Částečně proto, že jsem žádný v minulosti nebyla nucena absolvovat. Na brigády mě brali rovnou a v první práci mě vzali na základě praxe ze školy. Otázku „Proč chcete pracovat právě u nás“ jsem dostala v životě jednou a asi jsem na ni ani neuměla odpovědět. Dodneška nemám ani pořádný životopis. Nepotřebovala jsem ho.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
První práce se mi začala po pár letech zajídat a hledala jsem cesty, jak co nejladněji získat práci novou. „7, 10 nebo rovnou 15 rad jak úspěšně zvládnout pracovní pohovor“ blikalo na mě odevšad. Tolik rad do života na jednom místě a v jeden čas mi nedali snad ani rodiče. Takže na ty první jsem šla řádně vystresovaná, ačkoli poučky jasně pravily, že nejdůležitější je být v klidu. Ano, já si ráda dělám věci po svém.
Jednou jsem dokonce absolvovala assessment centre. Dodnes vlastně pořádně nevím, co to je, jen vím, že už to nechci nikdy zažít. Vyšlo mi z něj tehdy, že krom jiného nejsem týmový hráč. Tato moje funkčnost byla pro ně asi dost důležitá, takže mě nevzali. Chvíli mě to trápilo, pak jsem z toho udělala svoji přednost. Díky tomu jsem dneska úplně jinde a hlavně dál. Párkrát mě rovněž v minulosti zamrzelo, že jsem nedostala vysněné pracovní místo nebo zakázku, ale zpětně vím, že stačilo jen počkat a dostala jsem místo nebo kšeft lepší.
Ale zažila jsem i horší věci. Například na jednom pohovoru jsem dostala na závěr test z angličtiny. Vypadal úplně stejně jako naše písemky ve škole. Bylo to krátce po maturitě, takže jsem je měla stále ještě v živé paměti. Vzpomínky se oživily o to více, když jsem vytáhla mobil a slovník, abych v něm vyhledala překlad nějakého obskurního výrazu typu rotační číselnice nebo krokový volič, který jinak všichni běžně známe, ale zrovna teď si na něj nemůžeme vzpomenout. Byla jsem následně okřiknuta, že používat slovník je zakázáno a navíc to přece musím vědět. Vykulila jsem oči a následně práskla s testem a odešla pryč.
Co mě ale zaráží nejvíc, málokdy se mě totiž někdo ptal na skutečné vědomosti a znalosti, natož aby si je aktivně ověřoval na místě. Buďto mě prokoukli a usoudili, že tím, jak všechno outsourcuju, jich zas až tak moc nemám a že mě raději nebudou trápit nebo to opravdu není zvykem. Všechny zajímala uplynulá praxe, ale měla jsem pocit, že kdybych si tam vybájila namísto boje s větrnými mlýny boj s draky, tak by se nad tím nikdo ani nepozastavil.
Dnes za mě z valné části mluví reference, takže je to už taky o něčem jiném. Ale zkraje příštího roku si možná zase dám pohovorové kolečko. Týmový hráč sice nejsem, ale zároveň se nemohu odhodlat k tomu se plně postavit na volnou nohu, ideálně obě. Takže si půjdu najít těch dvacet rad nebo kolik to bylo.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU