrent.com, vůbec nic.
Tyto projekty nebyly jedinými případy, kdy v loňském roce P2P systémy či aplikace na komerční či spíše na organizované bázi skončily. Několik dalších méně významných projektů rovněž oznámilo svůj konec nebo se zrušilo v tichosti. Další, dříve populární projekty, jako třeba univerzální P2P klient Shareaza či eMule, se zase výrazně dlouhou dobu nedočkaly žádné aktualizace, což ale neznamená, že by se jednalo o mrtvou záležitost nebo že by se svět P2P sítí řítil pod vlivem soudních sporů k záhubě. S největší pravděpodobností se pouze skutečně ukazuje, že „oficiální“ a korporátně vyvíjené systémy a aplikace nejsou vhodné pro ten druh použití, který uživatelé FSS preferují. Tedy pro sdílení hudby, filmů, softwaru. Nakolik je takové používání vhodné, případně etické, je pochopitelně druhá věc.
Vyklízení prostoru P2P organizacemi s sebou přináší nové problémy technického rozvoje těchto sítí. Pokud pomineme stárnoucí a jak již bylo popsáno, problematický či zanedbaný FastTrack, existuje několik globálně fungujících a kompaktních FSS. Prvním z nich je síť Gnutella a její „následovník“ G2. Pak je zde eD2K s preferovaným klientem eMule, který spolupracuje také se systémem KAD (Kademila). Tato síť v současnosti tvoří de facto nástavbu systému eD2K, protože je na rozdíl od něj zcela decentralizovaná a umožňuje například dohledávat informace k souborům sdíleným pomocí eD2K za použití hashů užívaných touto sítí. KAD může být využita i jako řešení pro případ vysazení většího počtu eD2K serverů nebo pokud by se objevila hrozba, která by je dokázala intenzivně napadat. Kromě eMule se s ní setkáme také v derivovaných klientech jako je aMule a další. Faktem ovšem je, že KAD nemohou využívat, respektive jeho využití není efektivní pro všechny uživatele eMule. Nicméně využití a vytížení této sítě v poslední době stoupá.
Zcela mimo kontrolu původního autora je v současnosti systém BitTorrent, což je nejspíše poněkud v rozporu s nadějemi, které do dohody s ním vkládal zábavní průmysl. BT je v původní podobě založen na systému trackerů. Tracker musí běžet na serveru, nejčastěji webovém, a musí být veřejně dostupný. I když výpadek trackeru nemusí pro klienty znamenat absolutní rozpad sítě, podstatně zvyšuje pravděpodobnost, že se jim nepodaří stáhnout požadovaný obsah, a to je tedy zranitelné místo.
V poslední době se ovšem v sítích BT začíná masivně využívat novější specifikace, bez nutnosti pracovat s trackerem a s využitím distribuovaných tabulek (DHT). I když jednou z hlavních motivací této funkce je zvýšit efektivitu a snížit zatížení tracekru (který se stejně používá), jedním z účelů této technologie je i odstranění zranitelnosti sítě, jež spočívá v možnosti odpojit tracker. Funkce musí být podporovány klientem, který se pro stahování používá. Těchto klientů existuje poměrně veliké množství, nicméně u nejběžněji používaných aplikací jako je uTorrent podpora nechybí, a tak mohou jejich uživatelé mít z tohoto vylepšení prospěch. Ve vývoji jsou přitom další doplňky, které by měly distribuční systém BT rozšířit. Jejich prosazování do praxe však může být komplikované s ohledem na skutečnost, že BT je otevřená technologie a zavedení něčeho, co by přinášelo výrazně novou funkčnost, se neobejde bez podstatné ztráty kompatibility, případně bez dalších nepříjemných komplikací. Z tohoto důvodu bude takřka určitě zavádění nových vlastností do BitTorrent otázkou delšího časového období a také mnoha kontroverzí.
Propagace
BitTorrent je technologie přenosu dat. Na rozdíl od kompaktních P2P sítí neobsahuje funkci pro vyhledávání obsahu a každý požadovaný objekt musí být iniciován souborem (torrentem), fungujícím jako klíč. Tyto soubory musí být umístěny na nějakém veřejně dostupném médiu. V současnosti existují dva trendy jejich šíření a dá se očekávat, že oba budou do budoucna posilovat.
První možností je specializovaný web. Nejnavštěvovanějším je stará známá Mininova(.org) následovaná populárním zálivem pirátů (www.thepiratebay.org). Asi nejzajímavějším zdrojem, byť až na chvostu první pětky, je Isohunt, který funguje jako metavyhledávač, pracující napříč různými zdroji.
S novým rokem přišel ThePirateBay s novou metodou vyhledávání, založenou na analýze frekvence klíčových slov. Technologie „hledacího mraku“ (Search Cloud) učinila hledání v tomto velmi známém serveru pohodlnějším a pro některé uživatele ho i urychlila. Již dříve však byla aplikována na některých dalších serverech. Ale zde se ocitla na jednom z nejpopulárnějších. Tím chceme ilustrovat, že svět BT se přes opuštění původního konceptu ze strany původního autora určitě nechystá být pouhou vzpomínkou. Celkový počet nabízených torrentů se pohybuje v řádu desítek milionů, množství aktivně fungujících distribučních systémů, které tak vznikají, není možné žádným způsobem přesně spočítat, nicméně se bude pohybovat v obdobných řádech. Jelikož weby s torrenty není možné umlčet (samy o sobě nic nelegálního nenabízejí), mohou si dovolit i přes útoky obránců autorských práv implementovat nové funkce a vylepšovat ty stávající.
Druhou možností distribuce torrentů je jejich umístění na jinou P2P síť, často eD2K. Tato možnost není tak efektivní jako hledání na webovém serveru, ale odstraňuje nutnost jeho použití a tedy i kontroly. Postupně se rozšiřuje, nicméně faktem je, že eD2K není na takové použití konstruován a nemá ho právě rád.
Oblast P2P, respektive FSS není ani zdaleka uzavřená. Přestože základní technologie jsou dány v podstatě fundamentálně, kdykoliv se mohou objevit nové, které tímto světem otřesou, a to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Existují pokusy o výměnné systémy integrované do stávajících aplikací (AllPeers) i o znovuoživení kdysi novátorských technologií, které se zaprodaly jinému než svému původnímu významu (Fast-Track). Pokusy o reimplementaci některého z existujících protokolů například v podobě aplikace Exeem se ukázaly jako neefektivní, nicméně se mohou opět objevit. Vzhledem k tomu, že u některých podstatných programů typu eMule, Shareaza či µTorrent došlo k relativnímu prodloužení času aktualizace, ale jejich popularita přitom neklesá, dá se očekávat, že již obsahují všechny uživateli požadované funkce v dostatečné kvalitě i stabilitě. V takovém případě ovšem bývá ten pravý čas pro změnu paradigmatu – tedy pro příchod zcela nové technologie. Její podobu lze jen stěží odhadnout a tento časopis se nezabývá vědeckou fantazií.
Zákaz?
Představa, že by se ochráncům autorských práv podařilo v letošním roce nebo ve střednědobé perspektivě dosáhnout efektivně vynutitelného zákazu FSS ve větším měřítku, je naprosto iluzorní. Mnohé státy přistupují k významné regulaci DRM, které je základem naprosté většiny oficiálně fungujících obchodů s hudbou. Navíc počet každodenních uživatelů P2P vylučuje možnost jejich plošné kriminalizace a jednotlivé akce proti největším sdílečům nemají požadovaný účinek. Vydavatelé obsahu by se tak měli soustředit spíše na vymyšlení obchodního modelu, který umožní P2P sítě vyšachovat ze hry jinou než právní cestou – totiž cestou konkurence. Zkušenost a prozatímní vývoj ukazuje, že jinak než odbouráním DRM a zavedením paušálních plateb to nepůjde.
Vize
Kdybychom mohli očekávaný vývoj P2P v letošním roce nějak zhodnotit, byla by výsledkem slova: „pomalý rozvoj“. Stávající technologie poskytují dostatečnou funkci i stabilitu, prostor veřejné sítě je dostatečně „zabydlen“. Možnost příchodu zcela nového systému není vyloučena, nicméně výbuch supernovy se neočekává. Některé z technologií mohou být pozvolna vylepšovány, systém FastTrack se asi definitivně přestěhuje do světa VoIP telefonování. A filmy se budou stahovat dál.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU