Na jedné straně bojiště stojí uživatelé a soukromé telekomunikační společnosti,
na straně druhé pak mamut bývalého monopolu SPT, čili Český Telecom. V září
došlo na frontě k několika dalším podstatným posunům. Hlavním z nich je
uvolnění místních smyček.
Co zpřístupnění místní smyčky přinese? Zejména zlepšení možností konkurence na
českém telekomunikačním trhu. Uživatelé telekomunikačních služeb alternativních
operátorů se dnes, až na několik výjimek, nemohou fyzicky "odtrhnout" od sítě
Českého Telecomu, protože jeho místní smyčka poslední míle je spojuje nejen s
dalšími operátory, ale také s ním. Zpřístupnění smyčky umožňuje Telecom z
tohoto komunikačního procesu odpojit. Zákazník bude stávajícím vedením propojen
se svým operátorem, ne s Telecomem. Tím, alespoň z pohledu zákazníka, odpadá
část platby, kterou musí realizovat Telecomu, ať už jeho služeb využívá nebo
nikoliv. Všechny služby na stávající lince, nebo alespoň jejich nehlasovou
část, mu bude zajišťovat alternativní operátor se svým vlastním ceníkem,
vlastní fakturací, vlastním systémem podpory, přístupu k zákazníkovi atd.
Zpočátku využívání LLU bude představovat výhodu pravděpodobně jen pro velké
zákazníky v hustěji obydlených oblastech. První nabídka, kterou učinil Telecom,
jistě ani zdaleka není konečnou a tak se dá očekávat, že časem díky
zpřístupnění místních smyček dojde ke snížení cen a rozšíření nabídky služeb
nejen pro uživatele vyvázaných smyček, ale v důsledku konkurenčního tlaku i pro
stávající zákazníky Telecomu. Tedy, zatím v to můžeme alespoň pevně doufat.
Ceny a politika
Při argumentaci toho, jak jsou/nejsou naše telekomunikace ovlivňovány bývalými
monopoly, se často vychází z kalkulací cen pro koncové zákazníky vůči zbytku
Evropy. Například později uvedenou referenční nabídku zpřístupnění místních
smyček Českého Telecomu lze hodnotit ze dvou úhlů. Z jednoho z nich vychází
vcelku levně, z jiného patří mezi nejdražší v Evropě.
Bráno relativně, tj. nikoliv částkou, ale poměrem částky nějaké služby určené k
průměrnému výdělku a životním nákladům, jsou telekomunikace v Česku skutečně
poměrně drahou záležitostí. Protože jsou nezbytnou součástí každodenního
života, je nutné do nich investovat prakticky vzato bez ohledu na tuto
relativní cenu. Některé názory tvrdí, že telekomunikační operátoři s ČTc v čele
tak parazitují na nepříliš vyspělém českém trhu, s největší pravděpodobností to
však není pravda. Konkurence funguje v oblasti mobilních telekomunikací a trhu
ISP založeném na jiných technologiích, než je dial-up, ISDN a ADSL, zcela
bezproblémově. Jestliže jsou některé služby u nás drahé, je to pravděpodobně
jednak díky neochotě samotných uživatelů vyhledávat alternativy, využívat
služby, na které nejsou zvyklí, měnit své telekomunikační poskytovatele, jednak
díky chybám zákonodárců. Když byl například v PS parlamentu projednáván nový
telekomunikační zákon, který v konečném důsledku vedl k zavedení LLU, přišla
napřetřes i otázka bitstreamu. Poskytování služby "bitového proudu" mohlo
otevřít cestu alternativním operátorům, a tedy i koncovým zákazníkům k
poskytování služeb založených na přenosové síti Telecomu (u bitstreamu např.
ADSL technologii nasazuje dominantní operátor, ale její použití přenechává za
úplatu alternativnímu operátorovi) s podstatně nižšími náklady. Bohužel
bitstream zůstal nevyřešen, a kvůli tomu také padla jedna z možností osvěžení a
dalšího otevření telekomunikačního trhu u nás, což je ze všeho nejvíce škoda.
Nezbývá tak než věřit, že bitstream není ještě zcela mrtvou záležitostí a že
může být využíván.
Drahá síť
Víte, která část pozemní telekomunikační sítě je jednoznačně nejdražší, a to
jak na postavení, tak i na údržbu? Nejsou to páteřní sítě, nejsou to zařízení
ani software ústředen. Finančním kamenem, potápějícím veškeré plány na
postavení vlastní metalické telekomunikační sítě ve větším měřítku, je takzvaná
poslední míle. Tím se myslí fyzické vedení mezi pobočkovou ústřednou
provozovatele telekomunikačních služeb a jeho zákazníkem. Lidově, právě ten
drát, který každému zákazníkovi doma vystupuje ze zdi. Poslední míli lze
efektivně nahrazovat bezdrátovými spoji. GSM, Wi-Fi, různé formy mikrovlnných
pojítek jsou schopny dnes již poměrně kvalitně přenášet data, a v důsledku toho
poskytovat služby, telefonii, přístup k internetu, mnoho dalšího. Ve vzduchu
tak nicméně začíná být poněkud těsno. Některé frekvence podléhají licencím,
jiné pak regulacím. Ty omezují vysílací výkon, dosah, jinými slovy v rámci
zpřehlednění a vytvoření pravidel komunikaci komplikují.
Výstavba metalické poslední míle se vyplatí těm společnostem, které poskytují
kabelovou televizi nebo jiné služby, kde je nezbytně nutné zajistit rychlý a
bezchybný přenos informace. I v hustě zabydlených územích je však zakopávání
kovových nebo optických vodičů a jejich koordinačních prvků nesmírně nákladnou
záležitostí. V místech s nízkou hustotou obyvatelstva a velkou vzdáleností mezi
uživateli je pak vytváření trvalého vedení mimo jakoukoliv ekonomickou
výhodnost. Právě proto u nás existuje institut připojovací povinnosti. A jejím
držitelem je Český Telecom.
JTS a boj o ni
JTS, neboli Jednotná Telefonní Síť, je dnes již nepoužívaným názvem pro síť
ČTc, opět lidově, pro systém pevných linek. Telefonní linka vede téměř do
každého domu v ČR. Většina linek je v dobrém technickém stavu, mohou být
použity nejen pro analogový přenos hlasu nebo modulovaný dial-up, ale také pro
digitální přenosy o vyšších rychlostech, s nasazením technologií ISDN, nebo
xDSL. Pro jakoukoliv telekomunikační společnost, kromě několika málo výjimek v
hustě obydlených oblastech, je příliš drahé vytvářet další pavučinu koncových
vedení ke svým zákazníkům, když zde již existuje sestavená, ověřená a udržovaná
síť Českého Telecomu. I když existuje systém volby operátora, zákazník je stále
ještě vázán na vedení Telecomu a operátor, jehož služby využívá, také. Vzniká
tak paradoxní stav, kdy některým uživatelům přicházejí faktury od dvou
telekomunikačních společností. Od Českého Telecomu za pronájem telefonní linky
a přístroje, od alternativního operátora za fakticky využité služby.
V rámci liberalizace telekomunikačních služeb musel Český Telecom, díky
povinnosti určené zákonem a ČTÚ, zveřejnit takzvanou referenční nabídku
zpřístupnění místních smyček (RUO). Učinil tak v poslední den stanovené lhůty,
19. 9. 2003.
Zveřejněná nabídka, slušně řečeno, nevyvolala v alternativních operátorech
žádné nadšení. Obecně se očekávalo, že se ČTc pokusí vyhovět regulátorovi, ale
zároveň svou nabídku připravit tak, aby slibovanou konkurenci příliš
neumožnila. Očekávání se naplnila do posledního puntíku, a tak světlo světa
spatřila podivná nabídka. Telecom požaduje částku cca desíti tisíc korun za
umožnění přístupu ke každé místní smyčce a pak měsíční paušál cca pěti set Kč.
Nabízí i sdílenou variantu, při které by dále zákazníkům poskytoval hlasové
služby a konkurenci umožnil pouze přístup k nadhlasovým frekvencím, a tedy
datovým službám, například k poskytování ADSL.
Představa pěti set korun měsíčně zaplacených Telecomu pouze na pronájmu vedení
místní smyčky ke každému odpojenému číslu, tedy klientským zařízením, je z
pohledu alternativních operátorů zcela neekonomická. Je pravdou (a například
Contactel, jeden z alternativních operátorů si toho ve své tiskové zprávě
vydané u příležitosti RUO povšimnul), že se uvolnění místních smyček v Evropě
obecně minulo původním účelem. V současné době je zde přepojeno jen asi 300 000
linek, což je mnohem méně, než na kolik ukazovala původní očekávání. V každém
případě však byla výchozí nabídka Telecomu označena za zcela nepoužitelný,
nicméně výchozí bod k dalším jednáním na toto téma.
Svoboda přístupu = svoboda služeb?
V současné době lze o zpřístupnění místních smyček Českého Telecomu
alternativním operátorům, tedy vlastně konkurenci, říci asi následující. V
nejbližší době žádné nové služby očekávat nemůžeme, nicméně v budoucnosti,
řekněme v příštím roce, ano. Operátoři budou s Telecomem jednat o méně absurdní
nabídce, která by umožnila faktickou konkurenci v rámci uvolněné místní smyčky.
ČTÚ může do těchto jednání zasahovat, a dokonce má povinnost nevhodnou
referenční nabídku měnit. V důsledku toho bude Český Telecom nucen ustupovat a
časem nabídnout cenu za zpřístupnění linky, která se nebude řadit mezi
nejdražší v Evropě, což je bohužel přesně případ té současné.
Díky tomu by mohlo dojít k podstatnému rozšíření nabídky telekomunikačních
služeb. Především, stávající metalické vedení může být díky xDSL technologiím
využito jako rychlý datový nosič a základna pro poskytování dalších služeb:
telefonie, založené například na VoIP. Přístupu k internetu, VPN, ale také
dalším službám. Cesta k tomu je prozatím ještě daleká, ale jednou snad bude
prošlapána a malé firmy a domácnosti si budou moci dovolit velmi levné
telefonování, neomezený internet či další služby mimo jiné díky uvolněné místní
smyčce. Je jen škodou, že Telecom se spíše než po technickém pokroku a
uživatelském komfortu ohlíží pouze po vlastním zisku, což znamená mimo jiné
brždění technického pokroku při zavádění nových služeb (ADSL, prosazování
překonaného ISDN atd.).
Metalické vedení ČTc, prozatím využívané převážně pro hlasové služby, může být
skutečně solidní základnou konvergovaných telekomunikací. Kdy se tak stane je
prozatím ve hvězdách, každopádně doufejme, že k tomu dříve nebo později dojde,
pro dobro uživatelů a pro zdravější konkurenci mezi telekomunikačními
společnostmi.
Zajímavé webové adresy
http://www.telecom.cz - Český Telecom
telecom.wholesale.cz/sluzby/zpristup-neni_ucastnickeho_vedeni/inde x.php -
referenční nabídka zpřístupnění
http://www.lupa.cz - Server, který se zabývá telekomunikacemi
http://www.isdn.cz - dtto
http://www.ctu.cz - Český telekomunikační úřad
Proč pouštět konkurenci ke svému zařízení?
Telekomunikační síť (JTS) vznikala na území našeho státu desítky let a v
posledních deseti prošla celkovou obnovou, "digitalizací". Původně ji stavěly
Československé spoje, pod které patřila pošta, atd. Poté, co jako pohrobek ČSS
vznikl SPT Telecom, přešla telekomunikační síť do jeho majetku. Privatizací
Telecomu nastala paradoxní situace. Polosoukromá společnost se stala prakticky
monopolem v oblasti pozemní telefonie, a v mnohém i co se týká datových služeb.
Přestože po formální stránce je tento monopol poslední roky soustavně
odstraňován, obrovská technická základna Telecomu, a v důsledku toho i jeho
silná vyjednávací pozice, jej trvale udržuje. LLU je nutné chápat jako veřejné
zpřístupnění techniky, která byla původně stavěna státem, ze státního rozpočtu,
a je proto veřejnou záležitostí. To, že konkurenční telekomunikační operátoři
budou moci využívat místních smyček, je myšleno především pro rozšíření
možností konkurence, zkvalitnění a zlevnění služeb zákazníkům, firmám a
domácnostem.
Jak funguje provozuvolněné linky?
Zákazníkovi zůstane jeho stávající vedení. K telefonní zásuvce si připojí
zařízení, která doma potřebuje, tj. telefon, splitter, fax ISDN/xDSL modem.
Přestanou mu chodit faktury od Českého Telecomu, protože již není jeho
zákazníkem. Místo toho mu bude provoz jeho pevné linky i poskytnuté služby
fakturovat alternativní operátor. Zákazníkovi přitom zůstane zachováno jeho
stávající telefonní číslo, a to díky přenositelnosti, která již v současné době
funguje. Alternativní operátor pak zaplatí Českému Telecomu za pronájem
zákazníkovy místní smyčky, což by ho mělo v každém případě vycházet levněji,
než kdyby stavěl svou vlastní poslední míli, nebo kdyby poskytoval své služby v
rámci přesměrování spojení, tak jak to funguje již dnes.
Sítě ČTc a alternativních operátorů jsou již dnes propojeny v rámci uzavřených
propojovacích dohod. Je tak možné se odkudkoliv dovolat kamkoliv a jsou možné i
snadné datové přenosy mezi nimi.
Při uvedené koncepci využití LLU zůstává Telecom v celém procesu stále
významným hráčem, a to ačkoliv se na realizaci spojení již přímo nepodílí.
Vedení je prostě fyzicky přepojeno z jeho vlastní ústředny na ústřednu
alternativního operátora. Zůstává však majetkem ČTc, a je třeba za něj
pravidelně platit.
Právě otázky týkající se ceny pronájmu tohoto vedení, zejména periodických
částek, jsou předmětem sporu a také důvodem, proč se nových služeb dočkáme
zřejmě nejdříve v příštím roce.
Slovníček
Místní smyčka - Fyzické vedení mezi koncovým zákazníkem telekomunikační služby
a nejbližší ústřednou poskytovatele. Zprostředkovává prakticky komunikaci mezi
uživatelem a zbytkem sítě. Je technicky nejjednodušší, ale také nejdražší částí
telekomunikační sítě, protože zapojit větší množství uživatelů by znamenalo v
každém případě problémy s výkopovými pracemi, pokládkou kabelů, synchronizaci s
dalšími inženýrskými sítěmi, legislativou a byrokracií atd.
LLU - Local Loop Unbundling - Umožnění přístupu alternativním operátorům do
místní smyčky. Jestliže systém existujících koncových vedení na naprosté
většině území státu patří jedinému, dříve monopolnímu operátorovi, pak jeho
monopol v této oblasti fakticky pokračuje dále. Aby se tomu zamezilo, musí
tento operátor za určitých okolností dát své koncové vedení k dispozici zcela
nebo částečně konkurenci.
Referenční nabídka - Až doposud neměli alternativní operátoři k poslední míli
místním smyčkám Českého Telecomu, přímý přístup, ačkoliv bylo možné
přesměrování hovorů do jiných sítí (toho využívá například Tele2). Umožnění
tohoto přístupu bylo výsledkem zdlouhavého a bolestivého procesu, jenž tímto
rozhodně neskončil. Referenční nabídka, kterou Telecom představil 19. září
2003, je vlastně klíčem k tomu, jakým způsobem a kolik budou alternativní
operátoři platit za využití koncového vedení. Rozlišuje dva druhy využití
koncového vedení vhodné pro různé služby, nabízí ceny za ně a je zdrojem mnoha
rozporů.
ČTÚ - Český telekomunikační úřad představuje státního regulátora a dozor nad
telekomunikačním trhem. Jeho hlavním posláním je koordinovat telekomunikace,
vytvářet a prosazovat obecné regule a zabraňovat zneužívání monopolu v oblasti
telekomunikací. Právě tento poslední bod je zdrojem napětí mezi ČTÚ, ČTc a
alternativními operátory
Hlasové/nehlasové služby - Ve vztahu k pevné telekomunikační sítí jde trochu o
anachronismus. Metalické vedení je primárně navrženo k přenosu modulovaného
hlasu. Na frekvencích mimo ty předurčené k přenosu hlasu lze vést data. Díky
tomu nedochází k rušení a při použití speciálního koncového zařízení, zvaného
splitter, lze například zároveň telefonovat i využívat služeb internetu.
Technickým ideálem je odbourat hlasovou část a využívat vedení pouze k přenosu
dat. Ten by se díky tomu prudce urychlil a hlasové služby by mohly být
provozovány také na čistě digitálním základu.
Kolokace - Pokud má dojít k uvolnění místní smyčky, je třeba tuto smyčku
fyzicky propojit se zařízením alternativního operátora. To je obzvláště
delikátní problém, protože to fakticky znamená nějaké zařízení patřící
konkurenční firmě umístit k Českému Telecomu. ČTc se díky vágnímu znění zákona
fakticky vyhnul řešení tohoto problému v nabídce LLU, a tak se očekává, že
kolokace využije k dalšímu oddálení faktického zpřístupnění místních smyček.
Tohle však v současné době (28. září 2003) ještě nevíme.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU