64bitovými počítači, když uvedla procesor Opteron. Celá akce působila spíše
komornějším dojmem a zúčastnilo se jí několik stovek novinářů, analytiků a
zástupců partnerských společností. Ostatně nějakou extra masivní akci nebylo
možné ať už kvůli pozicování samotného uváděného produktu, či vzhledem k
posledním ekonomickým výsledkům AMD ani očekávat. Každopádně na této události
byli k vidění jak nejvyšší lidé z AMD, včetně prezidenta společnosti Hectora
Rize a dokonce legendárního zakladatele firmy Jerryho Sanderse, tak zástupci
významných partnerů zejména ze softwarových, ale také z hardwarových firem,
které se otevřeně hlásí k podpoře nové platformy.
Procesor Opteron je konstrukčně navržen tak, aby byl schopen provozovat jak
stávající 32bitový kód, tak zpracovávat i 64bitové programy. Tato dualita je
velmi významným faktorem, který umožňuje firmám velmi pozvolna, podle potřeb
migrovat svou serverovou platformu od 32bitů k 64, neboť v obou dvou režimech
lze získat z čipu prakticky maximální výkon. U konkurenčních čistě 64bitových
produktů lze využívat standardně 64bitový režim, zatímco starší 32bitové
aplikace buď není možné provozovat vůbec, anebo s velmi významným výkonovým
handicapem. Zároveň je Opteron relativně výkonným (opteronový rack server je
držitelem rekordu Tpc-c pro 2P stroje) a cenově dostupným (nabízí nízkou cenu
za transakci) řešením pro malé, střední i větší servery. Cílovým trhem nového
produktu jsou pro 1-2 procesorová řešení firewally, vyrovnávací servery,
load-balancing servery a také menší a střední webové servery. 2-4procesorové
stroje jsou určeny pro vysoce vytížené webové a aplikační servery a doménou
4-8P řešení jsou databázové a souborové servery.
Je však nepopiratelným faktem, že pro úspěch na serverovém trhu nestačí pouze
výkonný a levný produkt, ale esenciálním faktorem je také stabilita,
robustnost, široká softwarová podpora a rozsáhlá hardwarová implementace. Ze
strany softwarových společností už svou maximální podporu novému projektu
vyjádřily firmy jako SuSE, Mandrake či Red Hat, které zastupují nejdůležitější
linuxové distribuce, a trochu váhavě, ale přeci se k nim přidal také Microsoft.
Jako u tohoto softwarového giganta už tradičně, hned dva dny po Opteronu byl
představen Microsoft Windows Server 2003, kterému ale přímá podpora Opteronu a
jeho instrukční sady nově pojmenované AMD64 (dříve x86-64) chybí. Přínést by ji
měl Service Pack, který se plánuje na druhé pololetí tohoto roku a jehož
beta-verze bude k dispozici snad už v létě. Mezi dalšími softwarovými firmami
se objevují jména jako Oracle s databázovým systémem 9i, IBM a jeho databáze
DB2, webserver Apache a mnohé další.
Mezi hardwarovými firmami nalezneme bohužel pouze dva extrémně významné
partnery, jimiž jsou Fujitsu-Siemens a podle vyjádření agentury Reuters také
IBM. Tyto korporace jsou zatím jediné, které se otevřeně přihlásily k
implementaci nového procesoru a během druhého pololetí letošního roku by měly
nabízet svá serverová řešení právě s Opteronem. Na samotném uvedení čipu v New
Yorku jsme viděli také servery od dalších, ale méně významných společností, což
samo o sobě vyvolává pochybnosti o tom, jak široká podpora Opteronu vlastně je.
Právě pro případný úspěch či neúspěch čipu je zásadní ochota jej implementovat
od firem jako je HP se zhruba 1/3 podílem serverového trhu, Dellu, kterému
patří kolem 20 %, či Sunu s 5 % podílem, přičemž IBM, které už podporu
vyjádřilo, zastupuje necelých 15 % trhu. Na některých internetových
zpravodajských serverech se objevily informace o vlivu, jaký může mít na méně
vřelou podporu výrobců také nejvýznamnější konkurent AMD, ale pochopitelně
žádný zástupce dotázaných společností své podezření neprohlásil oficiálně.
Právě horší prodírání se mezi serverové kolosy bude AMD řešit také dostupností
pro menší výrobce serverových řešení, takže na trhu jsou k dispozici jak
samotné procesory, tak i základní desky od společností jako jsou MSI, Asus,
Arima, Tyan či Newisys, a je pravděpodobné, že případné komponenty pro výrobu
vlastního opteronového serveru půjde s trochou práce koupit i u běžných IT
prodejců. Očekává se tedy, že cena dvouprocesorové desky MSI K8D Master s
nejslabším Opteronem se u nás vyšplhá zhruba na 35 tisíc korun.
O datech, která se vrátila
Tomáš Přibyl
Někdy by se mohlo zdát, že počítačová data si žijí svým vlastním životem
nezávisle na vůli uživatele/majitele. Prostě o ně přijdete v okamžiku, kdy se
vám to hodí nejméně. A naopak data, která jste považovali za smazaná, se
jednoho krásného dne mohou objevit v rukou nepovolané osoby... Může to být
konkurence, ale třeba také berní úřad nebo nepřiměřeně zvědavá manželka.
"Návrat" jednou smazaných dat si zaslouží podrobnější vysvětlení. A nemáme teď
na mysli jejich prosté "přesunutí" do složky Odpadkový koš, odkud je cesta
zpátky poměrně jednoduchá. Míníme obnovu dat skutečně smazaných (i když toto
slovíčko by v daném případě mělo být v uvozovkách). Stačí si jen uvědomit
princip mazání pod operačním systémem Windows: příslušný soubor totiž není
fyzicky zlikvidován, ale operační systém pouze poupraví hlavičku FAT nebo NTFS.
Zde označí místo, kde byl soubor původně umístěný, jako prázdné. Jinými slovy:
soubor dále fyzicky existuje na disku, jen na něj neexistuje odkaz. Z toho
plyne docela jednoduchá zákonitost: dojde-li k obnovení příslušného odkazu,
dojde zároveň k obnovení "smazaného" souboru. Na disku zůstává až do víceméně
náhodného přepsání jinými daty.
Z toho plyne, že obnova smazaných souborů je jednodušší, než si dokážeme
představit. Stačí být jen trochu šikovnějším znalcem informačních technologií
nebo si z internetu stáhnout nějakou utilitku "data recovery" (záchrana dat).
Historie počítačové bezpečnosti nám přináší stovky případů, kdy se data
považovaná za smazaná dostala tam, kam neměla.
Třeba několik let starý příběh jedné britské zdravotní pojišťovny, která se
rozhodla vyřazený hardware věnovat jisté střední škole. Všechny pevné disky
předtím samozřejmě nechala pečlivě zformátovat. Jenomže to nestačilo a studenti
dokázali z disků vyzískat obrovské množství informací, které neváhali zveřejnit
na internetu. Vzhledem k tomu, že šlo o lékařské záznamy, je pochopitelné, že
se to setkalo s velkým negativním ohlasem.
Další příběh je víceméně tuctový. Jistá mladá dáma nalezla své vlastní
fotografie na internetu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se zde snímky
neobjevily bez jejího souhlasu a kdyby na nich byla oblečená. Kdysi sice nějaké
"umělecké" fotografie pořídila, ale tyto střežila jako oko v hlavě. Nedávno
však vyměnila svůj počítač za nový starý dala do bazaru, jeho disk předtím
důkladně promazala. Ale jak vidno ne dosti důkladně.
A návrat smazaných dat do třetice. Nedávno uskutečnili studenti v Massachusetts
Institute of Technology (MIT) pokus, kdy shromáždili 158 "vyřazených" pevných
disků. Zjistili při tom, že jen z deseti procent nedokáží zachránit žádná data.
A co bylo na zbytku? Soukromé klíče k elektronickému podpisu, hesla pro přístup
k bankovním aplikacím, tisíce soukromých e-mailů, vnitrofiremní dokumenty,
pornografie... Na jednom disku (původně fungoval v bankomatu) se podařilo
"zachránit" soubor s výpisem všech transakcí za poslední rok. K tomu asi není
co dodávat.
Jak se možnosti zneužití dat bránit? Vlastními silami těžko jak už bylo výše
uvedeno, data jsou na pevný disk zapisována z hlediska uživatele náhodně. Proto
je pro účely bezpečného (a nenávratného) mazání dat vyvíjen specializovaný
software (např. DataShredder ke stažení na http://www.aec.cz). Ten je schopen
"skartovat" soubory, adresáře, dočasné soubory, historii spuštěných programů,
historii dokumentů, cookies i "volné" místo na disku. Zkrátka: všechny oblasti,
kde se mohou vyskytnout jakákoliv kompromitující data.
Pentium M od HP
Tomáš Bučina
Technologie Centrino se postupně dostává do nabídek všech významných výrobců
notebooků, a ani HP nemůže být v tomto směru výjimkou. Místo kompletní
specifikace, která se týká nejen samotného procesoru Pentium M a čipové sady
Intel 855MP, ale také bezdrátové komponenty Intel PRO/Wireless HP, zvolilo
setrvat u stávající struktury, kde je WiFi řešeno externím modulem MultiPort. I
přesto, že lze mít výhrady proti použití méně standardního řešení proti běžné
komponentě přímo od Intelu, má tato koncepce své výhody. Především korporátní
zákazníci ocení stabilitu volby modulů Multiport, která prolíná celou řadou
Compaq Evo, a zároveň správci IT infrastruktury nejsou tak nuceni testovat ve
svých bezdrátových sítích další nové technologie. Nový model, který je tímto
způsobem vybaven, je HP Compaq Evo N620c s procesorem Intel Pentium M 1,3 až
1,6 GHz a operační pamětí o kapacitě až 2 GB. Výhodou pro použití ve firmách je
také gigabitové Ethernet rozhraní, které ale samozřejmě podporuje i stávající
10/100Mb/s sítě. Notebooky s Centrinem i "pouze" s Pentiem M nabízejí dlouhou
výdrž při práci z akumulátorů, a ani Evo N620c není v tomto směru výjimkou,
když vydrží s běžnou 8článkovou Li-Ion baterií pracovat až 6 hodin při
hmotnosti jen 2,2 kg. Z další výbavy stroje stojí za zmínku také grafický
adaptér ATI Mobility Radeon 7500 s 32 MB paměti a 14" LCD displej s rozlišením
1 024 x 768 (XGA) či 1 400 x 1050 (SXGA+) bodů. Výhodou pro některé zákazníky
může být také zachování stávajících sériových či paralelních rozhraní. HP je
tradičně velmi silné v zařízeních pro tisk, a tak i své notebooky vybavuje
zajímavým softwarem pro využití potenciálu tisku na cestách. Univerzální HP
mobile printing ovladač umožňuje tisknout na moderních tiskárnách HP Business
InkJet, HP LaserJet či HP Color LaserJet bez další instalace softwaru. Odkaz:
http://www.ibm.cz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU