Toto rozhodní je pozitivní pro veřejnou politiku, protože omezuje dosah „práva být zapomenut“ jen na domény v EU, jakou jsou například .de nebo .cz. Z pohledu mezinárodních vztahů se také jedná o pozitivní rozhodnutí, protože uplatňování „práva být zapomenut“ mimo území EU by mohlo mít negativní vliv na vztahy EU s ostatními zeměmi. Přesto existují určité aspekty rozhodnutí ESD, které jsou mírně znepokojující.
Evropský soudní dvůr v odstavci 59 uvádí, že „mnoho států neuznává právo na dereferenci nebo má jiný přístup“. ESD však v odstavci 58 uvedl, že EU má „pravomoc“ přimět provozovatele vyhledávačů, aby dereferenci provedli na všech verzích svého vyhledávače.
ESD neomezil dosah „práva být zapomenut“ na základě veřejné politiky ani mezinárodního práva, ale proto, že došel k závěru, že GDPR nevyžaduje globální dereferencování.
Dozorčí orgány EU navíc nemají potřebné mechanismy pro uplatňování rozhodnutí o referenci mimo území EU. Soud tak zjistil, že „momentálně neexistuje podle předpisů EU žádná povinnost pro globální dereferencování“. To se může změnit, pokud se právo EU upraví.
Podle odstavce 72 zákon regulačním orgánům výslovně nezakazuje vyžadovat derefenci mimo EU. Jen musí zdůvodnit, proč zájem o soukromí převažuje nad právem na svobodu informací. Toto se stalo dalším podnětem pro přehodnocení problému.
Evropský soudní dvůr byl znepokojen tím, že přestože se zabrání přístupu k derefencovaným informacím z webových stránek EU, bude stále snadné je získat odjinud, například z domény .com. ESD proto rozhodl, že vyhledávače musí uživatele odrazovat od přístupu mimo EU, například pomocí územního blokování, od čehož EU jinak odrazuje.
Rozhodnutí o „právu být zapomenut“ bylo vítězstvím - alespoň prozatím. Je však jasné, že to, jestli může EU uplatnit „právo být zapomenut“, bude ještě přehodnoceno.
Lidé mohou pomocí tohoto práva žádat, aby byly odkazy, zprávy a databáze odstraněny, pokud jsou informace „staré, nepodstatné nebo nejsou v souladu s veřejným zájmem“. Jinými slovy, „právo být zapomenut“ nařizuje vymazání informací, a tím omezuje svobodu projevu.
O tom, zda je požadavek na vymazání platný, rozhodne provozovatel vyhledávače. To je špatná veřejná politika, protože soukromí má nepřiměřenou přednost před dalšími právy, jako je právo na svobodu informací, a také proto, že jsou rozhodnutím pověřeny firmy, které mnohdy porušují právo na svobodu informací.
Je proto důležité, aby se tato politika nerozšiřovala mimo EU.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU