Sequoia používá mikroprocesorovou architekturu POWER, která se běžně využívá také v komerčních podnikových systémech a dříve byla k vidění i v počítačích společnosti Apple. Tento stroj obsahuje celkem 1 572 864 jader procesorů, která se zároveň vyznačují nízkými nároky na spotřebu energie.
Počítač Sequoia dokáže zpracovávat úlohy rychlostí 16,32 Pflop/s. Pro srovnání – systém dosahující rychlosti 10 Pflop/s dokáže spustit simulaci reakce lidského srdce na nový lék do dvou dnů. Systému o výkonu jeden Pflop/s by stejný výpočet trval dva roky. Systém o výkonu 16 Pflop/s dokáže nabídnout například čtyřicetinásobné zlepšení při předvídání zemětřesení.
Na druhé místo byl odsunut nejrychlejší japonský stroj vyrobený společností Fujitsu a nazvaný „K“, který využívá procesory SPARC64 o celkovém počtu 705 024 jader. Jeho výkon 10,51 Pflop/s stačil donedávna na první příčku.
Nejrychlejším evropským superpočítačem je další stroj IBM – SuperMUC z Leibnizova výpočetního centra (Leibniz-Rechenzentrum) v Mnichově. Ten je navíc prvním komerčně dostupným superpočítačem chlazeným horkou vodou. SuperMUC je postaven na serverech IBM System x iDataPlex Direct Water Cooled dx360 s 147 456 jádry a je schopen dosáhnout výkonu tří Pflop/s. Díky vodnímu chlazení je systém i přes svůj vysoký výkon o 40 % efektivnější než srovnatelné systémy chlazené vzduchem.
První pětici uzavírá čínský Tianhe-1A, který do seznamu vstoupil na prvním místě v listopadu 2010. Výkon 2,57 Pflop/s dokáže získat ze 186 368 jader procesorů Intel Xeon v kombinaci s grafickými procesory NVIDIA.
Kromě toho, že se superpočítače neustále zrychlují a zmenšují, jsou také dostupnější. Například Sequoia představuje pro firmu nebo univerzitu příležitost pořídit petaflopsový počítač o velikosti pěti racků. Japonský superpočítač K Computer, který byl dříve v TOP500 jedničkou, by k výkonu jednoho petaflopu potřeboval celých 80 racků.