Zálohujeme, zálohujete, zálohují

Nejdůležitější a nejvíce opomíjený úkon na vašem PC

Zkušenost nám říká, že uživatel začne zálohovat až v okamžiku, kdy o svá data přijde. Uživatel počítače je totiž jenom člověk, a lidé se – jak známo – poučí ze svých předchozích chyb jen zřídka. Snad se vám zdá tento úvod poněkud příkrý, ale věřte, že jeden z nejhorších lidských prožitků představuje právě zbytečná a ztracená práce. Tedy informace, o které přijdete, pokud zálohovat nebudete.


Historie

Historie zálohování se píše už odpradávna. I ústní předání informace totiž představuje její prapůvodní zálohu, nepočítaje v minulosti běžné opisování důležitých náboženských nebo světských dokumentů (prapůvodní kopírování). Éra počítačového zálohování dat, jak ho známe dnes, však logicky vznikla s prvními výpočetními stroji naší planety.
Zálohování dat není nic jiného než jejich duplikace nebo přesun z původního na nové úložiště. Potřeba zálohování vznikla společně se vznikem prvních počítačových dat. Ta se v polovině minulého století začala ukládat na takzvané děrné štítky. Toto první a zcela ojedinělé médium vypadalo trochu jako výtvor šíleného vlakvedoucího, avšak představovalo základní nosič informace pro tehdy používané počítače. Děrné štítky tak sloužily jak pro vkládání dat do počítacích strojů, tak i (vzhledem ke své buničinové podstatě) jako papírová záloha, kterou bylo možné poměrně snadno přemístit do trezoru a zde uchovat. I přes geniální vlastnosti papíru, jenž jak známo vydrží celá staletí, však byly děrné štítky odsouzeny k zániku kvůli směšně malému množství informací, které jste na ně mohli uložit.
Proto vznikla v šedesátých letech minulého století jejich náhrada ve formě magnetických pásků. Ty se v různých šířkách, délkách a typech udržely v počítačové branži až do osmdesátých let minulého století a po dlouhou dobu patřily mezi zcela základní datová úložiště. V Česku jste však mohli magnetické kotouče vidět ještě i v letech devadesátých, kdy poskytovaly studentům středních škol nezapomenutelné exkurzní zážitky při návštěvě počítačových sálů velkých českých průmyslových podniků. Pásky byly o mnoho řádů rychlejší a unesly mnohem větší kapacitu než děrné štítky, přesto byly časem nahrazeny magnetooptickými pevnými disky, které používáme v podstatě dodnes. Záznam na měkkou pásku však dodnes zcela nevymizel, byl jen drasticky vylepšen. Dnešní páskové jednotky tak stále představují i přes jistou nepraktičnost jedno z nejpoužívanějších zálohovacích médií.
S pevnými disky přišla na konci padesátých let minulého století firma IBM (kdo jiný), která je použila ve svém IBM 305 RAMAC. Teprve v osmdesátých letech se však staly nedílnou součástí osobních počítačů (jak jinak než od IBM) PC/XT, a tak tomu je dodnes. Původní pevné disky však zdaleka nedosahovaly dnešních parametrů, v roce 1982 např. přišla firma Hitachi s prvním diskem přesahujícím velikost 1 GB, která je se současnými kapacitami běžně se pohybujícími ve stovkách GB neporovnatelná. Pevný disk se však dnes už stává tou starou, pomalou, mechanickou a hlučnou součástí osobního počítače, a tak jeho nástupci z rodiny SSD (Solid State Disk) již klepou na dveře.
Krátce po vzniku pevných disků spatřily světlo světa i diskety, od počátku koncipované jako médium pro přenos dat mezi počítači (a proto vhodné pro zálohování). Z původních „osmipalcovek“ s kapacitou kolem 80 kB (ano, skutečně tak málo) vznikly postupnou evolucí dnes notoricky známé „tříapůlpalcovky“ s nominální kapacitou 1,44 MB. Nesmíme opomenout ani vývojové odnože ve formě 100MB floppy a jednotek ZIP od firmy IOMEGA. V porovnání s disketami však měly jen krátké trvání.
Současná zálohovaná data však nenajdete na disketách, mezi často používaná média tak patří CD a DVD (případně nově HD DVD a Blu-ray) disky, skvěle doplňované pamětmi typu flash ve formě různých USB klíčenek, SSD disků, knoflíků, MP3 přehrávačů a jiných. Moderním způsobem zálohování je také ukládání přes počítačové sítě na speciální hybridní úložiště tvořená pevnými disky, magnetickými páskami nebo opět výše uvedenými optickými médii.

Proč zálohovat?

Většina informací se dnes nachází v elektronické podobě a jejich převod do té papírové, tím pádem trvanlivé podoby je velmi nákladný. Informace vhodné k uchování se však nenacházejí pouze ve firemní sféře, mnoho jich najdete i v domácnostech. Ať už se jedná o sbírku fotografií z digitálního aparátu, domácí úkoly vaší dcery nebo elektronicky zasílané faktury mobilních služeb a bankovnictví. Potřeba zálohování tak vzniká logicky všude, kde pracují lidé a kde vznikají informace.
V domácnosti chráníme zálohováním svá data většinou před chybami softwaru (operačního systému), před kolapsem hardwaru, tedy poškozením některé části vašeho PC, ale také před krádeží (počítač si vždy můžete koupit nový, avšak uložené fotografie nikoliv) a před sebou samými (chybovat je lidské). V současné době je pak novým strašákem připojení počítače s daty k internetu. Vystavíte je tak nevypočitatelnému vlivu zvenčí, kvůli kterému se jistě zálohovat vyplatí.
Zálohování ve firmě rozšiřuje výše uvedené obavy o ztrátu práce jejích zaměstnanců, která má nemalou hodnotu. Brání také odcizení dat cizími subjekty, které by z nich mohly mít nemalý užitek. Ve firmách se zálohuje rovněž z důvodu hrozby ohně nebo živelné pohromy. V bankovní sféře pak navíc pracujete s daty svých klientů, jejich ztráta tak ovlivní nejen vaše podnikání, ale také životy mnoha jiných jedinců, kteří poté mohou svá práva uplatnit nepříjemnou soudní cestou.
Důvodu k zálohování je tedy více než dost a jistě byste sami našli i mnoho dalších, samotných způsobů zálohování je naštěstí mnohem méně.

Jak zálohovat?

Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Při volbě zálohovacího mechanizmu totiž musíte vyřešit hned tři problémy. Jakým způsobem zálohovat, kdy zálohovat a na jaké médium zálohu ukládat.
Nejjednodušším způsobem zálohování je vytvoření prosté celkové kopie (normální zálohování) vybraných dat na alternativní úložiště. Tento způsob je velmi snadný z hlediska nastavení, nese s sebou nutnost kopírování celého objemu dat znovu a znovu na cílové místo. Což je pomalé a náročné na prostor. Přírůstkové (inkrementální) zálohování tento problém řeší tak, že zálohuje pouze soubory, které byly od posledního normálního (celkového) zálohování změněny. Tyto soubory poté speciální aplikace označí a při dalším přírůstkovém zálohování se již nezálohují. Pro obnovení dat pak potřebujete jak původní normální zálohování, tak veškeré přírůstky. Nespornou výhodou tohoto typu vytváření zálohy je její rychlost a nenáročnost na prostor. Trochu odlišné je potom zálohování rozdílové (diferenciální). To uschová soubory změněné nebo nové od posledního normálního zálohování, neoznačí je však jako zálohované a při příští záloze je opět zálohuje. Pro obnovení dat z rozdílového zálohování tak potřebujete původní normální kopii a poté poslední „rozdíl“. Některé aplikace také nabízejí zálohu ve formě diskových obrazů, neboli přesných kopií celých diskových oddílů, uložených do jednoho souboru. Obnova potom probíhá velmi snadno překopírováním obrazu zpět na jeho fyzický vzor. Mezi pokročilé zálohovací metody lze potom zařadit např. systémy CDP (Continuous Data Protection), které na pozadí automaticky sledují vámi vybraná data a v případě jejich změny je ihned přesouvají na alternativní úložiště. V praxi tak přirozeně pracujete s dokumenty a po kterémkoliv jejich uložení jsou tyto automaticky zálohovány. CDP však není vhodné pro živá data, jako jsou databáze apod. Perioda a čas zálohování úzce souvisí s typem dat, která chcete chránit. Ideální doba pro zálohu je samozřejmě při minimální předpokládané změně dat, tedy nejspíše v noci, kdy se dokumenty a databáze mění jen zřídka. Existují však speciální případy (např. provozujete-li internetový obchod), kdy klidový stav prakticky nenastane. Pak je vhodné zvolit čas zálohování v době nejmenší návštěvnosti, kterou lze získat statisticky.
Opakující se „klidová období“ pak do jisté míry určují i periodu zálohování, jež je obvykle jeden den. Jestliže se vaše data příliš nemění, zálohujete jednou týdně, v opačném případě pak i jednou za hodinu. Záleží jenom na vás. Při cyklickém zálohování se obvykle udržuje pouze určitá historie dat. Zálohujete-li např. každý den, jednou týdně provedete oddělenou celkovou (normální) zálohu na jiné místo, předchozích sedm denních záloh smažete a uvolníte tak prostor pro vytvoření další sady.
Volba správného typu záložního média je pak závislá hlavně na vašich finančních možnostech. Bohužel pro uživatele vzroste rapidně cena jeho dat až po jejich ztrátě, při budování záložního systému se proto nevyplatí šetřit. Cenově nejpřijatelnější je vypalování souborů na přenosná média typu CD, nebo spíše DVD. Cena za GB je zde směšně nízká a počítá se v korunách. DVD však není vhodné pro cyklické zálohy s krátkou periodou, neboť jej musíte ručně vyměnit a nahradit jiným. Rychlost zálohování a kapacita (cca 4,5 GB u SL) také nejsou ohromující. Stále silnou pozici mají na trhu i přes svou velkou finanční náročnost páskové jednotky. Jejich výhodou je slušná rychlost kontinuálního zápisu dat a obrovské kapacity v řádech stovek gigabajtů. Při rekonstrukci dat nebo náhodném čtení narazíte naopak na zoufalou pomalost, danou nutností převíjet pásku na kotouči. Na rozdíl od DVD je však cena za uložený GB velmi nízká, zpočátku však musíte výrazněji investovat do vlastního záznamového zařízení. Páskové jednotky i přes svou dnes již dlouhou historii jen tak z portfolia záložních médií rozhodně nezmizí, což dokazuje jejich stálý vývoj. V poslední době narůstá mezi správci obliba autonomních diskových polí, tedy samostatně stojících počítačů se speciálním operačním systémem a možností vyplnit šasi mnoha kusy standardních pevných disků. Disková pole nejsou příliš drahá a samotné pevné disky jsou dnes na svém cenovém dně. Zařízení se v převážné většině připojuje pomocí síťového rozhraní a komunikuje přes protokol TCP/IP, FC (optika) nebo iSCSI (v  edné z jeho variant). Koncentrací několika takových prvků potom vytvoříme takzvanou SAN (Storage Area Network), která propojuje běžně disková pole spolu s páskovými mechanikami a dalšími možnými technologiemi. SAN sítě se běžně používají ve větších společnostech s vysokými nároky na bezpečnost dat (obvykle banky), avšak díky klesající ceně diskových polí pronikají i do menších firem a zastiňují tak jiné způsoby zálohování. Výhodou diskových polí je dostatečná kapacita za sumu jen o málo vyšší než u pásky, famózní je také rychlost. Nevýhodou jsou problémy spojené s pevnými disky obecně, tedy kolaps jejich mechanické nebo elektronické části. Pokud se vrátíme do domácího prostředí, nemůžeme jistě opomenout dnes velmi moderní flash disky připojované běžně přes USB, nebo vestavěné disky velikosti 2,5 palce doplněné buď USB, nebo ethernetovým rozhraním. Cena těchto zařízení se pohybuje na úrovni ceny vlastních pevných disků a stává se masově dostupnou. Řádově stovky gigabajtů tak často postačí pro spolehlivé zálohování nejen rodinných fotografií, ale i menší firemní agendy.

Zálohování v praxi

Posledním krokem k vlastnímu zálohovacímu procesu je volba vhodné aplikace. Základní nástroje jsou běžně dostupné jak v současných verzích Windows (XP nebo Vista), tak i v Linuxu, kde jsou možnosti využití několika drobných utilit takřka neomezené. Jestliže toužíte po pokročilých metodách zálohy, jako je například CDP, budete se muset poohlédnout po produktech třetích stran.
Dobře pochodíte u známých „firem“ jako Symantec, McAfee, nebo IBM.
Windows XP a Windows Vista vám nabízí poměrně povedenou utilitu Backup (jak nápadité), která vám umožní provést všechny způsoby záloh tak, jak jsme je uvedli výše. Bez problémů uloží výsledný soubor (ve vlastním formátu BKF) na místní (pevný disk, CD, DVD mechanika), přenosné (USB klíčenka, USB disk) nebo síťové (disková pole, disky s ethernetovým rozhraním) úložiště. Problémy však mohou nastat s podporou některých páskových jednotek. Výhodou Backupu je jeho částečná modularita a schopnost spolupráce s Windows. V základním provedení tak dokáže zálohovat důležité systémové konfigurační soubory (uživatel kromě svých osobních dat běžně nepozná, co má a co nemá zálohovat), s instalací dalších serverů (např. webový nebo poštovní, případně databázový) se pak jeho možnosti rozšiřují. Jestliže vám Backup nevyhovuje, lze vytvořit obyčejnou dávku, která vaše chráněné složky přesune v určitou dobu (na to máme plánovač úloh) na jiné místo.
V Linuxu má administrátor k dispozici množství utilit, jejichž správnou kombinací téměř vždy dosáhne kýženého výsledku. Zálohování se většinou provádí pomocí spustitelné dávky, která v několika krocích příslušné složky soustředí do jednoho souboru (např. tar), poté je komprimuje (zip) a následně vypálí na DVD (mkisofs a cdrecord). Nechybí ani podpora páskových jednotek, na internetu najdete i mnoho aplikací, které vám nabídnou vytvoření zálohy v grafickém uživatelském rozhraní.
Ochrana vašich dat je dnes k nezaplacení a peníze by rozhodně neměly hrát roli. Je věcí každého uživatele, zda si svá data cení na více nebo méně sofistikovaný způsob zálohy. Podstatným faktorem zůstává včasné rozhodnutí, které učiníme ještě před vlastní ztrátou dat, abychom v žádném případě nenaplnili rčení, jímž jsme dnešní článek začínali. 8 0209/CZ o