Neutopte se v bezpečnostních datech

Mnoho firem si myslí, že vědí, co jsou klíče k jejich království a kde se nacházejí příslušné brány. Bohužel často zjišťují, že nejzávažnější narušení jejich výsostného území se často stane úplně někde jinde. Threat intelligence jim umožní mít bezpečnostní rizika i bezpečnostní programy pod kontrolou.

Neutopte se v bezpečnostních datech


Organizace mohou například sledovat aktivity v bankomatech a uniknou jim jemné varovné signály procházející přes jejich centrální počítač, říká Sharon Vardi, marketingový šéf v Securonix. „Aniž si to uvědomují, nechávají firmy své korunovační klenoty napospas.“

Chceme-li vědět, co je nutné hlídat, je potřeba sbírat data k analýze a nechat někoho takovou analýzu vykonávat.  Firmy však neuspějí, pokud neshromažďují a neanalyzují úplný datový proud – úspěch vyžaduje více než jen snímek z omezeného časového intervalu. Data se musejí shromažďovat předtím, během a poté, co dojde k záškodnické aktivitě.

„Podniky také musejí zahrnout data z celé sítě, z každého jednotlivého koncového bodu a potenciálně dokonce z externích a veřejných zdrojů umístěných vně sítě,“ vysvětluje Alan Hall, ředitel strategie ve firmě Blue Coat Systems. „V opačném případě budou reakce přinejlepším limitované.“

 

Nutný kontext

Schopnost reakce na incidenty je místo, kde mohou vznikat problémy. To vyžaduje získat kontext – informace nad rámec toho, co se nachází v nezpracované podobě. Kontext lze použít k identifikaci pokročilého či jinak skrytého útoku nebo kompromitace a poskytuje prostředky ke zjištění nejvhodnějšího způsobu reakce.

„K řádné správě bezpečnostních incidentů potřebují firmy nejen sběr dat, ale také jejich analýzu v reálném čase a ukládání těchto dat, aby je bylo možné použít později k nalezení souvislostí s novými daty proudícími v reálném čase,“ vysvětluje Travis Smith, výzkumník ve společnosti Tripwire. „Problémem je, že ukládání dat stojí peníze a správa a využití těchto dat mohou být také skutečným problémem.“

Realitou je, že bezpečnostní týmy, jež chtějí analyzovat protokoly, jsou vydané na milost vývojářům, kteří rozhodují o tom, co protokolovat a z jakých systémů. Tyto podrobnosti se často vestavějí do systémů (nebo přesněji řečeno se opomíjejí) už při jejich vývoji.

Bezpečnostní protokoly jsou však i tak jen špičkou ledovce. Skutečná podstata spočívá v zachytávání paketů v rámci celé sítě. Překonání této bariéry tvořené jen protokoly a přechod na zachytávání síťového provozu sice přinášejí firmám velké množství bezpečnostních dat, ale také další problém: „Data zabezpečení nejsou totéž co big data,“ vysvětluje Smith. „Jsou to morbidně obézní data.“

Normální osvědčené postupy pro ukládání dat počítají se 30 dny provozu, ačkoli některé oborové zásady vyžadují více a některá vládní nařízení dokonce ještě více. „Je to téměř nedbalost, když bezpečnostní tým funguje jen v režimu pohotovosti a nedokáže analyzovat kontext,“ dodává Hall.

Někdy je to více než jen otázka jak moc – mohla by to být také otázka jak: zákazníci se snaží od svých programů pro správu zabezpečení dostat to, co chtějí. „Bezpečnostní týmy buď nedostávají žádné výstrahy či příliš málo výstrah ... Nebo trpí vážnou přemírou výstrah a následným vyčerpáním,“ říká John Humphreys, viceprezident společnosti Proficio.

„Rozhodně zachytávejte svá data protokolů, ale směřujte svou pozornost nad rámec protokolů a využívejte také informace z interní sítě. Měli byste také provázat relace dohromady, zachytávat řetězce paketů a nakonec využívat plné zachytávání paketů,“ doporučuje Smith z Tripwiru.

Podle Vardiho by podniky měly uvážit také využití externích zdrojů dat, které se tradičně nepovažují za bezpečnostní údaje. To zahrnuje například aktivity na Facebooku, vyhledávače zaměstnání a další dostupné datové zdroje.

„Za těchto okolností je férové využívat data společnosti za pomoci zpravodajských kanálů z otevřených zdrojů,“ dodává Vardi. Tyto zdroje dat nemusejí vypadat jako bezpečnostní data, ale mohou dramaticky změnit kontext bezpečnostních dat a poskytnout firmám nový způsob, jak se dívat na svůj rizikový profil.

Samozřejmě je pro užitečnost threat intelligence nutné, aby byly zpravodajské kanály věrohodné a založené na spolehlivých zdrojích, jež zahrnují i ty vlastní interní. Existuje velké množství aplikací, které generují spoustu  zdánlivě neškodných interních přenosů, z nichž většina je navržena pro sdílení dat, aby mohly firemní týmy dělat svou práci. Přesto není možné zahrnutí těchto zdrojů dat a kvalitu těchto dat opomíjet.

Výhradně interní síťové přenosy se totiž často ignorují nebo nedochází k jejich detekci, pokud se sledují jen systémové protokoly pro vniknutí a úniky dat. To je obvykle způsobené tím, že takové přenosy probíhají horizontálně uvnitř sítě a nikdy neprocházejí přes systémy, které nativně monitorují vniknutí, a ani při své cestě neputují přes hraniční firewall.

„Vniknutí a úniky nastávají jen tehdy, když přenosy zařízení vstupují do podnikové sítě nebo ji opouštějí,“ vysvětluje Carmine Clementelli, manažer divize PFU Systems ve společnosti Fujitsu. „Podobně také řídicí komunikace probíhá mimo síť pomocí externích dočasných webových stránek. Ve většině případů platí, že pokud najdete problém na této vrstvě, je už příliš pozdě.“

 

Jaký kontext hledat?

Když přijde otázka na určení kontextu, který se použije pro vyhledání hrozeb, jimž společnost čelí, a probíhajících útoků, je nutné vybrat jednu z následujících tří možností:

  1. Nechat systém automaticky definovat kontext a doufat, že jeho dodavatelé definovali konfigurace a pravidla, tak „aby to fungovalo dobře“.
  2. Použít svůj vlastní naučený kontext, který jste během času získali, a doufat, že své prostředí znáte dostatečně nebo alespoň tak dobře jako útočníci.
  3. Definovat kontext za běhu způsobem ad hoc a pokoušet se k tomu použít data o hrozbách a podpůrné informace a pak se doslova modlit, abyste měli stále náskok a nestali se obětí únavy z nadmíry varování.

Anebo lze využít výhody bezpečnostní komunity a využívat oborové sady a oborové profily definované ostatními pro výběr a následné úpravy kontextu. „Bezpečnostní týmy potřebují pozorovat svůj IT život v realitě pomocí zkušeností jiných firem,“ tvrdí Humphreys a dodává, že právě to je dobrý způsob, jak pochopit skutečný kontext.

Co se týká lidí zevnitř, kteří by mohli krást data a posílat je konkurenci, spočívá kontext ve sledování toho, zda nějací zaměstnanci či smluvní dodavatelé nepřistupují k datům mimo obvyklý rámec, například častěji. Můžete také zachytit provoz, který ukazuje, že zaměstnanci sdílejí citlivé údaje mimo organizaci, například pomocí osobního e-mailového účtu nebo vyměnitelného USB disku.

Zaměstnance, který nedávno dostal nějaké špatné hodnocení, lze označit za ještě větší riziko. A pokud se například dodavatel (třetí strana) snaží několikrát přihlásit a přistupovat k systémům firmy mimo obvyklý rámec, může to být příznak, že se buď chová zle on sám, nebo že se stal obětí phishingového útoku.

Ale nejsou to jen lidé a systémy, co poskytují kontext. „Entitou může být také dokument,“ vysvětluje Vardi. „Chování dokumentu je stejně tak důležité sledovat. Kde se nachází? Kdo k němu přistupuje? Z jaké IP adresy se k němu přistupuje? Kam se přenáší?“

Každý z těchto aspektů – při sledování společně s dalšími událostmi a varováními – může přinést dodatečný kontext k jinak nezjištěné škodlivé aktivitě. Pokud se například zaměstnanec, partner nebo zákazník obvykle přihlašují z počítače se systémem Windows a používají Firefox a najednou dochází ke stahování dokumentů z počítače Mac pomocí prohlížeče Safari, potom by to mohl být příznak probíhajícího problému.

Bankomatový podvod je dalším příkladem z reálného světa, který v současné době významně roste. Představte si klienty banky, kteří jsou jejími zákazníky 20 let a většinu této doby s bankou komunikují určitým způsobem. Můžete hledat anomálie v jejich aktivitách: výše jejich výběrů, místa výběrů, použitou kartu. Dokonce i počet použití karty během dne na různých místech.

A stejný princip můžete použít pro monitorování přístupu k podnikovým zdrojům a dalších aktivit uživatelů a systémů v síti. Zde je několik příkladů:

  • Koncový bod přidělený jednomu uživateli se přihlašuje do sítě několikrát pomocí více uživatelských identit. Pokud toto vidíte, existuje reálná možnost, že došlo ke kompromitaci systému.
  • Nešifrované přenosy typu sever-jih se souvislostí s interními přenosy východ-západ – mějte se na pozoru před síťovými aktivitami, které přijdou zvenčí a pohybují se laterálně. Takto související přenosy mohou být příznakem neautorizovaného uživatele či zařízení v síti.
  • Využívání metod detekce založených na chování – sledování odchozích přenosů a přenosů peer-to-peer pro zjišťování, kam přenosy směřují a jak často danou cestou putují. Zaměření na vstup by ale nemělo být jediným přístupem – musíte totiž také předpokládat, že malware je už uvnitř, a sledovat proto i výstupy.
  • Využijte výhodu detekce řízení a identifikace existujících útoků, které pravděpodobně odesílají data. Uvědomte si přitom, že odesílání dat často neprobíhá jako jeden přenos a může proběhnout jako řada malých akcí za dlouhou dobu. Ve středu, který představuje dlouhé období aktivity, dochází k bočním pohybům. Identifikace je v tomto případě možná na základě chování, nikoliv pouhou analýzou paketů. Uvažte, že web schválený oddělením IT nebo oddělením zabezpečení, který je však unesený a využívaný útočníkem jako úložná služba, nebudou vaše systémy pro reputaci a filtrování vůbec detekovat.
  • Při analýze používaných funkcí aplikací jděte nad rámec monitorování aplikací na nejvyšší úrovni. Facebook jako celek se může v případě některých zaměstnanců ještě akceptovat, ale jak a kdy se využívají řešení jako chat Facebooku nebo sledování a odesílání videa v rámci této sociální sítě? Jaká a kolik dat se přenáší při využití uvedených funkcí?

 

Jak reagovat?

Kontext není nutný pouze pro detekci útoku, ale je také rozhodující při identifikaci zdroje útoku, blokování šíření útoku a nápravy toho, co se...

 

Tento příspěvek vyšel v Computerworldu 12/2016. Oproti tomuto příspěvku je podstatně obsáhlejší a přináší spoustu dalších tipů, jak vylepšit firemní IT.

Časopis (starší čísla i předplatné těch nadcházejících) si můžete objednat na adrese našeho vydavatelství.

 

 

 

Úvodní foto: © alphaspirit - Fotolia.com



Vyšlo v Computerworldu 1/2017








Komentáře