Z praxe IT: Jak to dopadlo s tou změnou

Nemám pocit, že bych byla přehnaně ambiciózní, ale přece po těch lidech toho nechci tolik. Trochu spolupráce a méně lenosti.

Jelikož o mě kolují zkazky, že (většinou) dokážu lidi dostrkat tam, kam je potřeba a přinutit je (většinou) alespoň poslouchat moje pískání, vychází tahle komunikace s lidmi většinou na mě. Nemám nic proti tomu, ale občas mi prostě dojdou argumenty.

Kateřina Janulová

Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.

Abychom si rozuměli, to že někomu vyměním operační systém v počítači, je fajn, ale já ho ideálně potřebuju ještě přesvědčit, aby s tím změnil i svůj způsob práce. A to je to, na čem pak zpravidla pohořím. Bojovat s něčí železnou košilí nebo matkou hříchu mě začne navíc brzy unavovat. A po únavě se dostaví rezignace, a protože já tohle špatně snáším, začínám přemýšlet nad jinou změnou. Třeba změnou chlebodárce nebo tak.

Protože stokrát nic umoří nejen osla, dojde mi po stoprvé trpělivost a člověka, který třeba neustále řeší, že se mu nová sada MS Office nelíbí a že chce tu starou, ve které mu sice půlka dokumentů nešla otevřít a ta druhá se zobrazovala špatně a tady že nemůže nic najít, přitom má ode mě k dispozici několik obrázkových návodů a videí, jak postupovat, pošlu celkem nevybíravým způsobem na Mars. A i to posílání na Mars se mi časem omrzí, protože po čase, kdy se pracovník z výletu vrátí, začne celá akce nanovo.

Boj zuří na všech frontách, prohra je jasná a je jedno, jestli se jedná o práci v novém operačním systému, práci s již zmíněnou novou sadu Office nebo třeba zadávání nefunkčností do helpdesku přes webové rozhraní. Ve snaze donutit kolegy zadávat požadavky písemně jsme ve spolupráci s nimi změnili a zjednodušili celé webové rozhraní. Byla to práce na tři měsíce. Odpovědí mi pak stejně většinou bylo: „Ano, je to hezké, asi i funkční, ale já jsem prostě zvyklý volat.“ Vůči tomu sebebarevnější obrázková prezentace s návody spolu se mnou bledne.

Často jsou navíc problémy pracovníky zveličovány, eskalovány a já nevím co ještě, takže se v této záležitosti začne angažovat více lidí a problém, který by mým briskním zásahem vlastně ani nevznikl, nabyde olbřímích rozměrů a začne být probírán a řešen polovinou firmy. Taková absence možnosti dát si na pozadí plochy vlastní obrázek dokázala rozčeřit klidné vody na hodně dlouho.

Neříkám, že je to vždy špatně, to ne, ale mnohdy to prostě opravdu není na místě. Ale bořit zvyky není lehké. Často si pak říkám, že bych radši pracovala se stádem robotů. Jenže ti už mě potřebovat nebudou. Leda by to byli nějací kverulanti odolávající přeprogramování.