Divím se občas sama sobě, že mě to ještě dokáže překvapit. Předzvěstí velké katastrofy mi nedávno mělo být přesné naplánování prací v jednom projektu. Bohužel nebylo.
Jedná se opět o distribuci nového operačního systému prostřednictvím nových virtuálních stanic a několika nových aplikací pro uživatele. Dále zavedení možnosti BYOD, tj. možnosti přinést si vlastní zařízení (zejména dnes hojně rozšířené tablety), pomocí nichž bude možné přistupovat vzdáleně do systémů, do kterých to dříve z bezpečnostních důvodů nebylo možné, a v neposlední řadě mnohem větší svobodu pro koncové uživatele a možnost použití techniky firmy i pro soukromé účely, které rovněž bylo z bezpečnostních důvodů dříve nemožné.
Kateřina Janulová
Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.
Projekt už běží nějakou dobu, zdá se, že komplikace jsou už skoro všechny odstraněny, oprávněné i neoprávněné nářky eliminovány a mělo by se tedy přejít do závěrečné fáze. Mí nadřízení vyrobí krásné grafy, jejich nadřízení jim je krásně schválí, na mně zbyde to celé převést do praxe, no prostě idylka, pohodička skoro jak na dovolené, to nám ten týden krásně začíná. Zbývá už jen přesně naučenými a zavedenými postupy zahájit práci když tu ejhle co se nestane, přiběhne někdo trochu kompetentní a celou práci mi pár minut před zahájením pod rukama zastaví. Protože podle něj jsme něco zanedbali. Přesný popis co konkrétně z něj taháme tři dny. Idylka končí, nudné porady, sic plné handrkování, začínají. Někdy mě ten koloběh korporátního světa nepřestane překvapovat, udivovat a zklamávat zároveň.
Znovuspuštění už ale není tak jednoduché, jako přiběhnout a zakřičet stop. Bourat umíme všichni, stavět zpátky už ne. Drby o vývoji situace se navíc šíří velmi rychle napříč odděleními a to k dobré pověsti zavedení něčeho nového rozhodně nepřispívá.
No, a aby to nebylo tak nudné, tak po sérii porad, mítingů, schůzek, hodnocení, plánování, přeplánovávání a já nevím, čeho všeho ještě, mi začnou zase jiné, leč rovněž nikdy nekončící trable, a to trable s mými počítači. Není to tak dávno, co jsem vyměnila umírající zdroj v počítači doma. Teď to pro změnu odskákal firemní notebook a VPNka. Poté, kdy už se situace s projektem srovnala relativně do normálu, kdy jsem dostala konečně volnou ruku a mohla jsem pokračovat ve vysokém pracovním nasazení, rozbil se mi najednou vzdálený přístup k síťovým dokumentům a systémům.
Inu, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a hlavně po počítačích. Budu proto tedy svůj třetí počítač během příštího týdne střežit jako oko v hlavě. Snad si u toho nezlomím nohu.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU