Heavy Rain
Strach je jednou z emocí, kterou se snaží většina her vzbudit ve hráčích jakéhokoli žánru, a výsledky jsou různé. Samotný pocit je prchavý a tíha jeho dopadu je povětšinou malinká. Láska je na druhou stranu emocí, jíž se vývojáři vyhýbají jako čert kříži, jelikož je velice obtížné vzbudit v člověku tak složitý pocit. Heavy Rain ale odbočuje z vyjetých kolejí a váže se na tuto emoci, na naše slabiny a silné stránky spojené s ní a klade otázku, jak daleko bychom šli pro někoho, koho milujeme. Na konci tedy bude hráč řešit velmi závažné problémy a rozhodovat se nad nejtěžšími volbami v jeho životě, ať už herními či přímo reálnými.
Jednou z chyb velkého počtu moderních her je propast mezi pocity hrdiny hry a tím, co prožívá hráč. Zatímco mnohé hry umí vyčarovat emoční stav pouze hráče, tento titul se snaží postavit most přes mezeru mezi emocí a fyzičností. A taky to dokázal. Málokdy se totiž stává, že hra tak věrně předkládá pocity úzkosti, děsu či lásky z obrazovky přímo do hráčova mozku, ale skrz svoje nezvyklé ovládací možnosti, Heavy Rain nádherně ukazuje, jak by jedinec reagoval v určitém emočním stavu.
Když se všechno spojí dohromady, hra zve hráče do příběhu, do nějž může dát kus sebe – kus své vlastní morality a svých vlastních rozhodnutí. Heavy Rain vás nebude nabádat k tomu, co máte udělat, aby se poté spustila přesně narafičená scénka s tím, s čím hra počítala, že uděláte. Jako o kterémkoliv vzorovém filmu nebo knížce, stejně tak i o této hře se bude mluvit dlouho po jejím dohrání.
Další pokračování tohoto článku hledejte na sesterském webu GameStar:
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU