Připravte se na sledování pomocí biometrie

Novým trendem v podnikovém IT je zřejmě sledování pracovníků skrze nositelnou elektroniku a biometrickou autentizaci. Jde o legální praxi a co může přinést nebo naopak způsobit firmě i jejím zaměstnancům?

Připravte se na sledování pomocí biometrie


Ačkoli mnoho společností už nyní v jisté míře zkoumá data „ze života“ svých zaměstnanců, běžně jde spíše o jejich obecný přehled, plánování budoucích povýšení a hlavní kompetence pracovníků.

Nositelná zařízení s využitím biometrické technologie však nyní umožní firmám mnohem hlubší náhled do pracovních zvyklostí jejich zaměstnanců.

Technologie samozřejmě vzbuzuje notné obavy. Nejenže by mohla mapovat, kde se nacházíte během pracovního dne, ale při porovnání s činnostmi z pracovní doby by si například mohl šéf spojit páteční pozdní příchod na pracoviště s dlouhým čtvrtečním večírkem.

Zde musejí zasáhnout výrobci, zaměstnanci a v nejhorším i statní aparát, kteří zajistí patřičné technické a/nebo právní zábrany, které zaměstnavatelům znemožní biometrii zneužít ke sledování osobního života pracovníka.

Prevence by měla zahrnovat metody na zajištění toho, že se biometrické informace nebudou zneužívat, data budou bezpečně uložena a nahlédnout do nich budou moci pouze konkrétní osoby.

Zaměstnanci by rovněž neměli být nuceni „sledovací nositelná zařízení“ využívat a informace z biometrických technologií se mají využívat především k pozitivním důvodům, nikoli pouze k měření výkonnosti pracovníků.

Jak tedy biometrické sledování v podnikovém prostředí vypadá, kdo jej využívá a jaké jsou výhody či nevýhody?

 

O co jde?

Základní analytika pracovníků tu už chvíli existuje, velcí hráči typu Microsoftu rádi zaměstnancům dávají možnost využití prostředků k vlastnímu osobnímu monitoringu například pomocí produktů typu Delve, což je aplikace specializovaná na poskytnutí zpětné vazby pracovníkům, právě co se týče produktivity.

Na nedávné ukázce softwaru v Londýně bylo možné dokonce zahlédnout generálního ředitele Microsoftu Satya Nadellu, jak ukazuje vlastní výsledky využívání softwaru, které ukázaly, že tráví příliš mnoho času na svém e-mailu a ne dost v přímém kontaktu se zaměstnanci.

Software pro lidské zdroje ve firmě se v současnosti soustředí spíše na digitální měření, tedy například na míru využívání e-mailu nebo času stráveného po různých poradách.

Novější dodavatelé HR softwaru – jako třeba firma Humanyze se stejnojmenným produktem – se nyní pokoušejí o zahrnutí informací z reálného světa do datových vzorců, například měřením toho, kde zaměstnanci přes pracovní den tráví svůj čas, s kým mluví a jakou mají úroveň stresu.

Humanyze pochází z prestižní americké univerzity MIT a organizacím se zájmem o její produkt dodává software a visačky, vzhledově standardní firemní identifikační průkazky.

Visačky jsou skutečně na pohled identické se standardními ID průkazkami, obsahují však navíc RFID a NFC snímače, Bluetooth pro měření blízkosti, infračervený snímač pro detekci mezilidské interakce, akcelerometr a dva mikrofony. Visačky tak pravidelně „mluví“ se specializovanými zařízeními po kanceláři, které reagují na vzdálenost pracovníka.

Jak popsal generální ředitel firmy Ben Waber, mikrofony měří pouze tón a hlasitost, nikoli obsah. Vše se zpracovává v reálném čase a nic se nenahrává, protože je to podle něj „z hlediska soukromí špatná věc“.

Kromě zmiňovaného etického hlediska by to však pro firmu mohl být problém i kvůli zákonům na ochranu osobních údajů.

Společnost pak skloubí data z reálného světa s informacemi ze softwaru HR (primárně Microsoftu) a porovná například míru využití kalendáře a e-mailu (samozřejmě bez samotného obsahu). Humanyze tak získá „holistický pohled na to, co se ve firmě děje,“ popisuje Waber.

Manažeři podle něj uvidí, jak si lépe rozvrhnout čas na jednotlivé lidi, jak moc různé týmy navzájem spolupracují či interagují a také zda jsou porady dostatečně inkluzní a jak soudržné jsou jednotlivé skupiny pracovníků.

Zní to jako sen mikromanažera, ale podle Wabera není celkovým cílem produktu zaměstnance neustále sledovat a porovnávat, nýbrž „kvantifikovat hodnotu zaměstnanců pijících společně kávu na pracovišti ve věku práce z domova“.

Zaměstnanci mohou sami nahlédnout do svých záznamů a vidět, „co dělají a jak si vedou vzhledem k průměru týmu. Pokud chcete jinou roli v týmu, můžete se podívat, co vlastně kolegové dělají. Uvidíte, jak si vedete, takže jde vlastně o srovnávání v rámci společnosti.“

Jiní výrobci se zase zaměřují na snižování úrovně stresu na pracovišti pomocí biometrického sledování.

Nedávno LinkedIn a Laboratoř mysli a těla Stanfordovy univerzity oznámily spolupráci s výrobcem nositelných zařízení na monitorování dýchání Spire.

Chtěli prokázat, že zaměstnanci, kteří nosili zařízení firmy Spire – malý stroj o velikosti oblázku, připnutelný například na pásek nebo ramínko podprsenky – se vyznačovali výrazně nižší mírou stresu a negativních emocí a zároveň měli vyšší míru produktivity a soustředěnější činnost v pracovních hodinách než jejich kolegové bez zařízení.

Jeden z manažerů LinkedInu, Michael Susi, popsal, že Spire využili k „viditelným vylepšením věcí, které se zdají neuchopitelné: soustředěnost, rozptýlení, produktivita. Snížení míry stresu a zvýšení produktivity je klíčové k úspěchu každé společnosti a schopnost učinit obě věci najednou pomocí jednoho zařízení je mocným nástrojem.“

 

Obavy

Nepříliš překvapivě společnost PwC odhalila, že „více než polovina zaměstnanců by nošení takových zařízení zvažovala, pokud by zaměstnavatel jejich data využil ke zlepšení věcí typu množství pracovních hodin, úrovně stresu a volby pracoviště“.

Problém se většinou smrskne na to, zda pracovník důvěřuje svému šéfovi a tomu, že jeho data nijak nezneužije.

Obavy z monitoringu na pracovišti se projevily už minulý rok, kdy novináři Daily Telegraph protestovali proti měření doby, kterou stráví za pracovním stolem.

Část stížností se týkala souhlasu. Podle webového portálu Buzzfeed pracovníci nedali souhlas k tomu, aby byli monitorováni, a dozvěděli se to až poté, co si vyhledali „název značky a zjistili, že jde o bezdrátové snímače pohybu vyráběné společností OccupEye, která hlídá, zda pracovníci sedí u svého stolu“.

Ve Velké Británii pracovníkům ohledně sledování firemních zařízení organizace Citizens Advice radí: „Váš zaměstnavatel může legálně monitorovat využívání vašeho mobilního telefonu, internetu, e-mailu nebo faxu na pracovišti, pokud: se monitorování týká práce; monitorované vybavení je poskytováno z části nebo plně pro pracovní účely; a pokud váš zaměstnavatel učinil veškerou možnou rozumnou snahu o tom, aby vás o monitorování vašeho vybavení informoval.“

„Někteří zaměstnavatelé monitorují své pracovníky bez toho, že by je informovali, že se tak děje, například využitím skrytých kamer nebo audiozařízení. To je jen velmi výjimečně legální jednání,“ pokračuje text.

Podle Wabera se regulatorní orgány budou muset přizpůsobit těmto novým datovým proudům, které postupně na pracoviště pronikají. „Regulace od státního aparátu jsou v tomto případě potřeba, aby zajistily dobrovolné a vědomé zapojení pracovníků do podobných projektů.“

Waber upozorňuje i na zastaralost zákonů týkajících se soukromí pracovníků v právním systému ve Spojených státech. „Americké zákony o ochraně soukromí jsou na rozdíl od Evropy staré třicet let, je nutná silná ochrana soukromí, která umožní snazší růst průmyslu.

Například u regulací v oblasti zdravotnictví lidé chápou a důvěřují tomu, že jsou patřičně chráněni. Myslím, že něco podobného je potřeba i u pracovněprávních vztahů. Zajistit, že regulace doženou realitu, ovšem chvíli potrvá.“

Tak například v případě, kdy si organizace systém Humanyze pořídí, by měli manažeři zajít do kanceláří pracovníků a zaměstnancům vysvětlit, jak systém funguje, co se nahrává a co už nikoliv. Každý pracovník by pak měl podepsat vědomý souhlas a nikdo neměl být nucen do toho, aby se sledování podrobil.

Na otázku, zda by mohla neúčast v tomto programu sledování poškodit kariéru jedince, odpovídá Waber připraveně. „Pokud byste se pokusili nutit lidi do nošení sledovacích zařízení, negativní důsledky z odlivu pracovní síly by překonaly veškerá pozitiva, která technologie nabízí,“ vysvětluje.

Zaměstnanci, kteří se účastnit nechtějí, mohou nosit „falešné“ visačky, podle Wabera si však Humanyze pořídí až 90 % pracovníků v jednotlivých firmách. „Takže obecně dokážeme vcelku dobře přiblížit výhody této technologie a zajistit, že vše děláme správně,“ dodává.

 

Podniky a biometrická data

Obavy provázející sledování spolu s bulvárním stylem informování ze strany mnoha médií znamenají, že jsou zaměstnavatelé zdrženliví ohledně rozhovorů s médii o biometrickém sledování pracovníků.

Computerworldu ve Velké Británii, kde je technologie už poměrně rozšířená, se nepovedlo nalézt žádnou firmu, která by byla ochotna o biometrickém sledování hovořit a Humanyze informace o svých zákaznících neposkytuje.

Jedna z mála publikovaných případových studií o technologii se týká ropného giganta BP, který testoval Fitbit fitness náramky na svých severoamerických zaměstnancích, což mělo zlepšit životní styl a zdravotní stav pracovníků; tento test je však už z roku 2014.

Výsledek prý měl několik impozantních výsledků, například 8,6% snížení zdravotních rizik nebo snížení celkových nákladů na zdravotní péči pracovníků o 3,5 %. Fitbit dokonce nabízí tři zdravotní programy různé úrovně pro firemní zákazníky.

Biometrika využívaná jako součást korporátní struktury bude pravděpodobně stále častější. Společnost ABI Research předvídá, že okolo roku 2020 budou na 44 milionech pracovních míst nositelná zařízení integrována do místní struktury.

Mike Weston, šéf londýnské konzultační firmy Profusion, už v roce 2015 řekl listu Financial Times, že biometrické sledování jednoznačně získá na popularitě, kterou však může zarazit zneužití získaných dat.

 

Tento příspěvek vyšel v Security Worldu 2/2017. Časopis (starší čísla i předplatné těch nadcházejících) si můžete objednat na adrese našeho vydavatelství.

Úvodní foto: © Andrea Danti - Fotolia.com










Komentáře