Výrobní podniky úspěšně inovují ICT

Za nejvíce progresivní obory z hlediska využívání moderních technologií se považují telekomunikace, finance a automobilový průmysl. V České republice se však v poslední době profiluje i další odvětví, která s úspěchem investuje do IT, protože ví, že se to nejen vyplatí, ale že bez toho se lze jen těžko držet na špičce oboru a uspět v zahraničí.

Řeč je o výrobních podnicích. Neinvestují sice tolik do marketingu jako jiné obory, mají často jednotky či desítky stálých odběratelů, takže ani není důvod, ale o to více se zaměřují na rozvoj a udržení těchto důležitých obchodních vztahů. Soustřeďují se na management jakosti, efektivitu výrobních, logistických a obchodních procesů a řízení vztahů se zákazníky a dodavateli.

Zdaleka nejsou výjimkou skladníci, kteří se pohybují po skladišti se sluchátky, do nichž dostávají pokyny, kde se která položka nachází. Stejně tak se můžete setkat s dotykovými terminály, kde pracovníci snadno a rychle zadávají důležité informace o výrobním procesu. Nikdo už se dnes nepozastaví nad automatickým naskladňováním a vyskladňováním s pomocí čárových kódů či bezdotykových čipů RFID.

Neméně důležitý, ne-li důležitější, je manažerský pohled. Vedoucí pracovníky zpravidla nezajímá, jaké jsou parametry stroje CNC, kde ve skladu jsou které polotovary, kde se nacházejí hotové výroby a jak rychlé je vypravení kamionu. Co je však eminentně zajímá, jsou efektivní využívání zdrojů, vytížení pracovišť, rychlost a kvalita výroby, množství skladových zásob a další ukazatele, které mají vliv na výkonnost a finanční situaci podniku jako celku. Na základě těchto informací pak mohou manažeři činit kvalifikovaná a podložená rozhodnutí, jež vedou k významným změnám chování podniku, vyšší spokojenosti zákazníků, efektivitě, úsporám, rozvoji podnikání, zvyšování obratu a samozřejmě zisku.

K tomu nestačí samotný (byť sebelepší) software pro řízení výroby. Bez plné integrace do jednoho informačního systému ERP není možné se k dobrým výsledkům dopracovat. Dejme tomu, že se budou přenášet data z výrobního softwaru do účetního, pak se budou také přenášet data ze skladového softwaru, z obchodní aplikace, z HR softwaru a bůhvíčeho někam jinam. I kdyby se vše povedlo a skutečně to fungovalo a poskytovalo všechna potřebná data, s velkou pravděpodobností to bude dražší než jeden systém. Co je však jisté, bude to méně stabilní, problémem bude cokoliv jakkoliv měnit, updatovat a také nemyslet na to, co se stane, pokud někam odejde génius ze správy sítě, který to celé drží pohromadě a jediný ví, jak je to celé zdrátované.

Správnou cestou je standardizace, využití nejlepších praktik oboru a jejich vylepšení o vlastní unikátní funkčnosti, procesy a postupy. Naopak špatnou cestou, kolem které leží zdechliny a ohlodané kosti nejedné firmy, je stavět na zastaralém či na míru vyvinutém softwaru a snažit se jej za cenu značných nákladů a úsilí dostat na úroveň standardu.

Naštěstí se v praxi setkáváme především s informovanými a technologicky vyspělými výrobními podniky a zdá se, že vývoj na zakázku v oblasti komplexních řešení ERP skončil tam, kde měl, tedy v minulém tisíciletí. I to může být jeden z důvodů, proč se české výrobní podniky úspěšně prosazují proti zahraničním konkurentům nejen doma, ale i v zahraničí.

Autor pracuje jako generální ředitel společnosti J.K.R.