Hlavičky pevných disků mají mnoho společného s letadly. Každá je přitlačována pružností raménka k ploše disku a proti tomu působí vztlaková síla vyvolaná prouděním vzduchu okolo ploch křídla, které svým tvarem raménko tvoří. Tato síla je přímo úměrná tvaru křídla a rychlosti proudění vzduchu, ta je zase přímo úměrná otáčkám svazku ploten, který vzduch unáší. Hmota hlavičky je co nejmenší, protože to zvyšuje rychlost vystavování a snižuje citlivost na vnější mechanické rázy. Podobně jako letadlo může být disk v provozu velmi dlouho, ale počet vzletů a přistání je omezen.
Životnost však může významně ovlivnit dodržování několika základních zásad:
• Disky vypínat co nejméně, úspora energie za zvýšený počet startů a přistání (a v důsledku toho zkrácenou životnost) nestojí.
• Nekouřit u počítače – hlavičky disků létají velmi nízko a i malé „dehtové pohoří“ je dokáže poškodit.
• Vybrat pro počítač bezpečnou polohu – aby do něj nebylo možné strčit nebo zakopnout o kabely – i takový mechanický ráz může způsobit nenávratnou ztrátu dat.
Záleží na povaze dat i na způsobu zpracování
Dobrá péče o data samozřejmě nekončí u „disku v peřince“. Podle povahy dat a způsobu jejich zpracování je vhodné a moudré vybrat souborový systém a tedy v podstatě i systém operační. Otázky, které bychom si měli klást, jsou zejména tyto:
• Potřebuji spíše sekvenční (video, dokumenty, tabulky) nebo přímý (databáze) přístup?
• Budu využívat spíše mnoho menších (uživatelská data) nebo méně větších (databáze, video) souborů?
• Zvolím košatá přístupová práva (domácí adresáře uživatelů) nebo několik globálních nastavení (lokální disk stanice, databáze na serveru)?
• Budu ukládat data do archivů, ke kterým se nepřistupuje často a naráz – vyplatí se tudíž komprimace?
Pokud vezmeme v úvahu hlediska bezpečnosti, výkonu a spolehlivosti, není rozhodnutí nijak snadné. Pravděpodobně nejspolehlivější operační systém je Linux a snad nejlepší souborové systémy jsou již mnoho let implementovány v OS NetWare společnosti Novell. Pokud jde o pracovní stanice a servery Windows, dobrou volbou je přes svou letitost NTFS. Zde je podle povahy dat možné nepovolit automatické nastavení velikosti bloku, ale rozhodnout se podle skutečných potřeb, třeba odpovědí na výše uvedené otázky. Menší bloky zlepšují využití kapacity disku, ale zhoršují výkon při práci s většími soubory, větší bloky naopak. Rozhodně ale operační systém při zakládání nového disku (partition) neví, jaká data hodlá uživatel ukládat. Právě proto profesionální systémy přímo předepisují vhodnou konfiguraci souborového systému. Pro databázový systém nemá kapacitně efektivní práce s malými soubory žádný význam, protože přidávání dalších záznamů znamená zvětšování již existujících souborů místo vytváření nových. Nikdo neprohloupí, pokud se rozhodne využít některý z expertních programů jako DataAdvisor nebo DiskKeeper, případně kontaktovat odborníky, kteří místo experimentů využijí své zkušenosti.
Většinu dat se podaří zachránit
I když se bude uživatel řídit všemi výše uvedenými doporučeními, přesto ke ztrátě dat může dojít. Elektromechanická zařízení již z principu nemohou být 100% spolehlivá. Nejčastější příčinou ztráty dat je stále porucha vlivem prostého opotřebení, následovaná chybami obsluhy, činností virů, selháním softwaru a přírodními katastrofami, u nichž za mnoha nevratnými ztrátami dat stojí pověra, že pevné disky jsou hermeticky uzavřené a že voda se do nich dostat nemůže. Opak je pravdou: časté lokální záplavy v ČR dávají dostatek příkladů a první zapnutí zaplaveného disku je pro něj i pro data rozsudkem smrti. Záchrana dat ovšem možná je, pokud se disk dostane do laboratoře dříve, než ho během 1–2 dnů agresivní voda znehodnotí.
V jiných případech technicky nejde tolik o čas a disk může na záchranu dat čekat i delší dobu. Obvykle ale nechtějí čekat uživatelé dat a často dochází k situacím, kdy je pro obnovu funkce systému zvolena záchrana dat místo obnovy ze zálohy, protože je to rychlejší. Je také třeba poznamenat, že úspěšnost záchrany dat je zpravidla velmi vysoká, okolo 90 %, a vždy se vyplatí alespoň posoudit, zda je možná nebo ne.
Mazání musí být spolehlivé
Opačnou, ale velice důležitou operací je odstranění dat z disku tak, aby ho bylo možno využít jinde nebo třeba prodat – příběhy utajovaných informací na discích notebooků v bazarech se opakují se železnou pravidelností. Pro profesionály v oboru recyklace PC se prodávají tzv. HDD Management Systémy, umožňující mazat několik disků najednou, realokovat vadné sektory a formátovat. Pro smazání několika disků stačí i programy s funkcí WIPEDISK, které data fyzicky přepíší, nezruší pouze položku v adresáři jako funkce mazání operačního systému. Ta je rozhodně nedostatečná, takto smazaná data lze obnovit pomocí nástrojů jako je např. EasyRecovery. Samozřejmě je možné se obrátit na specialisty v oboru záchrany dat, ti nejlépe vědí, jak data znehodnotit tak, aby obnovit již určitě nešla a přitom zůstala funkce disku zachována. V mnoha zemích existují pro odstranění dat přísné normy – například v USA je vyžadováno trojnásobné a v Německu dokonce sedminásobné přepsání celého obsahu disku!
A pár kuriozit na závěr
Zachránci dat se podobně jako lékaři v praxi setkávají s těmi nejneuvěřitelnějšími příběhy. Ke ztrátám dat může dojít třeba v důsledku pádu zařízení do toalety či plaveckého bazénu. Nosiče dat konzumují také domácí mazlíčci, a to dokonce častěji, než dochází k poruše mechaniky nebo pádu CD do drtiče papíru. A v českých zemích samozřejmě nemohou chybět ani klasické ukázky tradičního kutilství – v pražské laboratoři se podařilo zachránit i data z disku, jehož majitel měl pocit, že zařízení „drhne“, a tak do něj vyvrtal docela malou dírku a namazal ho pomocí injekční stříkačky olejem…
Autor článku pracuje ve společnosti
TDP-ONTRACK Data Recovery
Easy Recovery je jedním z nástrojů používaných pro obnovu smazaných dat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU