Zpracování domácího videa

Mezi Hollywoodem a Bollywoodem cd/dvd


Pokud patříte mezi majitele kamer, jistě máte na konci letních dovolených spoustu natočeného materiálu. Je zřejmé, že ne každý uložený záběr je povedený a není efektní každou nahranou videokazetu nebo DVD ukazovat přátelům v syrové formě tak, jak jste je zaznamenali. Zpravidla daleko více zapůsobí, pokud dlouhá videa z několika médií zkrátíte tak, aby se divák nenudil, ale přesto si dokázal vytvořit přehled o všech důležitých místech, jež jste navštívili, o zážitcích, které vás potkaly, jakož i o celkové atmosféře dovolené.
V našem článku se budeme věnovat všemožným způsobům úprav videomateriálu. Především se soustředíme na střih na PC s využitím digitální kamery. V současné době nabízí tato cesta nejširší možnosti úprav. Pro celkový přehled si povíme i o dalších variantách. Některé mohou být výhodné z hlediska menší časové náročnosti, jiné si přiblížíme spíše z nostalgie a také proto, abychom poskytli celkový náhled na problematiku zpracování videa v domácím prostředí. Mezi okrajová témata, která zmíníme, lze zařadit například zpracování analogového videa z klasické videokamery typu VHS, Video8 nebo Hi8. Dále se zaměříme na počítačové aplikace, které jsou v současných verzích vybavené velmi zajímavými službami a které může s trochou šikovnosti ovládnout i nepříliš pokročilý počítačový uživatel. Pro tento účel jsme si od zastoupení společnosti Adobe zapůjčili produkty Adobe Premiere Elements 4.0, Adobe Photoshop Elements 2.0 a od firmy Exac ucelený střihací systém s označením Pinnacle Studio Plus 10 Titanium Edition. Sestřihat video však lze i s jednoduchými nástroji, například s aplikací Windows Movie Maker. Její výhodou je fakt, že tvoří součást Windows XP, takže pokud využíváte tento operační systém, nemusíte za střižnu už nic platit, ani ji není třeba instalovat.
Abychom mohli co nejlépe vyzkoušet spolupráci videokamery se střihacími aplikacemi, zapůjčili jsme si od společnosti Canon digitální miniDV kameru MV960 a od společnosti Panasonic kameru NV-GS300. Tento produkt v příslušenství obsahuje i poměrně zajímavý software SweetMovieLife 1.0E a střihací aplikaci MotionDV Studio 5.6LE.
Protože jsme řekli, že se budeme věnovat většině cest, jimiž lze zpracovat videozáznam v domácím prostředí, nezapomínáme ani na moderní DVD a HDD rekordéry, nabízející jak analogové, tak někdy i digitální DV vstupy. Chytřejší rekordéry navíc dokáží nahraný materiál editovat tedy sestříhat. Abychom vás mohli seznámit s praktickými zkušenostmi, zapůjčili jsme si od společnosti Panasonic HDD rekordér DMR-EH55.
Na závěr předvedeme možnost profesionálního řešení pro střih a zpracování videa, grafiky a masteringu DVD, založeného na balíku aplikací s názvem Adobe Production Studio Premium.

Analogový střih s videorekordérem

Zpracování hrubého videozáznamu z kamery do výsledného filmu na VHS je zřejmě tou nejhorší možnou metodou. Spočívá v tom, že kameru (je jedno, zda analogovou či digitální) pomocí analogového AV výstupu propojíte se vstupem videorekordéru. Zpravidla se obraz kopíruje nepříliš kvalitním kompozitním signálem. Pokud vaše kamera nabízí i S-Video výstup, je výhodnější propojit videorekordér s kamerou touto cestou. Je ovšem nezbytné, aby i vaše záznamové zařízení nabízelo vstup pro nahrávání v podobě S-Video. To zvládají například S-VHS videorekordéry.
Samotný střih spočívá v tom, že se uživatel chopí dvojice dálkových ovladačů (od videa a od kamery). Vyhledá na pásce ve videokameře zajímavý záběr a stiskne tlačítko pro pauzu. Na videorekordéru pak zmáčkne tlačítko "Pause" nebo ještě lépe "Pause Rec". Poté zmáčkne "Play" na kameře a po spuštění přehrávání zapne nahrávání na videorekordéru. Ve chvíli, kdy je třeba provést střih, zastaví nahrávání. Na kameře se vyhledá další záběr a celý proces se otrocky opakuje až do finále.
Metoda tohoto střihu se nazývá "lineární". To proto, že pro přístup ke zdrojovým datům (videozáznamu) je přístupová doba určená jejich pozicí na pásce je tedy časově lineárně závislá na přetáčení kazety. Dnes není nutné zdůrazňovat, že tato cesta je děsivá. Nelineární střih na PC je mnohonásobně výhodnější a kvalitnější. Analogový záznam VHS je pro další kopírování zcela nevhodný, takže každá další kopie finálního sestřihu vykazuje výrazně nižší kvalitu. Další nevýhody není potřeba dlouze zmiňovat: nemožnost přidat titulky, prolínačky, nemožnost opravit sestřih, nepřesnost střihu, nemožnost editovat zvuk a podobně. Zkrátka a dobře, pokud chcete skutečně stříhat video, upřednostněte nějakou jinou metodu.

Střihové funkce videokamer

Některé modely modernějších videokamer nabízejí podporu pro střih videa. Tyto služby se dělí na dva hlavní typy. Efekty, které se nevratně aplikují přímo na videozáznam (například stmívačka/roztmívačka, kterou lze aktivovat přímo během natáčení) a na "postprodukční" střihové služby. První zmíněné efekty je možné nalézt jak u analogových páskových kamer, tak i u digitálních kamer. Tento typ efektů nedoporučujeme využívat, protože aplikovaný efekt už není možné nijak upravit nebo opravit. Všechny tyto prvky je mnohem výhodnější použít až při sestřihu v softwarové střižně na PC.
Druhý typ efektů je možné vidět u kamer s DVD, případně HDD záznamem. Tyto produkty mají výhodu v podobě rychlého přístupu ke všem videozáznamům v úložišti dat. Uživatel může s pomocí editačních služeb kamery jednak spravovat natočené záběry (zkracovat je, rozdělovat, mazat jejich části i celky), ale také může (pokud to kamera podporuje) vytvořit tzv. "playlist" seznam záběrů, které chce nechat v předem vybraném pořadí přehrát. Uživatel vyrobí jednoduchý scénář, podle něhož bude kamera videozáznamy z média vybírat a přehrávat. Výhodou celého systému je skutečnost, že střih nijak nemění zdrojová data, takže je možné dodatečně playlisty editovat a podle potřeby je modifikovat. Lze vybírat části scén, virtuálně odmazávat nechtěný materiál a podobně. Až budete s režisérskou prací hotovi, je možné připojit kameru k rekordéru a celý sestřih nahrát na videokazetu, případně na DVD nebo pevný disk vašeho HDD rekordéru. Stačí spustit na kameře připravený playlist a na rekordéru (s nastaveným nahráváním z externího AV zdroje) pak nahrávání.
Výhodou tohoto střihu je fakt, že nepotřebujete žádné další zařízení a scénářů si na povrchu média můžete připravit mnoho (například u kamery Panasonic VDR-D250EP až 99). Na druhé straně je nutné zdůraznit, že služby interní kamerové střižny jsou dosti omezené a ovládání střihu přes tlačítka kamery není nijak zvlášť pohodlné. V neposlední řadě je nutné brát na vědomí i fakt, že střih (výrobu playlistů) lze provádět vždy pouze v rámci jednoho DVD, což znamená v rámci cca 20 až 30 minut kvalitního "hrubého" materiálu.
Globálně lze říci, že střihové služby kamer mohou být ve specifických situacích a pro některé uživatele příjemné (např. pro vytvoření hrubé představy o sestřihu již v terénu). Pokud chcete vyrábět plnohodnotný sestřih včetně doprovodné hudby, plynulých přechodů, úpravy obrazu a zvuku, titulků apod., jistě upřednostníte počítačovou střižnu.

Střih s HDD rekordérem

Moderní HDD/DVD rekordéry jsou v současné době vybaveny mnoha funkcemi. Některé uživatel využívá pravidelně, o jiných ani netuší, že je zařízení zvládá. Funkce pro střih videa se objevují i na nových HDD rekorédrech. Některé modely, například Panasonic DIGA DMR-EH55, nabízí dokonce pokročilé služby v oblasti zpracování videa z kamery a navíc i DV vstup pro připojení digitálního AV zařízení (nejčastěji digitální kamery). Pokud využijete digitální propojení mezi kamerou a rekordérem, budete moci videozáznam kopírovat datově, tedy velmi kvalitně. Navíc HDD rekordéry mohou kameru přímo ovládat a při záznamu například automaticky vytvářet kapitoly v rámci záznamu přímo podle jednotlivých záběrů jak jste je pořizovali (podle Timecode). Videozáznam však do HDD rekordéru můžete nahrát i v případě, že váš HDD/DVD rekordér nedisponuje DV vstupem nebo nepatříte mezi majitele digitálních kamer. Pouze budete muset použít analogové propojení. Video se převede na výstupu z digitální kamery na analogový signál a uvnitř rekodréru se opět digitalizuje.
Střihové služby HDD/DVD rekordérů se dělí do dvou skupin. První tvoří standardní editační služby jako je mazání celých videozáznamů nebo jejich částí, rozdělení videa apod. Tyto služby jsou po aplikaci prakticky vždy nevratné. Druhou skupinu střihových služeb tvoří funkce pro výrobu seznamů (tedy playlistů). Do nich je možné přidávat libovolné úseky ze všech videozáznamů, které se nacházejí na vašem pevném disku. Konkrétně u zařízení DMR-EH55, které jsme testovali, je editační obrazovka rozdělena do tří řad. V horní můžete vidět ikony znázorňující jednotlivé záznamy na disku. Pokud vyberete jeden z nich, objeví se v prostřední řadě ikony znázorňující dílčí kapitoly. Libovolnou kapitolu je možné vybrat a jednoduše ji přidat do třetí (nejspodnější) řady ikon (tedy do playlistu). Takový systém je přehledný a "střih" je snadno realizovatelný. Pokud potřebujete přidat jinou část záznamu než celou kapitolu, je možné rychle přejít do režimu, ve kterém budete schopni kapitoly editovat a tedy i vytvářet nové, podle aktuální potřeby. S těmito nástroji je možné vytvořit jakýsi sestřih videa. Samozřejmě se to týká pouze ostrého střihu. Standardní rekordéry zatím nenabízejí titulky, speciální přechodové efekty, další hudební doprovod, dodatečné komentáře, úpravu zvukových stop a podobné náročné služby.

Počítačový střih

V minulosti nebylo na trhu k dispozici mnoho programů, které by nabízely pohodlné služby pro střih domácího videa. Zpracování bylo sice možné, ale výrobní proces nebyl pro mnoho uživatelů příliš schůdný. Dnes je situace jiná. Početní výkon PC je mnohonásobně vyšší a aplikací pro domácí střih je na trhu dost. Navíc nabízejí mnoho luxusních služeb a zjednodušené ovládání, takže i nepříliš pokročilý uživatel zvládne převést video z kamery do PC, sestříhat a následně i exportovat podle svých potřeb na DVD, miniDV pásku, připojený videorekordér či do videosouboru AVI, WMV atd.
Nároky na hardware
Když jsme před lety psali o střihu digitálního videa na PC, doporučovali jsme tehdy "moderní" procesory s taktovací frekvencí 1 GHz. Dnes by nám takové počítače pro pohodlný střih už příliš nestačily. Určitě ne ve spojitosti s novými aplikacemi pro střih domácího videa. Poslední verze střihacího softwaru nabízí mnoho nových a komfortních služeb, které jsou sice příjemné, ale hardwarově velmi náročné. Ostatně jen vylepšené GUI (uživatelské prostředí) jednotlivých aplikací dokáže spotřebovat nemálo systémových zdrojů. Z tohoto důvodu je dnes možné pro střih videa doporučit sestavu s co nejvýkonnějším procesorem (taktovaným na 2 GHz a více), s pamětí alespoň 512 MB (lépe 1 024 MB) a dostatečně velkým pevným diskem (alespoň 250 GB). Pokud je vaše kamera vybavena rozhraním DV, pak potřebujete také základní desku s integrovaným rozhraním IEEE-1394 (Firewire) nebo přídavnou PCI kartou (řadič Firewire), která vaše PC "naučí" komunikovat s digitálními zařízeními jako právě digitální kamery. Některé typy videokamer dnes začínají využívat pro přenos DV i vysokorychlostní rozhraní USB 2.0 (např. Panasonic). To znamená, že v tomto případě není nutné, aby bylo PC vybaveno současně i rozhraním IEEE-1394. Je však potřeba, aby váš střihací software podporoval i přenos DV přes USB 2.0 (např. Premiere Elements 2.0). Je třeba zmínit se i o tom, že osvědčené rozhraní Firewire (DV) se stalo v oblasti digitálních kamer jednoznačným standardem.
Pokud nechcete investovat peníze do navýšení početního výkonu vašeho stávajícího PC, pak můžeme doporučit snad jedinou věc. Zpracovávejte video pomocí starších střihacích aplikací, které jsou oproti těm dnešním hardwarově méně náročné. Na druhou stranu však musíme upozornit, že nebudete moci využívat nové efektivní nástroje. Také počítejte s tím, že kódování videa například do formátu MPEG-2 pro výrobu DVD bude trvat řádově déle než s výkonným počítačem. Pro pohodlí a efektivitu při zpracování videomateriálu je zkrátka potřeba výkonný stroj.

Vyladění počítačové sestavy pro střih

Na rozdíl od některých jiných specializovaných aplikací jsou střihací programy odlišné v tom, že nevyžadují pouze početní výkon nebo pouze pevný disk, ale mají nároky na sestavu jako na celek. Nejpomalejší součást sestavy bude zpracování videa brzdit. Samozřejmě je logické, že při různých úkonech v rámci výroby celého sestřihu budou komponenty zatěžovány různě. Ilustrovat to lze na velmi jednoduchém příkladu. Pokud budete exportovat sestřih v nativním DV formátu do souboru AVI (DV AVI) a pořad se bude skládat převážně z ostrých střihů, krátkých prolínaček a podobně (tedy nebude plný speciálních a početně náročných efektů), budou se data prakticky pouze kopírovat ve své původní DV podobě. Maximálně se změní pouze ty snímky (frames), na které se aplikovaly efekty (např. prolínačky, speciální efekty atd.). Při podobných operacích (strohé kopírování DV záznamu) závisí délka zpracování z drtivé části na výkonu pevného disku. Je tedy jasné, že se zastaralým harddiskem budete na výsledek operace čekat třeba i dvojnásobek času než s moderním diskem, disponujícím přenosovou rychlostí 50 MB/s. Také je potřeba si uvědomit, že se video musí nejdříve načíst a teprve poté zapsat do výsledného souboru. Budete-li pracovat v rámci jednoho disku, budou muset čtecí/zapisovací hlavičky zběsile "seekovat" (vyhledávat příslušné sektory) po povrchu datových ploten během střídavého čtení a zapisování dat. Je tedy logické, že export videa bude v tomto případě skutečně pomalý. Oproti tomu stačí použít dva fyzické pevné disky a doba zpracování se může skutečně i dvojnásobně zkrátit. Podmínkou však je, abyste měli na jednom disku hrubý materiál a prováděli export do souboru na druhý disk. V tomto případě se bude jedno zařízení nerušeně věnovat čtení dat a druhý disk se postará pouze o plynulý zápis sestřihu.
Pokud se bavíme o pevných discích, je samozřejmě potřeba zmínit i disková pole. Ta ovšem používají spíše profesionálové a pro domácí použití není jejich nasazení nutné. Samozřejmě, že náročnější uživatelé si mohou poměrně snadno vytvořit diskové pole složené z několika pevných disků ATA či lépe SATA typu RAID 0 ("Stripping"), případně typu RAID level 5. V těchto režimech jsou disky spojené do jednoho pole tak, že výrazně urychlují zápis i čtení. Často je výhodné nastavit ve střihací aplikaci adresář pro ukládání dočasných souborů na jiný fyzický disk, než na jakém jsou uloženy "hrubé" videozáznamy. Problematiku diskových úložišť není dobré podceňovat, protože dokáže celkový výkon zpracování výrazně ovlivnit. V profesionálních studiích se dokonce mnohdy využívá oddělené diskové úložiště pro zvuk, obraz i dočasné soubory.
Vše právě řečené platí především v případě, že práci stíhají i další komponenty počítače. Pokud začnete ve vaší softwarové střižně pracovat například na exportu sestříhaného videa do podoby finálního DVD, není zpravidla brzdícím elementem pevný disk, ale spíše procesor a částečně i pomalu taktované paměti. Především procesor je totiž odpovědný za rychlost, jakou se překódují obrazová data z nativní podoby do výsledného formátu MPEG-2. Mezi početně náročné úkony se řadí i kódování do dalších podob, např. DivX (MPEG-4), WMV a podobně. Náročné na výkon jsou i speciální efekty, které výrazně modifikují obraz, jako hlavně složité přechodové efekty (transitions), například otočení listu (Page Flipping), obecně 3D prolínačky a samozřejmě i klíčování a vrstvení grafických elementů, například videovrstvy složené nad sebou s klíčováním a s nastavenou částečnou průhledností (Alpha Channel) současně s titulky a dalšími efekty typu odlesk objektivu atd.
V dnešní době se snaží výrobci střihacích programů najít způsob, jak současně nabídnout co nejúžasnější efekty a služby v oblasti videa, ale přitom udržet efektivitu práce bez zbytečných prostojů. Výsledkem je, že moderní střihací software dokáže využívat mnohé moderní technologie. Například pro předvádění efektů v reálném čase se často využívá technologie OpenGL či Direct3D. Pro přehrávání a zachytávání videa se již dlouho spoléháme na technologii DirectShow, přičemž do tohoto prostředí integrují výrobci další dodatečné programové celky (DirectShow Filters), které rozšiřují možnosti jejich střihacích aplikací. Dokonce i jádra samotných střižen dnes pracují jinak než v minulosti. Nejlepší z nich dokáží využívat výhod duálních jader a technologii HT (Hyper-Threading). Střižna sama dokáže rozkládat výpočty na jednotlivá programová vlákna (Threads). Ve výsledku se speciální efekty vypočítají (Rendering) rychleji, než pokud je budete generovat se standardním jednojádrovým procesorem. Výhody duálních procesorů či technologii HT dokáží dnes využívat dokonce i exportní moduly kodeky (Codecs). Samozřejmě ne všechny. Uvést můžeme například DivX Pro Codec, enkodéry pro VC-1, DQ3D Codec nebo i některé moderní enkodéry pro standard MPEG-2. Za standard se začíná považovat i skutečnost, že střižny dokáží využívat i speciální instrukce, které dokáží urychlit zpracování videa a zvuku. Mezi ně již dlouhou dobu patří instrukce řady MMX, dnes i SSE, SSE2 a případně i nejnovější extenze SSE3.
Z výše uvedeného textu je patrné, že pokud budete chtít střihat domácí video pravidelně a hodláte používat více softwarově počítaných efektů, určitě se vyplatí pořídit si moderní sestavu, která bude moderní technologie plně podporovat.

Délka sestřihu

Při natáčení na dovolené se zcela podvědomě snažíte zachytit jakoukoliv scénu, která vám v dané chvíli přijde zajímavá. Až dodatečně ve střižně zjistíte, že záběry si jsou velmi podobné nebo některé nevypadají na televizní obrazovce příliš dobře. Z tohoto důvodu je často nejvýhodnější prohlédnout si veškeré natočené scény a vybrat z nich pouze ty nejlepší. Tedy tak, aby se celý sestřih vešel přibližně do časového rámce 30 minut. Pouze pokud byl váš výlet, například zájezd, skutečně nabitý událostmi a do půlhodinového sestřihu se veškeré zážitky nevejdou, můžete uvažovat o delším pořadu. V tom případě je však často výhodnější rozdělit snímek na jednotlivé úseky, například podle jednotlivých výletů, které jste v rámci poznávacího zájezdu zažili. Na výsledné DVD pak budete moci uložit několik jednotlivých, třeba desetiaž patnáctiminutových částí, které se budou týkat konkrétních míst (například Athény, Delfy, Olymp a podobně). Při střihu je dobré přemýšlet nad tím, že u amatérského filmování není jednoduché udržet příliš dlouho pozornost diváků, a tak dlouhé pořady začnou diváky (především pak ty, kteří se ve filmu neobjevují) trochu nudit. Ostatně to lze vidět i v cestopisných pořadech v televizi přestože jsou vyráběny profesionálně a s poutavým komentářem, mají délku maximálně 45 minut. Amatérské sestřihy, které se jen těžko mohou výpravností srovnávat s drahou televizní produkcí, je proto vhodné udržet na kratší délce.

Délka záběrů

Obecně platí, že délka střihů dokáže výraznou měrou ovlivnit náladu a spád celého filmu. Pokud budete používat krátké záběry v kombinaci s ostrými střihy, může děj působit mnohem dynamičtěji a řekněme akčněji, než jaký ve skutečnosti byl. Naopak dlouhé střihy se hodí v místech, kdy je děj pozvolný a klidný. Například pokud budete střihat dokument o budovách, je vhodné používat delší záběry, aby si divák mohl scénu dobře prohlédnout, včetně výzdoby historických domů, soch a podobně. Zde se hodí používat i plynulé delší prolínačky. V domácím videu nemá většinou smysl vyrábět příliš krátké záběry (např. pod dvě sekundy). Na tuto skutečnost by měl myslet už kameraman, jenž by neměl snímat scény stylem "střelce", který nahromadí jednosekundové záběry a má falešný dojem, že výsledkem bude sledovatelný sestřih. Pokud vás zajímají další rady ohledně natáče-ní, můžete se podívat do letního PC WORLDu (2006/7-8).
Na druhé straně je fakt, že není často příliš lákavé pozorovat dlouhé a jakoby utahané záběry. Délku je potřeba dobře odhadnout podle obsahu scény. Zbytečně dlouhé (minutu a delší) záběry však často navozují dojem neuvěřitelné nudy. Přestože ve skutečnosti tomu bylo jinak.
Titulky, efekty a prolínačky
Dnešní střižny nabízejí desítky specializovaných efektů. Pokud chcete vyrobit sestřih ze zběsilého karnevalu nebo maškarního bálu, pak využijte všech dostupných prolínaček (transitions), nezapomeňte na co nejkřiklavější titulky a také aplikujte všemožné efekty (sépie, inverze barev, atd.). Pokud však stříháte jakýkoliv jiný materiál, vystačíte si v poklidu s ostrým střihem a prolínačkou, maximálně s jedním či dvěma dalšími střídmějšími efekty (např. s posunem obrazu či příletem titulku). Příliš mnoho efektů totiž často znamená medvědí službu. Místo aby pořad vylepšily, tak jej vyloženě zkazí a uživatel nemá z děje žádný požitek. Efekty se snažte používat především pro odstranění vad, které vám v materiálu vadí (například nástroje pro úpravu hlasitosti zvuku, pro korekci správných barev atd.).
O titulcích platí to samé, co jsme řekli o efektech. Je sice krásné, že programy nabídnou desítky fontů a stovky stylů, nicméně snažte se být raději střídmější. Uvidíte, že výslednému pořadu to prospěje více, než když bude film "přeplácaný" neúčelnými titulky všech barev. Standardní střih může obsahovat úvodní titulky, kde se divák dozví, co vlastně bude sledovat, případně kdy a kde se tato událost odehrávala. Naopak závěrečné titulky mohou obsahovat dodatečné informace, například kdo byl kameraman, kdo ve vašem snímku účinkoval a třeba i poděkování těm, kteří vám se snímkem pomáhali. Pokud máte závěrečných informací více, je možné vyrobit tzv. "roll", tedy rolovat plynule po obrazovce, jak to často vidíme u profesionálních filmů. Také je možné vyrobit více obrazovek s titulky a ty postupně měnit. Vděčný efekt při objevování či mizení titulků představuje rychlé (např. 13 políček až sekundové) tzv. "nalnutí" a poté "odelnutí" (tedy plynulé objevení a plynulé zmizení).
Textový efekt "Crawl" umožňuje zobrazovat informace ve spodním řádku obrazovky, které plynule rolují. V domácím sestřihu se příliš neuplatňuje, snad jen pokud by vaším cílem bylo napodobit napodobit televizní zpravodajství.

Chyby střihu přes osu

Tato chyba je poměrně častá a mnohdy vzniká již při natáčení. Jde o to, že kameraman natáčí objekt nebo scénu z jednoho pohledu a ihned poté v kameramanské euforii scénu obejde a zachytí jí tzv. "přes osu", tedy z opačné strany. Pokud to bude například chodec z profilu, kterého kameraman zachytí ze dvou protichůdných záběrů a při střihu vloží tyto záběry za sebe, diváka celkem logicky zmate. Přestože jde chodec stále stejným směrem, v televizoru budete sledovat jeho pohyb směrem např. k levému okraji a ihned v dalším záběru pak půjde zpět. Podvědomí diváka si scénu složí logicky tak, že se chodec už vrací. A to dokonce i přesto, že po podrobnějším průzkumu záběru bude viditelné, že je chodec zachycen z druhé stany. Pro diváka bude dominantní směr pohybu po obrazovce. Z tohoto důvodu je dobré dávat při střihu i při natáčení na tyto skutečnosti pozor. Pokud trváte na tom, aby scéna byla zachycena skutečně ze dvou stran, je vhodné vložit mezi záběry "přes osu" tzv. "mezistřih". V něm bude např. zmíněný chodec zachycen z předního pohledu. Byť by byl tento záběr krátký a téměř by se zdálo nadbytečný, ozřejmí divákovi logickou návaznost protichůdných záběrů. Už se mu nebude zdát, že se chodec vrací, ale pochopí pohyb kamery kolem objektu.

Import materiálu do střihací aplikace

Prakticky veškeré softwarové střižny mohou importovat videozáznam ze dvou zdrojů. Buď přímo z kamery, nebo z pevného disku (případně z DVD Video disku). To znamená, že pokud se vaše oblíbená střižna neumí domluvit s vaší kamerou, neznamená to, že nemůžete střižnu využívat. Stačí použít kompatibilní software (například dodaný výrobcem kamery) pro převod záznamů na disk. Nejlépe do podoby DV AVI. V Česku (i v dalších evropských zemích) konkrétně do standardu DV PAL 720 x 576. Dnešní moderní střižny (např. od Adobe a Pinnacle) dokáží pracovat i s formátem MPEG-2, případně MPEG-4, nebo mohou importovat data přímo z DVD disku (vyjma originálních DVD titulů). Nicméně pro střih je prakticky vždy výhodnější a efektivnější editovat video ve velmi dobře navrženém standardu DV (případně v některé profesionální verzi MJPEG).
Pokud již máte video na disku, stačí otevřít oblíbenou střižnu a v ní importovat do knihovny záznamů videosoubory.
U mnoha aplikací můžete z disku načíst nejen video, ale i zvuky (wav, mp3) nebo obrázky či statické fotografie, které do počítače stáhnete např. z vašeho digitálního fotoaparátu. Statické snímky (tzv. "mrtvolky") mohou často výsledný sestřih příjemně oživit. Stačí je zobrazovat postupně, např. po pěti sekundách, s možným prolnutím nebo s jiným efektem. Importovat je možné do střižen i hudbu, například ve formátu wav, mp3 nebo wma. Tematicky vhodně zvolená hudba na pozadí (BGM Background Music nebo Ambient Music) dokáže pozdvihnout úroveň pořadu.

Doba importu videa

Pokud budete data načítat z digitální kamery s páskou miniDV nebo Digital8, bude import probíhat shodnou dobu, jakou délku má záznam. Standardní kazetu miniDV (60 minut) tedy převedete do počítače přesně za hodinu (hodinový záznam bude zabírat přibližně 13 GB datového prostoru). V reálném čase budete načítat i videozáznamy z analogových zdrojů (ať již pomocí TV tuneru a připojeného VHS přehrávače nebo analogové kamery nebo s analogovým převodníkem PCI/USB A/D či střihací kartou). Při importu dat z DVD kamery záleží čas na výkonu PC. Videozáznamy se totiž kopírují obdobně jako standardní data na PC, pouze se převádí ze struktury DVD (VOB) na klasický souborový formát MPEG-2 nebo DV. V ideálním případě je možné, že bude převod probíhat kratší dobu než je délka nahrávky, v horším případě (záleží na PC, DVD médiu i kameře) může trvat stejně dlouho nebo dokonce i déle.

Export sestřihu z PC

Po dokončení svého uměleckého výtvoru začnete zřejmě přemýšlet, kam jej uložit, abyste se s ním mohli kdykoliv pochlubit přátelům. V dnešní době máte na výběr několik možností.
Video je možné exportovat do souboru na pevný disk. Například do formátu DV AVI nebo do úspornějšího MPEG-2 či ještě úspornějšího formátu DivX, XviD, případně MOV, WMA a podobně. Vždy platí, že nejvyšší kvalitu obrazu nabízí DV, nicméně na disku zabírá poměrně dost místa. Ostatně jen z tohoto důvodu se pro výrobu nosičů DVD využívá MPEG-2 a nikoliv DV. MPEG-2 má jistou nevýhodu, kterou pochopíte při výrobě DVD kódování do tohoto formátu: zabere vždy dost času. Záleží na střižně i na početním výkonu vašeho PC, nicméně trvá zpravidla několik hodin.
Jestliže si chcete uchovat video i na pásku miniDV a vaše kamera je vybavena DV vstupem, pak můžete sestřih pomocí střihací aplikace zkopírovat na připravenou kazetu. Bude zde uložen ve vysoké kvalitě (tedy přímo ve formátu DV). Stačí propojit kameru s počítačem standardním kabelem Firewire.
V případě, že vlastníte digitální kameru s DV vstupem, můžete uložit video nejen přímo na pásku miniDV (případně Digital8), ale i na VHS kazetu nebo jiné analogové záznamové zařízení. Stačí ke kameře (připojené k počítači s pomocí IEEE-1394) připojit navíc VHS videorekordér.
Střižny dokáží poslat na DV výstup váš záznam, který se převede v kameře do analogové podoby a záznamové zařízení jej na vstupu přijme a uloží.
V dnešní době je pro mnohé uživatele nejlákavější variantou výroba vlastního DVD. I na to výrobci softwarových střižen myslí. Moderní aplikace dokáží nejen převést data do podoby MPEG-2 a vytvořit strukturu VOB pro DVD, ale data přímo na vaší DVD?RW mechanice i vypálí. Standardem se stává i možnost vytvořit si vlastní úvodní menu, výběr kapitol, úvodní video a podobně, jak to známe u komerčních DVD titulů.6 0367/VAC o

Stříhat video lze mnoha způsoby

V dnešní době, kdy je audio a videotechnika takřka všudypřítomná, existuje mnoho cest, jak lze vaše video z kamery převést do podoby DVD disku nebo na VHS kazetu. Záleží pouze na vás, kterou cestu si zvolíte, v mnoha případech ale váš výběr ovlivní i kamera, kterou vlastníte.

Aplikace pro střih videa na PC

Windows Movie Maker

Hlavní výhodou této aplikace je skutečnost, že je zcela zdarma. Tedy pokud budeme předpokládat, že na svém PC již máte operační systém Windows XP. Program je určen začátečníkům a nabízí pouze základní služby pro import videa, sestříhání a export, který se omezuje na vytvoření souboru s videem a výstup sestřihu na DV zařízení (tedy zpět do digitální kamery). DVD s tímto programem nevytvoříte.
Program neumí řešit více vrstev s videem nebo grafikou nad sebou, vytvářet kompozice a podobně. Maximem je použití titulků, obrazových prolínaček a obrazových efektů. Ve své podstatě jej lze doporučit pouze úplným začátečníkům, kteří by chtěli bez investice zkusit sestříhat video na PC. Pokud se s touto problematikou seznámíte, uvidíte, že sáhnout po softwaru se širší výbavou se rozhodně vyplatí. Na druhé straně je potřeba říci, že i s tímto softwarem je možné domácí video sestříhat.

SweetMovieLife 1.0E a MotionDV Studio 5.6LE

Tuto dvojici programů můžete nalézt u některých videokamer značky Panasonic. Do našeho přehledu jsme aplikace zařadili především proto, abychom ilustrovali, že i výrobci jsou ke své kameře schopni dodat zajímavý software.
SweetMovieLife není ve své podstatě ani střižna, ale jakýsi průvodce, který uživatele vede krok za krokem. Je trochu škoda, že aplikace nekomunikuje v českém jazyce, ale i přesto je průvodce tak triviální, že jej zvládne používat skutečně každý uživatel, který zná alespoň základní anglická slovíčka.
V průvodci uživatel zvolí, jaké videozáznamy chce zařadit do sestřihu, jak má být film dlouhý, zda chce vložit na začátek a konec jednoduché titulky (9 grafických stylů), případně může určit hudbu na pozadí (vlastní nebo doporučenou k vybranému grafickému stylu titulků). Také je možné ovlivnit efekty (prolínačky), které se budou při střihu aplikovat (Standard, Comical, Flash, Slow, Sepia).
Výsledkem průvodce je automaticky generovaný sestřih, který může, ale také nemusí odpovídat vašim představám, protože nemáte šanci do střihu zasáhnout. Pokud vám hotové video vyhovuje, je možné jej exportovat na zařízení DV nebo do videosouboru na disk. Pokud chcete automatický sestřih změnit, můžete se přenést (zmáčknutím tlačítka) do prostředí MotionDV Studio.
Tam, kde končí možnosti SweetMovieLife, začínají služby MotionDV Studia. V něm je možné začít vytvářet sestřih samostatně, s průvodcem, nebo lze pokračovat v projektu, který byl vytvořen aplikací SweetMovieLife. V MotionDV Studiu je možné provádět samostatný střih. Nicméně ani zde se nedočkáte exportu dat na DVD disk nebo dalších pokročilých služeb, které by mohly domácím uživatelům přijít vhod. Začátečníkům však balík aplikací může pomoci se poměrně dobře seznámit s tematikou střihu.

Pinnacle Studio Plus 10 Titanium Edition

Aplikace Pinnacle Studio 10 Titanium Edition představuje jednu z nejlepších domácích střižen, které je možné na trhu nalézt. Na tomto tvrzení nelze nic změnit. Služby této aplikace bezesporu o mnoho úrovní převyšují střižny typu Windows Movie Maker atd. Uživatele, kteří se nepřátelí s cizími jazyky, jistě potěší, že celá robustní střižna komunikuje česky. Drobnou nevýhodu možná představují poměrně vyšší hardwarové nároky. Jinak je střižna skutečně propracovaná a navržená především tak, aby měl uživatel k dispozici velkou řadu nástrojů a přesto mohl pracovat efektivně. Z tohoto důvodu je aplikace rozdělená na tři základní okna (obrazovky). Nesou označení "Nahrávání", "Editace" a "Export videa". Uživatel jednoduše připojí digitální kameru pomocí IEEE-1394 k počítači a může začít převádět záznamy do PC. Obsluha je jednoduchá a názorná (ostatně je to vidět i na ilustrační fotografii). Pokud uživatel nechce, nemusí se prakticky o nic starat. Předvolby jsou nastavené tak, že i laik obsluhu zvládne. Velmi dobré jsou funkce pro automatické rozdělení záběrů do vaší knihovny (program může detekovat scény podle Timecode nebo podle analýzy obrazu). Pokud vaše kamera ukládá záznam na malé DVD disky, nemusíte zoufat, střižna dokáže načíst dokonce i obsah těchto médií. Data se převedou do PC a hned můžete začít editovat. V dobře navržených nabídkách se neztratí ani začátečník. Pokud bude chtít využívat další služby, stačí klepnout na ikonku znázorňující žádanou funkci (např. titulky, práce se statickými obrázky, zvukem, hudbou, prolínačkami, efekty.) a hned se objeví přehledný panel s příslušnými ikonami. Exportní (třetí) okno umožňuje snadno exportovat video tam, kam chcete. Filmy lze ukládat na DVD (včetně pěkných grafických menu) a také třeba do souboru na disk (AVI, MPEG-2, DivX.) nebo na videopásku digitální kamery. Celkově považujeme tento produkt za velmi zdařilý a doporučit jej můžeme jak úplným začátečníkům, tak i pokročilejším příznivcům domácího videa.

Adobe Premiere Elements 2.0 a Photoshop Elements 2.0

Střižna Premiere Elements 2.0 je nástroj určený pro zpracování domácího, ale i pokročilejšího amatérského videa. Je odvozená od profesionální aplikace Premiere PRO 2.0, program Photoshop Elements 4.0 pak vychází z ryze profesionálního editoru Adobe Photoshop. Samotná střižna Premiere Elements je velmi dobrá aplikace, která nabízí uživatelům (stejně jako Pinnacle Studio 10) mnoho nástrojů a užitečných služeb. Je trochu škoda, že ani Premiere Elements, ani Photoshop Elements nekomunikují v českém jazyce. Na druhé straně je nutné zmínit, že oba právě zmíněné nástroje nabízejí grafické prostředí, které se blíží pracovnímu prostředí profesionálních produktů. To znamená, že pokud vás video a grafika zajímá vážněji, jsou pro vás tyto nástroje zcela jedinečné. Přechod na regulérní profesionální aplikace pak pro vás bude mnohem jednodušší, než když budete začínat na čistě "domácích" střižnách. V prostředí Elements máte skutečně velmi široké možnosti. Můžete provádět převod videa do PC, velmi svobodně editovat a stříhat video, vytvářet i složitější kompozice videovrstev a grafických vrstev a samozřejmě i exportovat výsledek na DVD, včetně pěkných grafických menu. Lze rovněž ukládat video do souboru na pevný disk, exportovat na DV zařízení a podobně. Aplikace Premiere Elements představuje ve spojení s Photoshop Elements velmi silný balík nástrojů, který uživateli nabízí při domácím střihu i při editování grafiky a fotografií rozsáhlé možnosti včetně retuší a podobně. Navíc obě aplikace spolu spolupracují, takže je možné grafiku externě upravovat v aplikaci Photoshop Elements a následně jednoduše načíst do střižny. Produkty ocení náročnější domácí uživatelé a třeba i poloprofesionální autoři nezávislých filmů.

Adobe Premiere 2.0 PRO a Adobe Encore CS2

Vzhledem k tomu, že se v našem článku chceme bavit především o domácí produkci, nebudeme popisovat nástroje Premiere 2.0 PRO a Encore CS2 nijak podrobně. Chceme pouze nastínit rozdíl mezi domácí a profesionální tvorbou. Premiere 2.0 PRO je nejnovější verze profesionální střižny společnosti Adobe. Na rozdíl od domácích střižen nabízí nejen základní služby, ale i profesionální nástroje pro editaci. Součástí je uživatelské rozhraní, které umožňuje velmi efektivní práci. Při profesionálním střihu se hojně využívá klávesových zkratek, takže je lze svobodně využívat i nastavovat. Také je možné přizpůsobovat grafické rozložení panelů a vůbec si upravovat prostředí tak, aby plně vyhovovalo vašim individuálním potřebám a úkonům, které právě provádíte. Jinak si můžete nastavit pracovní plochu (s využitím šablon workspace) pro např. klasický střih a jinak, když budete editovat zvukové stopy.
Služby profesionálních střižen musejí nabízet nejen komfort při střihu, ale i podporu soupisek profesionálních střihacích systémů, pokročilé korekce barev, spektrometry a analýzy obrazu a zvuku nebo třeba i podporu formátů HDV a HDTV. Samozřejmě přijde vhod i urychlení operací s videem a efekty s využitím hardwaru moderních grafických akcelerátorů. To vše u Premiere naleznete. Navíc Premiere velmi dobře spolupracuje i s oblíbeným grafickým editorem Adobe Photoshop a díky systému Bridge i s dalšími produkty Adobe (Affter Effects, Illustrator, Audition, Encore.).
Pokud chcete z hotového sestřihu vytvořit plnohodnotné DVD, je nejvhodnější využít profesionální nástroj Encore CS2. I ten nabízí profesionální prostředí a tzv. masteringové služby DVD, mnohem pokročilejší než jakákoliv domácí střižna nebo domácí DVD editační programy. Pomocí Encore CS2 se běžně vyrábějí komerční DVD, které obsahují nejen výběry kapitol a bonusy, ale různé jazykové mutace, více zvukových jazykových verzí, titulky k filmům, prostorový zvuk nebo i další interaktivní obsah (možnost přepínání úhlů pohledu atd.). S Encore CS2 lze velmi svobodně vytvářet libovolné DVD Video.
S pomocí profesionálních nástrojů Premiere PRO 2.0 se můžete pustit klidně do sestřihu celovečerního filmu. Budete při tvorbě omezeni pouze svojí představivostí a umem.

Jak správně stříhat video na PC

Na toto téma byla napsána celá řada odborných textů a učebnic, komplexní návod by podstatně přesáhl rozsah našeho časopisu. V našem článku nebudeme popisovat podrobnosti, pokusíme se však nastínit všeobecně platná doporučení, která vám mohou pomoci. Způsobů stříhání je mnoho a záleží především na autorovi, co sám považuje za správné, efektní a umělecky vyhovující. Učit se lze dokonce i z běžných pořadů, které jsou k vidění v televizi. Asi těžko se pustíte hned do střihu akčního filmu, ale inspiraci můžete hledat například v dokumentárních filmech nebo televizních inscenacích. Ať budete chtít sestříhat výlet do zoologické zahrady, firemní akci nebo rodinou oslavu, vždy můžete v televizi nalézt film nebo dokument, který vám může ukázat cestu. Stejně tak vám mohou pomoci i naše tipy.