Oním projektem je vývoj softwaru, jenž má zajistit tok dat mezi lékařovým mobilním přístrojem a úložištěm dat umístěným na internetu. V projektu se počítá s využitím softwaru obou technologických gigantů.
„Naše partnerství s IBM pomůže poskytovatelům i uživatelům získat přístup k jejich zařízení ve značně zjednodušené a automatizované formě“ řekl Sameer Samat, ředitel pro Google Health. „Je to důležitý krok, který zajistí spolehlivé šíření softwaru a který nemocnicím umožní snadno nahrávat data zaznamenaná ve formátu PHR (osobního zdravotního záznamu)“ popsal Samat důvod, proč jeho divize navázala spolupráci právě s IBM.
Hlavním cílem služby Google Health, jednoho z pilířů nového projektu, je umožnit uživatelům jednoduše ukládat, spravovat či sdílet jejich zdravotnickou dokumentaci a osobní informace s poskytovateli zdravotní péče pomocí internetu. Pro fyzické osoby je Google Health volně dostupná a tedy zcela zdarma.
Google svou službu spustil loni v květnu, tehdy ještě bez úmyslu ji nějak zpeněžit. Sedm měsíců poté oznámil své plány na komerční využití. Ve stejném období se také objevily kritické komentáře, jež zpochybňovaly bezpečnost celého systému. Jak Google, tak i IBM, však tvrdí, že takovéto pochybnosti provázejí každou podobnou službu, jež má co dočinění s osobními daty a tedy i soukromím uživatele. Elektronické lékařství prý poskytne pacientům, lékařům, ale i rodinným příslušníkům lepší přístup k informacím a to je hlavní.
Nový projekt umožní výměnu osobní zdravotnických dat v reálném čase. Jako příklad uvádí IBM dospělé dítě, které bude moci dostávat aktuální informace o stavu stárnoucího rodiče, jenž žije sám a trpí některým chronickým onemocněním jako je např. cukrovka či různé srdeční choroby.
Maria DeGiglio, vice presidentka společnosti, která se zabývá moderními službami, řekla, že nový software by mohl prospět právě lidem trpícím chronickými nemocemi.
„Vzhledem k tomu, že projekt bude využívat jak Google Health, tak i analytický software společnosti IBM Cognos, mohl by se pacient naučit novému životnímu stylu či prostě jen uzpůsobit své chování podle výšky hladiny krevního tlaku“ pokračovala DeGiglio. „Tento druh informace pak bude moci použít lékař, s cílem zjistit, jaký lék má pacientovi předepsat nebo jestli má jen upravit jeho dávkování.“ Dodala, že tento nástroj by také mohl předejít nákladné a psychicky náročné návštěvě na pohotovosti.