V herním světě je možné vypozorovat celou řadu vzorců. Například ten o ruských hrách. Povětšinou se jich rodí neuvěřitelná kvanta a naprostá většina z nich je záhy zapomenuta. Spousta se jich ani nedostane za ruské hranice a končí tak naházené na haldách na tržištích s cenovkou několika rublů. Ale ani ty, co se na Západ dostanou, nepatří obvykle ke klenotům, které bychom byli zvyklí opěvovat. Naopak, často je nechápeme, protože jsou z nějakého důvodu komplexní, byť to jejich koncept vůbec nevyžaduje. Dá se říct, že se Rusové naučili zešložiťovat jednoduché věci. Také dělají hodně divné věci, které běžný Evropan chápe jen těžko. Na druhou stranu, existují hráči, kteří jsou na ruskou vlnu naladěni a tuto herní produkci si užívají. A je třeba přiznat, že některé ruské hry jsou i velmi povedené. Jmenujme například nedávný strategický počin Kings Bounty. Do X-Blades jsme vkládali podobné naděje. Hra byla celkem dost medializována, zmiňovali se o ní jak Američané, tak Britové, a to často pochvalně. Jak to tedy dopadlo?
Nejprve si řekněme, co je X-Blades vlastně zač. Takový mix kultur se totiž jen tak nevidí. Jistě, pochází od ryze ruského studia Gaijin Interactive. Ale vypadá, jako by bylo importováno z Japonska. To je důsledek zvoleného vizuálního stylu, který se ze všeho nejvíce blíží anime kultuře, vlastní právě Japoncům. Jenže pánové z Gaijin jí holdují tolik, že se rozhodli postavit hru právě na ní. Inu, proč ne. Dodejme, že ústřední postavou hry je hrdinka jménem Ayumi, která se vyznačuje za prvé proklatě dlouhými copy a za druhé minimálním ošacením. To jistě potěší všechny milovníky anime a právě těchto specificky spoře oděných slečinek, které se v nich vyskytují. Potud dobré. Ovšem to celé nám nějak nesedí s konceptem hry, který není ničím jiným než zcela prostou až primitivní rubačkou. Tak primitivní, že pro ni jen těžko hledáme jiný příměr z herní říše. Možná bychom mohli sáhnout po Painkillerovi nebo Serious Sam. Tohle je ale ještě o fous přímočařejší záležitost.
Na počátku X-Blades vás čeká jedna tutoriálová úroveň, ve které se dozvíte vše potřebné jak o principech ovládání (popravdě, stačilo by se podívat do nastavení, tohle vážně jednodušší být nemůže), tak o příběhu. Ten vypráví právě o hrdince Ayumi, což vlastně ani žádná hrdinka není. Naopak, jde o zcela cynickou slečinku, která se pídí po artefaktech jen proto, aby je mohla následně prodat. A parťáky s sebou nevodí jen proto, aby se s nimi nemusela dělit o zisk. To se pak holka nemůže divit, že se namočí do takové kaše. Tentokrát si totiž ukrojila zřejmě opravdu příliš velký kus koláče. Rozhodla se zcizit tajemný artefakt, na který je zapovězeno sahat lidem. Ayumi však neuposlechne varování, a artefakt se pokusí odnést. Jenže ejhle. Rázem se dostává do jiné dimenze, a aby se odsud opět vyhrabala, musí si cestu doslova promlátit a prostřílet. Proč tomu tak je, to se nás neptejte. Příběh začíná i končí v tutorialové úrovni a dál už se jen kosí. Je to docela škoda, protože na začátku měla Ayumi několik dobrých hlášek, které - pokud by se udržely i v průběhu hry - mohly fungovat jako ozvláštňující prvek. Takhle to není ani ta parodie.
X-Blades je hrou, která je postavena hodně jednoduše. Dokonce tak, že jsme si zpočátku mysleli, že to je nějaká chyba. 
Hra je totiž sestavena z relativně malých úrovní, kterým bychom měli říkat spíše arény. Většinou se jedná o celkem prostorná nádvoří, na kterých se objevíte a záhy se na vás začnou vrhat vlny nepřátel. Nejprve jsou poměrně malé a neškodné. Postupují v jednotlivcích, a teprve, když danou skupinku vykosíte, tak ze země povstane další. Pravděpodobně už ale silnější, buď početně, nebo se objeví vůbec mocnější typ monstra. A takhle to pokračuje dlouhé minuty. Vy mlátíte v podstatě stále na tom samém místě a protivníci se hrabou ze země pořád dokola. Musíte zlikvidovat všechno, co na vás hra pošle a zároveň přežít. V úvodních arénách to není příliš těžké, ale časem začne pochopitelně přituhovat. Bohužel, tenhle herní koncept je hodně stereotypní, takže ještě předtím se pravděpodobně začnete nudit.
Přitom vybavení Ayumi není vůbec špatné. Tato hrdinka má totiž na jedné ruce připevněné čepele, kterými seká po poblíž stojících nepřátelích, nebo těch, kteří se jí už dostali na tělo. Na druhé ruce má ovšem pistoli, kterou pálí po monstrech, jež jsou dosud opodál, nebo která se nacházejí ve vzduchu, kam čepelemi není možné dosáhnout. S trochou cviku se s tímto kombem dá vytvořit celkem pohledný bojový koncert. Bohužel, hra na vás posílá takový nápor nepřátel, že to i sebeotrlejšího hráče unaví. Je to zkrátka pořád stejné. A nic moc na tom nemění ani speciální schopnosti, které si Ayumi v průběhu hry otevírá a vylepšuje. Jedná se například o fireball, teleport z chumlu nepřátel na bezpečnější místo nebo zemětřesení, kdy hrdinka vytvoří a tvrdě dopadne na zem, takže se tato otřese. Speciální schopnosti je občas nutné nasazovat na drsnější nepřátele, na něž platí jen určitý způsob boje, například oheň či led.
Grafický styl X-Blades není špatný, na druhou stranu bychom si vedle pěkného modelu Ayumi a docela detailního prostředí představovali i lépe vyhotovené nepřátele, kteří v tomto případě působí hodně nenápaditě a je na nich vidět, že jde jen o nudně splácanou virtuální hmotu. Ostatně, od hry jako takové jsme vůbec očekávali o něco více. Nevyčítáme jí, že je to čistokrevná rubačka. Na druhou stranu postrádá větších motivačních elementů, které by u ní hráče udržely delší dobu. Jistě, na deset dvacet minut v kuse to je docela zábava, kdy vám hra umožní vypnout a odreagovat se. Poté už ale skutečně začne spadat do tvrdého stereotypu, který působí nepříjemně.
Trailer X-Blades
Plusy: na pár desítek minut zabaví, celkem dobře se dívá na bojovou choreografii
Mínusy: chybí větší motivace, proč pokračovat, hratelnost je stále stejná, příliš omezené úrovně
Verdikt: X-Blades nejsou vysloveně špatnou hrou, bohužel se navzdory svému neortodoxnímu vizuálnímu stylu, hrají příliš obyčejně a brzy stereotypně.
Hodnocení: 50%
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU