Nedá se to přesně naplánovat, co hůř, nedá se to ani odhadnout, dá se říct, že nejlépe to funguje před dovolenou, po dovolené, před víkendem a po víkendu, což může být prakticky kdykoli. Jakýmsi zvláštním zvykem třeba poslední dobou je, že v pátek odpoledne začnou být lidé okolo vás přehnaně tvořiví. A je úplně jedno, jestli se jedná o plán v projektu na další týden, nebo jste jen externí podpora počítačů, na kterých ti lidé pracují a které zrovna tento týden potřebujete nutně restartovat třeba kvůli aktualizacím a úplně pod rukama jim to provést nemůžete, takže musíte počkat, až půjdou domů. Dáte si zírání do zdi, dáte si jedničky a nuly a pak celý víkend odstraňujete následky aktualizace, protože jejda, kde se vzala, tu se vzala, přimíchala se vám tam aktualizace Internet Exploreru, takže lidem nefunguje správně rezervační systém, datový sklad, případně cokoli jiného, co budou v pondělí ráno potřebovat.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
K dokonalosti to myslím, dotáhl můj bývalý šéf. Chodila jsem denně do práce poměrně brzo ráno, takže kolem čtvrté jsem se začínala mírně ošívat a pomýšlet na kávu a následný brzký odchod. Pokud jsem občas neutekla dostatečně rychle, čekalo mě po “šichtě” ještě půlhodinové až hodinové shrnutí týmové práce na projektu. Případně zhlédnutí barevného plánu v Projectu a Excelu. Pokud jsem dostatečně rychle zdrhla, dalo se to naštěstí odbavit telefonicky. Nemám mu to za zlé, mnohdy jsme totiž odhalili nesrovnalosti nebo pochybení, která jsem přehlédla, byly pod moji rozlišovací schopnost nebo mi prostě jen nepřišly důležité.
Jen jsem pak začala chodit do práce na devátou. Protože přesně v době jeho návštěv začaly fungovat ty správné zákony schválnosti. Volali uživatelé, že jim něco pod novým operačním systémem nefunguje, mazaly se dokumenty, mizely přístupy do informačních systémů, kolabovaly počítače a automaty na kafe. Taky dlužno dodat, že to byly jediné možnosti, jak se dozvědět časový plán a případně udělat psí oči a posunout ho, protože se něco třeba stran dodavatelů nestíhalo. Tolik k mítingům v zasedacích místnostech.
Dobré jsou taky katastrofy na služebních cestách. To je skvělá příležitost ke zjištění, že den předtím jsem v kanceláři přehlídla nějakou brutální chybu. Například jsem takhle ze začátku projektu nenaplánovala jednu pobočku banky k migraci na nový operační systém a výměnu počítačů. V momentě, kdy by se to dalo ještě zachránit, jsem ale byla na služební cestě v Hradci Králové. Bez VPNky, protože vzdálený přístup do banky se externistům prostě nepřiděluje. Nebo jsem měla být v před polednem v Šumperku, takže jsem vyrazila v půl osmé z Dejvic a za dvě hodiny jsem byla dokonce až na Černém mostě. Co na tom, že jsem tou cestou jezdila pravidelně ráno co ráno do práce a kolonu jsem tam neviděla, jak byl rok dlouhý.
A jinak, tento sloupek píšu napodruhé. Odchází mi už týden v počítači zdroj. Nový ještě nedorazil. Takže se mi uprostřed práce počítač vypnul, jak to chodí s ukládáním, asi všichni víme, takže jsem otevřela notebook a začala psát hezky znovu.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU