World of Warcraft

Postoj k MMORPG (Massive Multiplayer Online RPG) se u většiny českých hráčů odvíjí od několika jednoduchých předpokladů. Tím zdánlivě nejpodstatnějším je internetové připojení. Před lety by nás možná obcházela hrůza, ale v dnešní kabelové, mobilní, vytáčené a Wi-Fi době nejde o nijak drastický požadavek, i když vyžaduje pravidelné investice. Pro klidné hraní on-line her navíc postačí objemově skromná linka.

Vypadá to, že skutečný problém je jinde. Nebo spíše jsou hned dva, mají otřepaná jména a kabáty plné prachu (ů). Slýcháme o nich všude. Starší se jmenuje Čas a ten fintivý hýřil Peníze. Zvláště v MMORPG jim společná pšenka kvete zdařile. Měsíc života vaší postavy totiž stojí přesně stanovený počet zlaťáčků, bez kterých se neobejdete. Jenže ani když vyprášíte měšec, není to dost - také tu musí být někdo, kdo bude o virtuálního reka pečovat, kdo ho bude hrát. Když si dáme dvě a dvě dohromady, vyjde z toho jednoduchá, ale obtížně řešitelná rovnice. Pro mladé, školáky a studenty bývají měsíční poplatky hluboko nad jejich ekonomické možnosti. A ty starší, zaměstnaní a rodinně vytížení až na výjimky sotva investují desítky hodin měsíčně do intenzivního hraní.

Jak se zdá, tohle všechno by se teď mohlo změnit. World of Warcraft sice není hrou, která by bourala hranice herního designu či hýřila třeskutou neotřelostí, ale je neskutečně zábavná a jednoduchá, zároveň hluboká a propracovaná a disponuje vyzkoušeným, maximálně oblíbeným světem. Když spadla Berlínská zeď, byla to možná větší rána, ale je dost dobře možné, že právě tahle pecka mnohým nadzdvihne Železnou oponu on-line hraní.

Stručně

O co jde, je jasné: vezměte úžasný svět Warcraftu a běžné on-line MMORPG, přidejte spoustu roztomilých i užitečných detailů a prožeňte to jedním z nejtalentovanějších vývojářských týmů světa. A teď konkrétněji. Ač je herní fundament prakticky shodný s hrami jako EverQuest či Dark Age of Camelot, v Blizzardu ho oprostili ode všech zbytečných kudrlinek, čímž dospěl k samotné esenci on-line hraní, svým způsobem paradoxně více připomínající Diablo než Anarchy Online. Je až zarážející, jak čisté formy se nám dostává tam, kde ostatní hledají složité způsoby, jimiž by hratelnost obtěžkali dalšími outěžky, a jak je tato forma zábavná. Prodlevy ve hraní jsou minimální a akce místy opravdu zuřívá, bezhlavá až jateční.

Vzhůru do hry

Asi nikoho nepřekvapí, že - stejně jako v předchozích titulech - i ve World of Warcraft spolu soupeří dvě nesmiřitelné strany – Horda a Aliance. Z tohoto důvodu je výběr postav předem daný; alianční síly sestávají z trpaslíků, lidí, gnómů a nočních elfů, Hordu živí zuřivost orků, nemrtvých, trollů a taurenů. Většina ras, krom – bůhvíproč - gnómů a trollů, má svá vlastní města, se zcela specifickou architekturou, kulturou a historií. Oproti běžným RPG ovšem nemá výběr rasy vyloženě dramatický dopad na vývoj postavy. To je celkem nezvyklé, ale funkční a v souladu s filozofií hry. Výběr postavy tak nesestává ze složitého odečítání postihů a bonusů, nekonečných pátrání po nejlepší kombinaci povolání a plemene, ale stává se spíše volbou citovou. Přinejmenším rasu svého avatara totiž vybíráte spíše podle vzhledu než čehokoliv jiného. Nemusí se vám to líbit, ale právě taková zeštíhlení běžného hardcore RPG schématu jsou tím, co WoW přibližuje běžnému hráči. Naopak, méně pochopitelnou a těžko vítanou skutečností je poměrně chabá možnost konkretizovat vzhled svého paňduláka. Je tu sice několik typů postav a pár různorodých hlaviček, ale celkově je to poměrně málo, přičemž argument, proč tomu tak je, se těžko hledá. I přesto, že výbava (brnění, háv…) podobu figury poměrně výrazně mění.

Jakmile zvolíte rasu, je na čase vybrat svému svěřenci povolání. Teprve tady se skutečně láme chleba, jelikož tato volba ponejvíce ovlivní způsob, jakým strávíte mnohé následující chvíle. Dle všech očekávání, s přihlédnutím k vyrovnanosti frakcí, se ale možná povolání Hordy a Aliance více méně shodují. Jsou tu jisté podstatné nuance: shaman na jedné a paladin na druhé straně, ale většina povolání je dostupná oběma stranám.

Povolání

Začněme od píky: válečník je všestranně bojovým oborem, jehož hlavním posláním je nejen zranění způsobovat, ale i přijímat. Podstatné je, aby nebyl bojácný, neutíkal se zdánlivě ztracených řezanicí a hrdinně na sebe lákal tuhé nepřátele, kteří by ze zbylých členů skupiny snadno nadělali fašírku. Nezřídka kdy, zvlášť pokud si partu nabrknete mezi neznámými dobrodruhy, hyne spolu s úprkem vyděšeného válečníka šance na splnění dlouho „obléhaného“ úkolu a přežití všech ostatních. Čistě magickou profesí a krystalickým protipólem bijce je, jak jinak, mág. Ve WoW způsobují tito kouzelníci opravdu úchvatná zranění za extrémně krátkou dobu a často se s nimi dá i sólovat, jelikož dokáží vyvolat šikovné podpůrné předměty, jako je třeba voda či jídlo. Na pravověrné sólování jsou tu ale vhodnější patroni, kupříkladu druidi. Ve většině fantasy titulů jde o jakési přírodou stižené, altruistické pomatence, z nichž má člověk pocit, že si volný čas mezi sázením lesního kapradí a vybíráním blech jezevcům krátí čicháním tisíců laciných fix. World of Warcraft tento názor razantně mění: druidi jsou schopní léčitelé, avšak se dokáží proměnit i v lítou bestii (medvěda, pumu…), se kterou se dá ustát lecjaká šarvátka. Během testování jsme druidovi přišli opravdu na chuť, zejména díky verzatilitě, s níž byl schopen plnit jak podpůrné, tak bitevní úkoly. Podobně jako druida i warlocka, temného mága, častokrát spatříte jako osamoceného sólistu. Tato profese je nadmíru oblíbená, jelikož nabízí vynikající a pestrý mix možností. Ofenzivní kouzla a všemožná prokletí sice častokrát účinkují až v delších časových intervalech (tzv. Damage over Time), ale to nahrazuje schopnost vyvolat příšeru z dálav temnoty - ať už impa, sucubba nebo voidwalkera – jež za warlocka odvádí černou práci (rozuměj mydlí příšery a “chytá“ zranění). Připočtěte výrobu léčivých kamenů, oživování zheblých druhů či ovládání démonů, a je jasné, že jde o atraktivní volbu.

Unikátní profesí na straně Aliance jsou paladinové, sakrální válečníci. Tihle chlapíci jsou u Blizzardu i hráčů v oblibě už od dob Diabla II, a ani ve WoW se s nimi nevyplatí hrát na svatou bábu. Jednoduše řečeno, máme co do činění s kombinací brutálního válečníka a léčitele, schopného nést velmi silné brnění. Díky tomu jde o zřejmě nejdiskutovanější povolání, přičemž výjimkou nejsou ani nepříčetné výlevy v různých diskusích, křičící o paladinech se třemi životy, jiných, nesoucích jakýsi mytický “Imbaladin“ štít, a podobný duševní odpad.

Samozřejmě i Horda má svou hybridní „válečník/léčitel“ třídu, jíž se říká shaman. I když by takové označení mohlo asociovat spíše indiánského nalhávače, který za tři loky ohnivé vody uřkne sousedově koze mléko, jde o velmi smrtící náturu. Šamani snesou slušná zranění a navíc, skrze totemy, jež zapíchávají do země v místě boje, povzbuzují celou partu k lepším výkonům. Když k tomu připočtete vynikající bojové i léčivé schopnosti, několik opravdu praktických cestovních a drtivých ofenzivních kouzel, získáte zřejmě nejuniverzálnější povolání celé hry.

Suverénně nejoblíbenější profesí je ale kněz (priest). Nepochopte nás špatně, ve hře jich je jako šafránu, ale zvolíte-li kněze, můžete si být jisti, že nouzi při zformování skupiny mít nebudete. Díky širokým léčitelským schopnostem si kněze každý předchází a chová v náležitém respektu, jelikož jeho role je pro přežití celé party často zásadní. Kněz se do bitky sotva zapojí a funguje spíše jako kapelník, pečlivě sledující zdraví svých muzikantů, aby v pravý čas přispěchal s hojivou písničkou. Hraní za kněze není jednoduché, jelikož jde o správné načasování, vhodnou volbu úkonů a nemalou zodpovědnost.

Specifickou rasou po stránce hratelnosti jsou zloději (thieves). Lapkové se, podobně jako v jiných titulech, soustřeďují na různé, jistě však nečestné způsoby boje; obvykle vyskočí ze stínu za cizí hřbet, zasadí dva tři hrozivé údery a už zase upalují. Bohužel to je, vzhledem k tomu, že jsme zloděje testovali nejméně, asi tak všechno, co o nich můžeme prozradit. Úplně na závěr jsme si ponechali lovce (hunter). Tato profese je zaměřená na ovládání zvířat-pomocníků (tzv. pets) a boj z dálky. Lovci jsou vítaným společníkem, jelikož pomocí střelných zbraní snadno “vytahují“ osamělé silné příšery z velkých seskupení, na která by si jinak parta nemohla troufnout.

Jak je vidět, každá ze tříd, na než ve hře narazíte, je vhodná k jiné činnosti. To ovšem neznamená, že jen k jediné z nich – mnoho profesí umožňuje volbu herního stylu podle potřeb party či preferencí hráče.

Azeroth

Jakmile si upatláte hrdinu, je načase prásknout do koní a vrhnout se vstříc dobrodružství. První pohled na herní prostředí ovšem většině hrdinů vezme vítr z plachet. V porovnání s hyperrealistickou grafikou EverQuestu II vypadá World of Warcraft jako naivní dílo méně známého komiksového umělce, toho času v podmínce za zneužívání nezletilých pestrých barev. Skutečnost je ale přesně opačná. Tam, kde technologicky vyspělejší souputník nechává jen minimální prostor pro imaginaci, přichází WoW s chytrým uměleckým přístupem, jenž sice polopatě nevysvětluje, jak je ten či onen ork veliký a zlý, ale nač to, když si to domyslíte sami. Ale ještě jednou a upřímněji, první dojem bychom vyjádřili spíše zvoláním: „Bože můj, jak tohle bude vypadat za pět let?“ než oslavnou ódou na vyčůranost místních grafiků. Ta přijde až později.

Sotva totiž můžeme opomenout fakt, že estetická stránka věci plně respektuje dobře známé principy Warcraftu, v nichž mají i elfové ramena jak Vin Diesel a žádná zbraň není dost velká na to, aby nemohla být větší. Při pohledu na postavy tak nebudete vískat štěstím: „Světe div se, takhle jsem si to vždycky představoval,“ ale neubráníte se dojmu, že to zkrátka vypadá skvěle, cool a éňo ňůňo.

Questy

A jsme u toho nejpodstatnějšího. Pokud bychom měli sáhnout hluboko do vnitřností hry a vytáhnout to nejlepší, sotva by šlo opomenout systém questů, jenž vás u obrazovky bude držet opravdu dlouho. Těžko říct, proč skládat poklony něčemu nijak výjimečnému, ale je to právě jednoduchost a přirozenost, s jakou je sem celý bohatý systém questů implementován, co si zaslouží ovace ve stoje.

World of Warcraft hráče souvisle provází životem hrdinného reka, přičemž zdařile dávkuje všechny potřebné složky. Učí vás, dává objevit oslňující nová místa, nabízí zajímavé poklady, to vše proložené neunavující akcí a neustálým, zdařile rytmizovaným vývojem postavy. Nedá se říct, že by samotné úkoly (questy) byly nějak objevné, valnou většinu času strávíte u běžných masakrálních bitek či neoblíbených doručovacích úkolů, jimž by se vysmála i agilnější pošťačka. Je to však právě plynulý průběh, jakým vás hra do sebe vpíjí, mazaný způsob, kterým vás za vaše snažení odměňuje, a zjednodušení všeho na nejpotřebnější a nejzábavnější míru, co se počítá. Vzhledem k ďábelsky pozitivnímu hodnocení na konci recenze bychom genialitu hry rádi spatřili i v něčem dalším a popsali ji mnohem sofistikovaněji, ale těžko říct, zdali by to mělo valnou cenu.

Tím ovšem není řečeno, že by ve hře nebylo mnoho zajímavého, o čem doposud nebyla řeč. Systém vedlejších profesí, od sběru bylinek přes motání obvazů a kování brnění až po zaklínání mocných kouzel do triček a košilí, je jednoduchý, snadno pochopitelný, zároveň však zábavný a užitečný. Pokud se hodláte specializovat na vedlejší profesi, můžete strávit hodiny chytáním ryb (jako my) či stahováním divokých koček, a nudit se nebudete - za předpokladu, že si vyberete správně a vaše profese bude prospěšná vám, či partě. Jelikož primárních vedlejších profesí je celkem devět (můžete ovládnout dvě z nich), výběr je dostatečný, nikoliv přebujelý, a umožňuje dobrou spolupráci s ostatními hráči, pokud vám ta či ona surovina právě chybí ku štěstí. Sekundárních vedlejších profesí (rybaření, vaření…) můžete mít, kolik chcete, a platí pro ně vše, co bylo řečeno výše.

Talenty

Nebyli by to ale lidé z Blizzardu, kdyby do hry nevložili něco navíc. A - při vší úctě - nebýt systému talentů, jednotlivé postavy by se podobaly jedna druhé jako vejce vejci, takže o co vlastně jde? Podobně jako u “skill tree“ v Diablu II i zde máte možnost, byť po dosažení desáté úrovně, svou postavu rozvinout žádaným směrem. Můžete si vybrat specializaci na určitý typ magie, u hybridních charakterů pak přilnout k bojové či podpůrné roli, případně si jen zvýšit sílu oblíbených obecných kouzel. Různých schopností je tu skutečně dostatek, všechny přehledně uspořádané do zmiňovaných „stromů“. Jednoduché pravidlo „co úroveň, to bod talentu“ značí, že časem není problém dospět k relativně unikátnímu nastavení postavy dle vlastního apetitu, o což jde především.

Servery

Stěžovat si na špatné servery, může být, vzhledem k tomu, že jsme si převážnou část hraní odbyli na přetížených amerických či testovacích evropských serverech, trochu neomalené, ale budiž, staly se i horší věci. Podstatné je, že vám v této záležitosti sotva můžeme pomoci jinou radou, než že společnost Blizzard má za sebou neocenitelnou zkušenost díky provozování skvělého Battle.netu, který měl svého času také mouchy, ale firma vždy prokázala dobrou (a včasnou) vůli k nápravě. Podrobněji o těchto problémech píše Honza Rod v On-liNEws na straně 104. Zajímavější jsou samotné typy dostupných serverů. V současné době jsou tři: PvE (hráči proti příšerám), PvP (hráči proti hráčům) a Role-Playing (všichni důsledně hrají své postavy, nekecá se o pizze, ani bytu premiéra). Jde sice o vcelku běžné druhy, ale s jistými zajímavými detaily, tudíž bližší informace najdete v začátečnických tipech a tricích na našem DVD.

Závěr

Recenzovat on-line RPG je jedna z nejošemetnějších věcí, která autora může potkat. Nejenže jde o dynamický svět závislý na mnoha faktorech, ale navíc, pokud bychom se neuchýlili jen ke stručnému výčtu funkcí, lze jen těžko popsat tak komplexní titul, a to ani za předpokladu, že bychom měli k dispozici půl GameStaru. Ačkoliv by jistě stála za zmínku vynikající hudba, přehledný a čistý interface, přívětivý systém umírání, který vás za smrt brutálně nepenalizuje, podařená mechanika bojů či aukční a poštovní systém, důležité je vystihnout samou podstatu hraní. A věřte nám, tu v tomhle případě můžete dokonale zažít jen vy sami.

Výrobce: Blizzard

Vydavatel: Vivendi

Distributor ČR: CD Projekt

Cena: 1599 Kč/799Kč na dva měsíce/13 eur měsíčně

Lokalizace: manuál

Internet: http://www.worldofwarcraft.com

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 800 MHz, 256 MB RAM, HDD 2 GB, 3D karta 32 MB

Doporučujeme: CPU 1,5 GHz, 512 MB RAM, HDD 4 GB, 3D karta 64 MB

Verdikt: Nejlepší on-line fantasy RPG současnosti a skvělý start do on-line her pro ty, kterým se zatím vyhýbaly.

Hodnocení: 93 %

Hru si můžete zakoupit na serveru Hry.sw.cz za cenu 726 Kč s DPH.