Když už mě ale na tuto skutečnost upozornil i můj editor, protože ho s největší pravděpodobností už přestalo bavit hledat obrázky rozčilených lidí lámajících klávesnice, donutilo mě to zamyslet se sama nad sebou, jestli už to s tou svojí negativitou fakt moc nepřeháním. A krom toho chápu, že hledat pořád stejné obrázky nebo číst pořád to samé asi taky moc radosti nikomu přinášet nebude.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
Jelikož se čas mého působení v jedné bance na jednom projektu chýlí ke konci a přede mnou vyvstala pomalu výzva jiná, přejdu dnes trošku do takového bilancovacího módu.
Na začátku roku jsem si vytyčila pár cílů, týkajících se zejména dalšího mého vzdělávání a upgradování domácnosti a tak podobně. Světe div se, až na pár drobných výjimek, jako je rekonstrukce koupelny nebo nové domácí datové úložiště, jsem to všechno zvládla. To je dost dobrý důvod přestat aspoň na chvíli skuhrat nebo revoltovat a jet si užít třeba adventní trhy nebo tak něco. Snad i pro mě.
Je to totiž právě to moje věčné kverulantství a věčná nespokojenost, co mě vlastně žene dál, ideálně kupředu. Nespokojenost v současné práci mě nutí nalézt jinou a lepší, absence čtečky knih, tabletu, piána a kávovaru mě žene za tím si je koupit. Moje nevědomost a nespokojenost s ní mě žene na různá školení.
To, že nová práce neznamená nutně vždy moji větší spokojenost nebo že pár týdnů od zakoupení nejlepší čtečky pod sluncem vyjde ještě o něco lepší, jsou jen takové malé kašlíky. Ale v momentě, kdy z těch kašlíků udělám tuberu, je problém na světě. Což naneštěstí dělám docela často. Myslím, že na kritizování ostatních za to, co dělají špatně, bych si mohla založit živnost.
Jenže to se pak dostáváme k druhému problému. Z čeho totiž paradoxně tuberu nedělám, ač by bylo mnohdy potřeba, jsou některé mé nedodělky, které mě provází životem od nepaměti. Čekačka na zkopírování dat z disku na disk je u mě prostě měsíc. Pokud mi onen dotyčný samozřejmě nestojí za zadkem, pak to zvládnu i za pár minut. Nový e-shop spouštím už měsíce čtyři. Bohužel je to můj vlastní, takže mi v tomto ohledu nemá moc kdo za tím zadkem stát. Nabudu-li pocitu, že práci, kterou mám vykonat, by zvládl i tým necvičených opic, mívám občas velký problém dotáhnout ji do konce.
No, a tímto bych to dnešní bilancování asi uzavřela. Mám nový zářez v životopisu – který mimochodem stále nemám – a koupelnu mi udělají zkraje příštího roku. Takže si pojedu užít advent, během kterého doufám už budu čelit novým nejen pracovním výzvám. A přestanu si hlavně sypat popel na hlavu. Obrázky s popelem se podle mě taky docela dost špatně hledají.