Dávno pryč jsou časy, kdy bylo možné považovat interní zdroje a uživatele za důvěryhodné. Velká většina úniků dat má totiž jednoho společného jmenovatele – tím je uživatel, který byl označen za důvěryhodného, a z tohoto důvodu mu byla přidělena větší oprávnění, než reálně k výkonu svého povolání potřeboval.