Vyšetřovatelé mají k dispozici záznamy více než půl milionu e-mailů, které rozesílali vedoucí pracovníci firmy během asi 1,5 roku před kolapsem. Mezi příjemci je až 15 000 zaměstnanců. Výzkumníci se nyní podívali pouze na „vzory“ e-mailů bez ohledu na jejich obsah (ten možná není ani veřejně k dispozici), tj. analyzovaly příslušné logy o tom, kdo, komu a kdy posílal kolik zpráv. Tvrdí, že z příslušného vzoru dokáží určit, kdy došlo k rozhodujícímu zlomu. Asi měsíc před kolapsem v prosinci 2001 totiž raketově vzrostl počet e-mailů, které se posílaly v rámci pracovních skupin, jejich členové měli mezi sebou i intenzivní „přímý“ kontakt – tedy posílali si e-maily i osobně.
Výzkumníci interpretují tuto situaci tak, že lidé de facto začali komunikovat pouze se svými známými a informace přestaly být ve firmě sdíleny jako celek mimo uzavřené skupiny. (Snad něco jako metoda zachraň se, kdo můžeš? Vytváření vlastního alibi a hledání viníků? Lidé rezignují na komunikaci v rámci celé firmy a dále se baví už jen se svými známými?)
Pokud se tyto závěry nějak podaří potvrdit, mohlo by sledování e-mailové aktivity sloužit jako indikátor počínající krize firmy a nespokojenosti zaměstnanců.
Gilbert Peterson z Air Force Institute of Technology v Daytonu zase na základě analýzy stejných dat vyvíjí software, který by v organizaci nacházel sabotéry. Samozřejmě by bylo zajímavé získat podobné vzory například i z e-mailové komunikace mezi skupinami univerzitních studentů či aktivity v sociálních sítích.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Lze si představit i parkinsonovské řešení. Lidé si začnou posílat bezobsažné a neinformativní e-maily i napříč organizací, aby to nevypadalo, že jejich oddělení „hraje jen na sebe“, eventuálně nebyli rovnou podezřelí ze sabotáže.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU