VDSL pod lupou: Jaké zrychlení přenosu lze očekávat v praxi?

V uplynulém týdnu společnost Telefónica O2 ohlásila zavedení technologie VDSL pro připojení k internetu, čímž vzroste maximální rychlost přenosu až na 25 Mb/s. Podívejme se na tuto technologii detailněji.


Zavedení VDSL společností Telefónica O2 (více viz článek Telefónica O2 zrychlí připojení na 25 Mb/s) není překvapením, protože nabídka této služby se objevila již v březnu v jejím velkoobchodním ceníku na květen. Díky tomu pak mohou VDSL v ČR nabízet i další firmy, které od společnosti Telefónica O2 překupují její služby, jako např. Vodafone, který ohlásil od června 2011 zavedení VDSL do nabídky tarifů pro firmy (viz článek VDSL připojení 25 Mb/s chystá i Vodafone).

Podívejme se na VDSL detailněji. V Česku bude nasazena konkrétně technologie VDSL2, která vychází z doporučení ITU-T G.993.2, jež bylo definitivně schváleno v únoru 2006. Zkratka znamená Very-high-speed digital subscriber line a technologicky VDSL navazuje na svoje předchůdce z rodiny DSL, jako je ADSL a HDSL, díky čemuž je zajištěna i určitá úroveň kompatibility. Jedná se o technologii určenou pro měděná vedení a pro vyšší přenosové rychlosti, které teoreticky mohou dosahovat více než 200 Mb/s, bylo u VDSL2 rozšířeno pásmo až na 30 MHz (u ADSL to bylo 1,1 MHz, u novější revize ADSL2+ pak 2,2 GHz). Využívány jsou také technologie, jako např. mřížkové kódování (TC), EC pro potlačení NEXT na hranicích pásem a podporována je i změna přenosové rychlosti za běhu, tj. bez ztráty spojení (SRA, Seamless Rate Adaptation).

Vyšší rychlost přenosu je ovšem kompenzována mnohem výraznější citlivostí na vzdálenost uživatele od ústředny, která klesá s každým kilometrem značně více, než tomu bylo u technologie ADSL2 či ADSL 2+. Jak ukazuje graf pod článkem, i když s nulovou délkou je možné se teoreticky dostat až na zmíněných 200 Mb/s, po kilometru je to již max. 50 Mb/s a po dvou kilometrech pak jen 20 Mb/s. Nutno dodat, že tyto hodnoty jsou vysoce teoretické a v praxi jsou proto obvykle ještě nižší. Pokles u ADSL2+ zdaleka není tak strmý a při vzdálenosti více než 2 km od ústředny se již rozdíly v rychlosti mezi ADSL2+ a VDSL do velké míry stírají. To je klíčové zjištění, neboť díky tomu má VDSL víceméně smysl hlavně pro uživatele, kteří mají ústřednu ve svojí blízkosti. Telefónica O2 proto hovoří o tom, že rychlosti 25 Mb/s směrem k uživateli a 2 Mb/s od něj bude možné dosáhnout jen do vzdálenosti 1,3 km od ústředny. Také pokrytí VDSL je zatím omezeno jen na 31 % uživatelů v ČR, což znamená zejména nejhustěji obydlené oblasti. Tam ovšem většinou existuje alternativa v podobě operátorů, disponujících sítěmi vybudovanými na bázi optických vláken, jako např. Rio Media, Centrio či UPC, kteří díky tomu nejsou omezeni na DLS technologie a mohou nabízet ještě značně vyšší rychlosti broadbandu. Více viz např. náš test UPC Fiber Power 100 – stává se připojení 100 Mb/s mainstreamem?

I když je dnešním trendem mobilní připojení, také penetrace fixního broadbandu po světě rychle roste. Např. společnost ABI Research informovala o nárůstu o 13 % mezi roky 2008 a 2009, kdy existovalo po celém světě již 430,7 milionů předplatitelů fixního broadbandu (z toho téměř dvě třetiny, konkrétně 65 %, využívalo některou z technologií z rodiny DSL). V roce 2015 pak má počet uživatelů fixního broadbandu podle ABI dosáhnout již 548 milionů.

Vliv vzdálenosti na rychlost stahování dat s technologií VDSL2, VDSL, ADSL2+ a ADSL2.          Zdroj: ČVUT











Komentáře