Hyperkonvergence zlepšuje využití úložišť

Novým trendem je zvýšení atraktivity hyperkonvergovaných systémů ohledně práce s daty.

Hyperkonvergence zlepšuje využití úložišť


Hyperkonvergence je v pohybu. Podniky přesouvají investice do úložišť ze starších architektur na softwarově definované systémy ve snaze dosáhnout větší agility, snadnějšího provisioningu a nižších administrativních nákladů. Pozornost získávají hyperkonvergované systémy, které kombinují úložiště a výpočetní a síťové funkce do jediného virtualizovaného řešení.

Zájem podniků o hyperkonvergované systémy jako o potenciální náhradu starších úložných systémů SAN a NAS zase inspiroval velké dodavatele úložišť, aby se pokusili o hyperkonvergenci po svém – kupují start-upy a vytvářejí své vlastní nabídky.

Veškerá tato pozornost měla významný dopad: Největší segment softwarově definovaného úložiště je právě hyperkonvergovaná infrastruktura (HCI), která se může pochlubit pětiletou hodnotou CAGR (průměrný roční nárůst) ve výši 26,6 % a obratem, který podle prognózy výzkumné společnosti IDC dosáhne v roce 2021 více než sedmi miliard dolarů.

„HCI je nejrychleji rostoucí trh ze všech multimiliardových segmentů úložišť,“ uvádí Eric Burgener, ředitel výzkumu úložišť v IDC.

 

Humbuk a realita

Hyperkonvergované platformy zahrnují hypervizor pro virtualizovanou výpočetní sílu, softwarově definované úložiště a virtualizované sítě.  Obvykle fungují na standardních, běžně dostupných serverech, přičemž více uzlů lze seskupit do clusteru, aby tak vytvořily sdílené prostředky pro výpočty a úložiště a byly připravené k praktickému použití – společnosti tak mohou začít v malém a podle potřeby zdroje navyšovat.

Použití komoditního hardwaru podporovaného jediným dodavatelem přináší infrastrukturu, která je navržena tak, aby byla pro správu flexibilnější a jednodušší než tradiční podniková infrastruktura úložišť.

Snadné rozšiřování je klíčovou hnací silou přijetí HCI. „Když vaše firma roste a nastane čas na rozšíření, tak jen koupíte server x86 obsahující další úložná zařízení, připojíte ho ke zbytku hyperkonvergované infrastruktury a software vyřeší veškeré vyvažování zátěže,“ tvrdí Burgener. „Je to velmi snadné a je to jen jeden nákup.“

Systémy HCI se zpočátku zaměřovaly na virtuální desktopovou infrastrukturu (VDI) a další obecné pracovní zátěže s poměrně předvídatelnými požadavky na zdroje. Časem vyrostly ze specializovaných řešení pro VDI do obecně škálovatelných platforem pro databáze, komerční aplikace, spolupráci, souborové a tiskové služby a další.

Většina adopcí hyperkonvergovaných systémů se uskutečnila v malých a středně velkých podnicích, ale jak technologie dozrává, může se to změnit. Pozornost velkých podniků získává schopnost nezávisle přizpůsobit výpočetní a úložnou kapacitu, uvádí Burgener.

„Jednou z nevýhod hyperkonvergované infrastruktury – protože si ji koupíte jako jeden uzel – je, že nemůžete přizpůsobit výpočetní výkon, který potřebujete, oproti úložné kapacitě,“ vysvětluje Burgener.

Pokud existuje nesoulad těchto aspektů, často to není v menším prostředí důležité. Ve velkém prostředí by však společnost mohla skončit tak, že by vynakládala na komponentu výpočetního zpracování mnohem více, než by chtěla, jen aby získala potřebnou kapacitu pro ukládání.

Řešením je umožnit společnostem přesunout jejich nasazení HCI na disagregovaný model bez nutnosti migrace dat, jak to vyžadují pracovní zátěže.

„Ve větších prostředích je velmi atraktivní možnost přizpůsobit výpočetní a úložnou kapacitu nezávisle,“ uvádí Burgener. Disagregovaný model umožňuje, aby „když máte pracovní zátěž, která vyžaduje mnohem více úložného místa, ale nepotřebujete více výkonu, tak nemusíte platit za procesory, abyste získali potřebnou úložnou kapacitu“.

„V letošním roce už budou dodavatelé zákazníkům umožňovat nakonfigurovat své hyperkonvergované produkty buď jako skutečně hyperkonvergovaný model, nebo jako disagregovaný model pro ukládání dat,“ prohlašuje Burgener. „Jak roste velikost zákazníků, nechtějí o takové zákazníky přijít.“

 

NVMe over fabrics

Druhý velký vývoj ve světě HCI je schopnost vytvořit hyperkonvergované řešení využívající NVMe over fabrics. Většina systémů HCI dnes propojuje uzly clusteru přes Ethernet, což vytváří problém s umístěním dat, jak se podniky snaží zvětšovat svá prostředí HCI.

„Je to jeden z důvodů, proč lidé nekupují hyperkonvergenci: Když je datová sada příliš velká, aby se vešla do jednoho uzlu, a musíte z důvodu přístupu k datům přejít k dalšímu uzlu, přináší to značnou latenci,“ vysvětluje Burgener.

V budoucnu by mohly tento problém výrazně omezit nízká latence a vysoká propustnost technologie NVMe over fabrics.

„Když můžete začít připojovat uzly HCI pomocí NVMe over fabric a používat RDMA, což je  vzdálený přímý přístup do paměti, je latence cca pět mikrosekund, jestliže srovnáme přístup k datům v daném uzlu s komunikací s uzlem jiným. Ve velkém schématu lze tuto hodnotu považovat za naprosto zanedbatelnou,“ prohlašuje Burgener.

Připojení NVMe by mohla zmírnit obavy z problémů plynoucíích z rozmístění dat za předpokladu, že by vše bylo umístěné v rámci prostředí stejného areálu. Vyřešením těchto problémů s latencí se otevře možnost použití hyperkonvergence pro větší množiny dat, což bude znamenat přínos pro větší společnosti.

„Dva z důvodů, proč velké podniky v minulosti nechtěly kupovat HCI, se nyní díky možnosti použití disagregované varianty a NVMe over fabric řeší, což znamená, že prostředí s větším množstvím dat skutečně lze v této architektuře provozovat efektivně,“ dodává Burgener.

 

Tento příspěvek vyšel v Computerworldu 6/2018. Časopis (starší čísla i předplatné těch nadcházejících) si můžete objednat na adrese našeho vydavatelství.

Úvodní foto: © animind - Fotolia.com










Komentáře