Dammions Darden řešil jako hlavní správce systémů pro své 234tisícové město situaci, při které jejich 50 až 60 fyzických hostitelských počítačů fungovalo s horší efektivitou, než by šlo. Některé měly hodně kapacity navíc a jiné byly naopak přetížené.
Pokud jsou aplikace pomalé a virtuální stroje potřebují více paměti, bývá tradiční jednoduchá odpověď nešťastná: Vyřešit problém použitím dalšího hardwaru. S takovým řešením se však Darden nespokojil. Při návštěvě akce VMworld před dvěma lety narazil na společnost VMTurbo, která se specializuje na analýzu virtuálních prostředí.
S využitím jejích služeb a porozuměním dění ve virtuální sféře mohl dramaticky zvýšit zatížení některých stanic virtuálními stroji – od 20 až 25 virtuálních strojů na jednoho hostitele až po dokonce 40 až 45 na některých serverech.
Tato konsolidace uvolnila hostitelské počítače, které bylo možné použít na další účely. IT oddělení například zvažovalo prostředí virtuálních desktopů, ale obávalo se nákladů na hardware – a najednou měl Darden k dispozici servery pro hosting tohoto nasazení.
Pro mnohé je mnohem jednodušší jen přidávat hardware, ale existuje lepší cesta, tvrdí Darden.
Matt Eastwood, šéf IDC pro podnikové platformy, s tímto tvrzením souhlasí. Odhaduje, že na typickém podnikovém serveru v současné době běží 10 až 12 virtuálních strojů, což je přibližně 30 až 40 % jeho kapacity.
Optimální míra využití serveru se přitom obvykle pohybuje kolem 60 až 70 %, což znamená, že mnoho serverů snadno zvládne dvojnásobnou zátěž virtuálními stroji.
Na obzoru je tak podle IDC výrazný nárůst počtu virtuálních strojů (analytici předpovídají vzestup počtu virtuálních strojů v příštích čtyřech letech až o 130 %), přičemž někteří provozovatelé budou navíc kupovat další hardware pro zvýšení kapacity.
Experti jsou však přesvědčeni, že opravdu chytré organizace nejprve přikročí k optimalizaci svého současné prostředí.
Problém způsobuje lidský faktor
Jak ale dochází k tomu, že firmy nakonec přece jen mají především systémy, které nejsou optimální?
„Příčiny, které způsobují neefektivnost v serverech, správě systémů a správě cloudu, obecně způsobují manuální, odtržené a fragmentované procesy spíše než samotný hardware,“ vysvětluje Mary Johnstonová Turnerová, analytička IDC, která se specializuje na software pro správu.
„Skutečný způsob, jak zlepšit provoz IT, je přijmout integrovanější, standardizovanější a automatizovanější procesy správy, které pokrývají životní cyklus nabízených služeb,“ dodáváJohnstonová.
To však není lehké udělat. Johnstonová upozorňuje, že přechod z prostředí, kde se zdroje vyžadují a dodávají ad hoc, k plně automatizovanému a samoobslužnému systému, kde uživatelé mohou vznášet požadavky a následně využívat prostředky podle svých potřeb, je transformační posun.
Nakonfigurování takového procesu může zabrat hodně času a úsilí, ale odměnou je hladce fungující IT provoz.
Automatizace prostředí životního cyklu serveru může ušetřit 10 až 15 % tzv. měkkých i tvrdých nákladů, což znamená skutečné finanční úspory a časový zisk, tvrdí Johnstonová.
Zvýšení využití serverů je skvělé, ale pokud trvá týdny, než podnikové oddělení dostane přístup k požadovanému virtuálnímu stroji, potom nezáleží na tom, jak efektivně samotný server funguje.
Zlepšení provozu IT (ať už je to prostřednictvím více automatizované správy služeb nebo s využitím softwarových nástrojů k získání vyššího užitku z investic do hardwaru) je cíl, který mají všichni správci virtuálních strojů. Problémem je ale najít čas na realizaci.
„Lidé vědí, co je potřebné udělat,“ říká Brian Kirsch, lektor pro architekturu IT a člen výboru skupiny VMware User Group. „Nejvyšší prioritou je zajistit, aby vše stále fungovalo.“
Nemůžete optimalizovat to, co není vidět
Johnstonová tvrdí, že použití systémů pro správu, aby se vytvořil privátní cloud, nebo konfiguračních nástrojů typu Chef, Puppet a Ansible, určených pro automatizaci konfigurací virtuálních strojů, pomůže IT manažerům ušetřit čas, takže se mohou zaměřit na zefektivnění provozu.
Další velmi důležitou oblastí je získání vhledu do toho, co se děje uvnitř. Bernd Harzog, analytik správy kapacit v poradenské společnosti The Virtualization Practice, říká, že „největší příčinou neefektivity je nedostatek informací pro pohodlné vykonání smělejších rozhodnutí“.
Správci virtualizace podle něj obecně nemají dostatek informací a vhledu do svých prostředí, a proto se obávají, že při nějaké změně dojde k nadměrnému provisioningu serverů a k následné degradaci výkonu.
Tento problém se snaží vyřešit celý segment nových dodavatelů. Například výše zmíněný produkt VMTurbo, který použil Darden, je jednou z možností. Darden tento software nainstaloval a během několika hodin od něj získal kvalifikovaná doporučení pro zlepšení.
Dva roky po první instalaci ho Darden podle svých slov stále denně využívá k monitorování provozu, tvorbě reportů a automatizaci oprav.
Cirba je další společností, která se na tuto problematiku zaměřuje, ale má poněkud odlišný přístup. Využívá totiž tzv. index účinnosti k posouzení pracovní zátěže a k identifikaci míst, kde je možné zlepšení.
Andrew Hillier, technologický ředitel a spoluzakladatel firmy, říká, že ideální index hodnocení v jejich systémech je roven číslu 1, přičemž je běžné vidět prostředí, která mají provozní index 0,5 až 0,7.
Proč? „Způsob, jakým do sebe pracovní zátěže zapadají, obvykle vypadá jako špatně hraná hra Tetris,“ popisuje Hillier. „V podstatě nic v systémech VMwaru a v dalších virtualizačních nástrojích nesleduje spolupráci pracovních zátěží, ani se nepokouší zjistit, jak je optimálně vyvážit.“
Poznamenává však, že optimální míra využití se bude lišit v závislosti na pracovní zátěži. Pro některé workloady se upřednostní konzervativnější přístup, takže hodnocení 1 bude znamenat menší využití serveru, než je tomu v případě méně náročných situací.
Dalším problémem je nekontrolovaný nárůst počtu virtuálních strojů, kdy se poskytuje více VM, než je zapotřebí. Nástroje pro správu kapacity mohou pomoci vyřešit i tento problém.
Harzog ze společnosti The Virtualization Practice prohlašuje, že jedním z důležitých aspektů při hodnocení nástrojů je možnost jejich konfigurace tak, aby vykonávaly automaticky změny v prostředí namísto pouhého informování o potřebě tyto zásahy udělat. Zmíněné VMTurbo a Cirba to dokážou.
Mnoho nástrojů určujících úroveň využití serveru sleduje především výpočetní prostředky, ale John Blumenthal, spoluzakladatel startupu CloudPhysics, upozorňuje, že důležité je sledovat celé IT prostředí.
Produkt jeho společnosti je cloudově založenou službou (SaaS), která analyzuje využití ve všech oblastech – počínaje procesorem přes paměť až po síť a úložiště.
Blumenthal uvádí, že nejčastější příčinou neúčinnosti je to, co označuje jako smrt v důsledku několika tisíc říznutí. „Jaký dopad na prostředí bude mít přidání dalšího serveru? Proč se zpomaluje odezva systémů?Jaký vliv bude mít konkrétní změna na širší prostředí?“ ptá se.
„Podstata problému bývá záludná,“ upozorňuje Blumenthal a dodává: „Není to jeden obr, kterému musíte čelit.Důsledky akce nebývají vidět a nebývá snadné zjistit správná opatření, která je nutné udělat.“
Firma CloudPhysics například tvrdí, že mnoho jejích zákazníků při nasazení jejího nástroje uvolní až 3,5 TB úložného místa.
Do cloudu
Dosažení maximální efektivity také může vyžadovat redistribuci pracovních zátěží do prostředků veřejných cloudů, což je alternativa zkoumaná společnostmi, jako je například Autotrader.com.
Kompletní článek zahrnující spoustu dalších poznatků, trendů a zajímavostí jste si mohli přečíst v Computerworldu 1/2015.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU