Hlavní myšlenka tkví v napojení údajů ze senzorů zabudovaných v nejmodernějších serverech přímo na systém řízení teploty celé budovy, v níž je datové centrum umístěno. Většina nových serverů již totiž obsahuje senzory umístěné v přední části, které umožňují monitorovat teplotu a např. organizace EPA chystá přidat požadavek na přítomnost takových senzorů do svojí specifikace Energy Star pro servery.
I když tato myšlenka vypadá jednoduše, fungovaly historicky dosud tyto dva systémy vždy odděleně a místnosti se servery byly chlazeny nezávisle. Nicméně podle studie, která byla v souvislosti s experimentem publikována, je zhruba v 90 % datových center teplota nejméně o 5 ºC nižší, než stanovují příslušné limity, což v důsledku výrazně zvyšuje náklady na spotřebovanou energii. Nový způsob chlazení však umožňuje dosáhnout optimálnějších teplot a tím pádem i finančních úspor, přičemž například Allyson Klein, manažer skupiny pro serverové platformy v Intelu, potvrzuje, že i když panuje názor, že nejlepší datové centrum je to chladné, není řízené zvýšení teploty pro bezpečnost jeho provozu problémem.
Podle Billa Tschudiho, programového manažera v Lawrence Berkeley, by se investice spojené s implementací nového způsobu chlazení měly ve většině datových centrech zaplatit do jednoho roku provozu. Hlavním problémem bylo vytvořit pro uskutečněný experiment speciální software, který by komunikoval mezi systémy využívanými v datových centrech a těmi v budovách, přičemž Klein již potvrdil, že v současnosti se pracuje na komerčních variantách takového softwaru.
Dalším cílem projektu bylo dosáhnout co nejvyšší preciznosti regulace teploty při využití proměnlivých otáček větráků v chladících systémech budov.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU