Zmíněná akce se nesla ve znamení robotiky, která už zasáhla dokonce i kartáčky na zuby. Jsou ale lidé – předpokládám, že zas tak málo jich není – kteří zkrátka nepotřebují, aby jim auto za jízdy skenovalo obličej a potenciálně i četlo myšlenky, odesílalo na neznámé servery údaje o poloze a vůbec naprosto znásilňovalo jejich základní lidské právo na soukromí.
Jenže doba jde dopředu (byť je otázkou, jestli ne slepou uličkou) a tak se všichni ti osobní asistenti, personifikovaní lidskými jmény, podobou i hlasem (a v češtině rodem mužským životným), dostávají z dětského věku a ze smartphonů přecházejí mimo jiné i do aut, aby se učili návyky jejich uživatelů, kteří o to vlastně ani až tolik nestojí. Zjistí to však až ve chvíli, kdy se s nimi osobní asistent začne hádat a v absurdně vyhroceném případě jim zamezí v jízdě zkrátka proto, že jsou moc ospalí (nebo plakali), mají z toho červené oči a asistent vyhodnotí, že tedy nejspíš před jízdou pili. Co na tom, že potřebují třeba zavézt dítě do nemocnice. Jeďte si taxíkem, vy nezodpovědné lidské bytosti!
Jiné firmy, jako například LG – zůstaneme-li u spotřební elektroniky (ačkoliv je do této kategorie již možno zahrnout velkou část aut) – se rozhodly, že svoji umělou inteligenci integrují i do domácích spotřebičů. Jako by nestačilo, že se s námi dokáže pohádat už obyčejná pračka s šestým smyslem. Ještě se teď bude učit naše prací návyky. Do budoucna to může dopadnout tak, že naše spotřebiče budou moci určovat, co budeme moci v domácnosti dělat, protože: a) budeme málo ekologičtí; b) budeme málo ekonomičtí; c) budeme žít na vkus umělé inteligence příliš nebezpečně a nezodpovědně; d) kombinace výše uvedeného.
Přitom největší nezodpovědností je podle mého názoru naprosto slepá integrace (učící se!) umělé inteligence kamkoliv, kam to jen jde. Pokud takto bude lidstvo pokračovat, je vzpoura strojů otázkou blízké budoucnosti. Ostatně předpovídá to i Stephen Hawking.
Ovšem černé scénáře stranou. I přesto apeluji na výrobce spotřební elektroniky, aut a dalších výrobků, že existují lidé (mezi něž se řadím), kteří by absenci umělé inteligence v předmětech běžné spotřeby považovali za konkurenční výhodu. Já osobně totiž nechci, aby moje lednička byla chytřejší než já nebo aby moje auto rozhodovalo, kam pojedu. Preferuji totiž svobodu před bezpečností.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU