Zatím ale drony trpí řadou nedostatků, tou hlavní jsou nedokonalé algoritmy. Tým vědců z univerzity v Curychu se ve spojení s Intelem rozhodl právě tyto řídící algoritmy vylepšit. Jejich dron je schopen provádět různé akrobatické kousky.
Lepší algoritmy vedou k autonomnějším dronům
Jistě, to v praxi nutné není, ale čím obratnější dron je, tím širší možnosti využití má. Je to další krok k vývoji, ke kterému nutně trh směřuje: Tedy autonomním, samostatně fungujícím dronům, schopným se orientovat v okolním prostředí a samostatně se navádět.
Taková realita je ještě roky vzdálená, ale lepší algoritmy jsou klíčovou součástí vývoje.
Základem nových algoritmů je neuronová síť strojového učení, která bere data z kamer a snímačů a přímo tyto informace překlápí do ovládacích příkazů. Neuronová síť je cvičená čistě skrze simulované akrobatické kousky. To má několik výhod; simulace skrze referenční trajektorie nevyžaduje, aby stejnou akrobacii předváděl v běžném letadle pilot, což je neefektivní a velmi nákladné. Zvyšuje se tím také potenciál škálování a snižuje riziko poškození dronu.
Několik hodin trénování stačí k tomu, aby šel dron používat a nevyžaduje už další úpravy. Algoritmus se tak během hodin naučí takovou leteckou akrobacii, kterou sotva zvládají i ti nejlepší lidští piloti. Zatím jsou lidé v letu celkově lepší: Dokážou lépe reagovat na nepředvídatelné situace a změny v okolním prostředí.
Je však jen otázkou času, než je drony překonají. Lidské reflexy si s těmi strojovými zkrátka nezadají.