Jeden můj dlouholetý kamarád pracoval v cestovní kanceláři. Je to velice šikovný programátor, na začátku si napsal vlastní rezervační systém, postavil celou síťovou infrastrukturu a staral se i o SEO a weby. Jednou ráno se probudil a zjistil, že už se v životě napracoval dost a milou cestovku jak ležela a běžela prodal. Koupila ji jiná, dnes poměrně velká cestovní kancelář a za necelé dva měsíce úspěšně zlikvidovala jeho několikaleté úsilí.
I tak se dá ničit konkurence.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
Dlouholetý kamarád číslo dva rovněž pracuje v cestovní kanceláři. Oproti kamarádovi číslo jedna však není jejím vlastníkem ani zakladatelem, práci však dělá obdobnou – dlouhé roky se stará o počítače, servery, sítě, telefony a rezervační systém. Dá se říct, že s tou firmou vyrostl i on sám. Začínali jako malá firmička se sedmi lidmi a za několik let se objem odbavených klientů, dat i zaměstnanců pěkně navýšil.
I tito majitelé se však jednoho krásného rána probudili a usoudili, že už se v životě napracovali dost a rozhodli se zavedený byznys prodat. Těžko se sháněl kupec, nicméně po asi dvou letech se nakonec našel a cestovku, jak ležela a běžela koupil. Jelikož tento kupec neplánoval firmu zlikvidovat jejím převzetím, nechal ji ležet a běžet svým vlastním životem ještě rok. Byznysovou část postupně převzali jiní manažeři, přestěhovali si pracovníky blíž k sobě, ale zaběhnuté procesy objednávek dovolených téměř se téměř nezměnily. Před nedávnem se však začali „vrtat“ v IT. Pro do té doby ledově klidného kamaráda začaly krušné časy. Přestal usínat s pocitem vlastní neohroženosti a neporazitelnosti a vzbouzel se často s pocitem, že mu právě někdo přejel hračky tankem.
Chvíli si myslel, že odolá. Že to ustojí, obhájí si své, sebou nastavené postupy a přežije diktát mateřské společnosti bez ztráty kytičky.
Ale zmýlil se. Jak to už to ve velké firmě chodí, místo pro postupy a procesy je jen jedno. Mít dva se sebou nekompatibilní rezervační systémy, dva rozdílné mailové klienty, dvě jiné telefonní ústředny v jedné firmě nejde. Tedy jde, ale časem se to začne prát. Ať už jde o drobné roztržky mezi novými kolegy ve stylu: „My ten váš systém nepoužíváme, my máme lepší a jsme na něj zvyklí“ nebo o rozsáhlejší problémy s přehledy, výkazy a reporty, přenosy dat do účetnictví či vzájemné zastupitelnosti a s přístupy do systémů nebo do domény.
Začaly se konat různé meetingy, schůzky, porady a návrhy integrace. Při třetí prezentaci, jež musel můj milý kamarád zhlédnout, se neudržel a utekl se schovat do serverovny. Tak moc mu toto prostředí „bylo by potřeba udělat“ nedělá dobře. Asi za týden se ráno probudil a řekl si, že už se v životě napracoval dost a podal výpověď.
A protože já se sice taky dost často budím s pocitem, že už jsem se v životě napracovala dost, ale stav konta v bance stále tvrdí, že ne, tak se asi brzy půjdu na tu integraci podívat zblízka a určit, na koho to jednotlivé „bylo by potřeba udělat“ padne.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU