Digitální hudba se v roce 2000 teprve začala rozvíjet a uživatelé v té době neměli příliš mnoho možností, jak ji na cestách poslouchat. Tradiční CD přehrávač stál okolo 75 dolarů a na disk se vešlo 15 skladeb. Flashové přehrávače existovaly, ale byly jednou tak drahé a omezené kapacitou. MP3 CD přehrávač za 150 dolarů s kompatibilním diskem zvládl 150 skladeb a přehrávače s harddiskem schopné pojmout tisíc skladeb stály okolo tří set dolarů. Steve Jobs chtěl na trh vstoupit s malým zařízením srovnatelným s flashovými MP3 přehrávači, které by se uživateli vešly do kapsy a dalo by se na ně uložit také 1000 skladeb, jako na větší zařízení s pevným diskem. Problém byl však v tom, že potřebná technologie neexistovala.
Na počátku roku 2001 po setkání s lidmi z Toshiby Jobs přišel na řešení - 1,8palcový pevný disk s kapacitou 5GB byl přesně tím, co Apple po svůj iPod potřeboval, a proto si s Toshibou na tuto technologii americká společnost sjednala exkluzivní dohodu. Později v roce 2001 pak Jobs představil vůbec první iPod, který sice nebyl zprvu tak populární, jako jeho nástupci, avšak nakonec dosáhl obrovského úspěchu a vrátil Apple znovu do hry.
Zdroj: Techspot
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU