Blogujeme o 106

Co je to weblog? Odkud pochází a čím se vyznačuje? Jak můžeme získat svůj vlastní blog, kde si jej můžeme vytvořit? A jak vlastně vůbec blogovat? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pak čtěte dál tento text.

Jedna z nezadatelných předností internetu jako média je, že nerozlišuje mezi poskytovateli a konzumenty obsahu. Každý může přispět do moře internetu tím, že v některé z jeho služeb zveřejní svá data. To je veliký rozdíl oproti starším typům elektronických médií (k nímž se internet řadí). Tato na první pohled nenápadná a vlastně samozřejmá vlastnost je právě tím, co umožnilo internetovou revoluci a co způsobilo rozšíření sítě do takového měřítka, v jakém existuje dnes. Ať už jde o sdílení multimédií, telekonference, o virtuální nástěnky nebo – v dnešní době snad nejdůležitější – web.
World Wide Web už od svých počátků na začátku 90. let minulého století těžil nejen z využití hypertextu, tedy z možnosti spojovat logicky dokumenty, ale také z relativní jednoduchosti, s níž je možné na něm publikovat. Stránka, kterou kterýkoliv uživatel uloží na veřejně dostupný webový server, je takřka okamžitě k dispozici všem ostatním uživatelům stejné služby. Nic obdobného před masovým rozšířením internetu (nepočítáme-li jiné služby jako třeba Gopher) neexistovalo.
Bereme-li webový server jako informační médium, pak internet umožnil, aby „své“ médium měl kdokoliv, kdo o to bude mít zájem. Vlastní médium je díky němu možné provozovat za zlomek nákladů, jež by bylo nutné vynaložit i na ty nejjednodušší noviny, časopis nebo elektronický informační kanál, nemluvě o potenciálním dosahu.

Od stránek k blogu

Weblogy, o nichž dnes budeme hovořit, představují z technického hlediska třetí generací publikování na internetu. Předcházely jím informační stránky a jednoúčelové portály. Termín weblog vymyslel pravděpodobně americký spisovatel Jorn Barger (dnes se o něm hovoří jako o prvním blog-gerovi) v roce 1997. Slovo „blog“, které se dnes pro webové deníčky používá častěji, je pak o něco mladší. A samotné blogy – což je překvapivé – jsou o hodně starší.
Kdybychom měli weblog definovat, nejlepší bude, uděláme-li to na základě jeho srovnání s osobními internetovými stránkami. Weblog je víceméně pravidelně, avšak hlavně často aktualizovaný server, na který jsou umisťovány aktuality. Příspěvky, které na blogu najdeme, nemusí mít znaky žurnalistických komunikátů. Většinou jsou subjektivní v tom smyslu, že vyjadřují názory a postoje svého autora. Obvykle jsou krátké, konkrétní asi jako poznámky v deníku. Weblog ostatně není ničím jinýmnež webovým osobním deníčkem. To ale vůbec neznamená, že „blogovat“, jak se tvorbě takového deníčku říká, mohou jen soukromé osoby. Právě naopak.
Jednou z typických vlastností klasické webové prezentace, jak vypadala ve druhé polovině 90. let, byla rubrika aktualit. Sem lidé, ale i firmy a instituce, které stránky provozovaly, umisťovaly novinky – ať už ze svého života nebo z aktualizace svých stránek. Rubrika aktualit byla většinou to první, co návštěvník stránek přečetl, ačkoliv zdaleka ne vždy musela být hned na titulní stránce. Aktuality se ukázaly být jednou z nejefektivnějších cest komunikace se čtenáři, a tak je jejich autoři postupně prodlužovali. Původní podoba aktualit jako krátkých textů upozorňujících na nejčerstvější změny se začala proměňovat v delší textové informace. Ukázalo se také, že není efektivní (pokud to z nějakého důvodu, například u úřadů, není přímo nutné) komunikovat se čtenářem úředně znějícím jazykem. Takže aktuality se postupně prodlužovaly nad původní rámec dvou vět a současně byly čtivější. Cesta k weblogům byla z jedné strany otevřena.
I když samotný pojem weblog, respektive blog vznikl na konci 90. let, webové deníčky v té době již existovaly. Situace na tehdejším internetu způsobovala, že byly většinou uživatelů ztotožňovány s běžnými zpravodajskými servery, a to nebylo příliš dobře. K jejich jasnému vymezení jako subjektivních sdělovacích prostředků přispělo několik faktorů. Tím nejdůležitějším byl rozvoj profesionální webové žurnalistiky – i když, jak uvidíme, právě s ní někteří bloggeři vedli, respektive snažili se vést tuhý boj.

Weblog pro každého

Skutečný rozvoj blogování, který nastal s příchodem nového milénia, byl podmíněn dvěma faktory. První z nich byl sociální. Internet měl stále více uživatelů, kteří nechtěli být pouhými konzumenty mediálních sdělení, případně účastníky diskuzí, ale chtěli sami sdělovat své názory prostřednictvím „plnohodnotného“ média. Provoz zpravodajského serveru nebo malého portálu byl ale pro ně příliš náročný – a také příliš drahý. Naproti tomu osobní stránky v té podobě, v jaké byly zakládány a provozovány do té doby, přestaly být moderní, a to tím více, čím častěji se hovořilo o nadcházejícím „webu 2.0“. Ten se od klasického vnímání webu liší tím, že se na jeho obsahu podstatně více podílejí uživatelé a podstatně méně „content provideři“, kteří by návštěvníkům předkládali hotové, předem připravené informace. Lidé – uživatelé – tak hledali cestu, jak na webu publikovat jednoduše, bez svazujících konvencí daných běžnými médii, a současně co nejpřístupněji. Odpovědí byl právě weblog.
První systémy pro správu obsahu (CMS), respektive redakční systémy (RS) vznikaly již na počátku webu: přesněji od okamžiku, kdy se začalo využívat na serveru zpracovávaných skriptů. Jejich zjednodušení a určitá unifikace však mohla teprve vnést světlo do světa osobních stránek a také webových deníčků. Integrace administračního rozhraní do samotného webu – přesněji řečeno jeho přenesení ze speciální aplikace do okna webového prohlížeče, z počítače uživatele na server, autory stránek osvobodila. Používání CMS zabraňuje kolizím. Web lze aktualizovat nikoli jen z jednoho počítače, ale z jakéhokoliv místa připojeného k internetu a schopného zobrazovat stránky s jednoduchými skripty. Ačkoliv pro formátování textu publikovaného na serveru je potřeba (někdy) stále znát základní HTML značky, míra dovedností, které potřebuje uživatel k tomu, aby mohl vést svůj vlastní webový deníček, se oproti předchozímu stavu podstatně snížila. Jednoduché CMS systémy otevřely cestu na web (respektive k weblogům) široké mase nových uživatelů.
Na začátku našeho století začaly vznikat specializované servery, které weblog poskytují jako službu – na ně se podíváme v další části tohoto textu. Jestliže se s příchodem CMS nároky na správu blogu snížily na minimum, jeho založení a aktivace stále vyžadovaly určitou úroveň jednak administračních schopností, jednak investice do nezbytného vybavení. Tím byl především samotný CMS systém, dále pak místo na serveru (hosting), prostor v databázi nutný pro ukládání textů CMS. K nákladům se přidala nutnost sehnat nebo vytvořit hezkou šablonu pro vzhled, logo, a pro ty, kteří chtěli, aby jejich časopis někdo četl, pak také propagace. Všechny tyto náklady s příchodem specializovaných služeb padly. Založit si vlastní deníček bylo (a je) tak jednoduché, jako je založit si e-mailovou schránku na serveru s bezplatnou službou. Stačí k tomu vyplnit jednoduchého průvodce, zaregistrovat se a stanovit výchozí parametry svého periodika – jako například název, žánr nebo rubriky. Blogovat tak mohl (a může) kdokoliv. A samozřejmě miliony uživatelů internetu toho okamžitě využily.

Miliony „novinářů“

Weblog má mnoho společných znaků s jednoduchým webovým časopisem, a proto jej někteří s ním přímo ztotožňují. Existence snadno dostupných CMS a především služeb, jež umožňují publikovat vlastní deníček zadarmo (respektive za vytvoření reklamního prostoru pro provozovatele služby) vyrobila miliony uživatelů internetu, kteří začali publikovat své vlastní „noviny“. Někteří nadšenci, ale kupodivu i mediální teoretikové začali hovořit o revoluci v poskytování informací. Od nynějška (z pohledu zhruba roku 2003) už nebudou existovat standardní noviny – média řízená a spravovaná redakcemi. Veškerý obsah on-line dodají samotní čtenáři – erudovaní odborníci, ale i obyčejní lidé z ulice, kteří budou ve svém weblogu publikovat aktuální zprávy a klasické webové (a nejen webové) noviny postupně vytlačí.
Ačkoliv je weblog jako takový obsahově, respektive tematicky neutrální, mezi nejaktivnější tvůrce nových médií patřili fanoušci informačních technologií. Není na tom nic zvláštního, neboť právě pro ně byly CMS nejpřístupnější a právě oni dokázali nejrychleji reagovat na technologické trendy. Servery, které vznikly jako provozovatelé blogů, zažívaly okolo roku 2005 velký boom, avšak tvůrce samotných deníčků čekalo postupné, ale o to nepříjemnější vystřízlivění.
Zatímco někteří z tvůrců blogů publikovali své názory především pro vlastní potěšní a pro konkrétní skupinu svých čtenářů, mnozí (a dá se říct že většina) doufali v to, že je čeká úspěch skutečných publicistů a profesionálních médií. Je třeba říct, že po určitou dobu se k těmto tvůrcům – zůstaneme-li ve světě IT – mnozí stavěli jako ke skutečným novinářům. Jako při každém větším sociálním fenoménu, i zde vznikla skupina „prominentních bloggerů“, kteří se stali v rámci své působnosti celebritami. Jejich deníčky získaly takovou návštěvnost, že byly schopné samy sebe díky prodeji reklamy uživit, a jejich tvůrci se tak postupně stali skutečnými publicisty. Mnoho dalších ale čekalo zklamání v podobě nízké návštěvnosti, postupné demotivace a úpadku. Mnoha z velmi ambiciózních (a často velmi mladých) se dotklo to, že když se pokoušeli v reálném světě jednat s různými firmami či institucemi z pozice bloggerů jako novinářů, byli odmítáni a postupně také zesměšňováni. Klasickým případem se stal postup organizátorů slavného veletrhu informačních technologií CeBit v Hannoveru, kteří přestali bloggery akreditovat jako novináře přibližně v roce 2003. Bez ohledu na množství negativních reakcí, kterých se dočkali, museli tito lidé platit standardní vstupné, což nejen bolelo jejich peněženku, ale i sebevědomí. Fenomén weblogu, který postupně nahradí klasická média, začal postupem času vyhasínat. To ale vůbec neznamená, že vyhasly weblogy jako takové.

Ve službách…

Skutečná profesionální média bloggery dlouho přehlížela, ale úspěch některých z nich jako profesionálních publicistů je přinutil s přehlížením přestat. Považujeme-li weblog za médium, pak si nemůžeme nevšimnout jeho potenciálu. Weblog je (z pohledu profesionálního média) přímým, jednoduchým a aktuálním, subjektivizovaným sdělovacím prostředkem. I když se nehodí například k pokrývání základního zpravodajství, existují situace, kdy dokáže médiu přinést neocenitelnou službu. Příkladem je, nachází-li se autor v rychle se měnící situaci, která mu neumožňuje připravovat texty podle standardů obvyklých u profesionální novinařiny. Weblog nabízí neformální, ale aktuální cestu k tomu, aby autor sdělil to důležité a současně se nemusel starat o dodržování rigidních pravidel žurnalistických žánrů. Někteří autoři blogů dokáží přinést neuvěřitelně zajímavé informace formou, kterou běžná média neznají – tedy formou deníku. Příkladem mohou být blogové záznamy anonymního autora z obléhaného Bagdádu, weblogy amerických vojáků v Iráku a v Afghánistánu (než je velení zakázalo), ale třeba i „odpočtový“ blog, který vede NASA před startem svých raketoplánů. Blogy mají zkrátka veliký potenciál.
I tuzemská elektronická média zjistila, že blogy mohou být dobrými služebníky, a to v zásadě ve dvou situacích. První z nich jsme již popsali. Jsou to aktuální situace, rychle se vyvíjející kauzy, ale také například on-line textové „přenosy“ ze sportovních utkání. I když se těmto blogům někdy říká on-line reportáže, ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o poněkud odlišnou formu deníčků.
Některá média umožňují blogování svým čtenářům na obdobné bázi, na jaké jim jiná dávají přístup k diskusním serverům. Kdokoliv se zaregistruje, může si v doméně svého oblíbeného časopisu založit vlastní blog. Když jsou jeho příspěvky čtené a/nebo kvalitní (metody hodnocení kvality nechme stranou), může ho hostující médium nějak podpořit.

Část 2: Jak si vytvořit vlastní blog

Láká vás blogování? Chtěli byste si vyzkoušet psaní vlastního deníčku? Ještě než se pustíme do práce na jeho založení, je potřeba, abychom si ujasnili několik otázek. Jejich vyřešení ještě před začátkem jakékoliv činnosti vám pomůže vyvarovat se zbytečných chyb, které by se v budoucnu jen velmi špatně odstraňovaly. Cesta k úspěšnému a kvalitnímu blogu tedy začíná s poznámkovým sešitem v ruce.
První otázka, ta vůbec nejdůležitější ze všech, zní: kolik hodláte svému blogu věnovat času. Nemá totiž smysl uvažovat o zakládání vlastního serveru nebo dokonce o pořizování vlastní domény, jestliže s blogováním chcete pouze experimentovat a věnovat mu několik desítek minut týdně. Pokud byste ale chtěli začít psát „profesionální“ blog hraničící s časopisem, nebo máte ambice stát se prominentním autorem, je situace úplně jiná.
Druhá otázka, do jisté míry související s tou první je: o čem chcete psát a komu má být váš weblog určen. Jestliže si nejste jisti nebo chcete zachycovat pouze své postřehy ze života, je optimální volbou některý z veřejných blogovacích serverů (které si zde ukážeme). Ty poskytují prakticky všechno, co k založení blogu potřebujete, a současně sdružují širokou škálu dalších uživatelů – vašich potenciálních čtenářů. Lze se na nich do jisté míry profilovat, ale není to třeba dělat hned ze začátku. Veřejné servery jsou ideálním hřištěm pro ty, kdo se chtějí blogování naučit nebo si ho prostě vyzkoušet.
Pokud byste se chtěli úzce specializovat na nějaké téma, můžete se poohlédnout po odborných časopisech. Mnoho serverů, například ze světa IT, dnes nabízí možnost založit si vlastní weblog v jejich rámci – samozřejmě vaše téma a téma časopisu se musí shodovat. Založením blogu na takovém serveru se připravujete o část svobody, kterou má blogger s deníčkem na veřejném serveru nebo dokonce s vlastním serverem. Na druhou stranu ale získáte větší množství návštěvníků, kteří navíc nebudou náhodní. Budou to lidé s podobným zájmem, a to je mnohem cennější.
Blogy na serverech obecného zpravodajství nebo na některých specializovaných serverech jsou vám jako začínající veřejnosti většinou zapovězeny. Existují výjimky, například v oblasti politické a společenské publicistiky, ale většina takových blogů je určena celebritám, osobnostem vybraným pečlivě redakcí, nebo redakci samotné. Pokud toužíte mít svůj blog na prestižním zpravodajském serveru, budete se nejprve muset stát uznávaným odborníkem nebo veřejně známou osobností (bohužel nejsnazší cesty, jak toho dosáhnout, končí trvalým odpojením od internetu na mnoho let).
Máte-li jasno, kolik svému blogu hodláte věnovat času, o čem hodláte psát a kdo by vás měl číst, můžete přistoupit k samotné volbě vašeho blogovacího řešení. Možností je více, my se podíváme na tři reprezentativní a svým způsobem nejzajímavější. Ještě dříve si ale shrneme jejich vlastnosti.

Tři cesty k weblogu

Vlastní blog na vlastním serveru: toto je možnost profesionálů. Můžete si dělat co chcete, můžete publikovat cokoliv, svůj blogovací systém můžete do velké míry ovlivňovat. Vás samotné naproti tomu omezuje jen velmi málo faktorů. Problém ovšem je, že na svůj server musíte nalákat čtenáře, kteří k vám budou zpočátku chodit mnohem méně než na ostatní typy serverů.
Využití veřejného blogovacího serveru: toto je řešení pro většinu populace. Veřejný systém nabízí „hotové řešení“, k němuž vám bude zobrazovat reklamu. Je jednoduchý, je zadarmo a často vám pomůže i s propagací vlastního blogu. Hodí se ideálně pro pokusy a hraní si s blogem. Naproti tomu vám neumožní vše, co váš soukromý server.
Blogování v rámci zpravodajského nebo odborného serveru: nejpřísnější podmínky, nejvíce čtenářů. Tak by se dala shrnout tato alternativa blogování. Deníčky v rámci odborných serverů se svou prestiží blíží některým z těch, které najdeme na obecných zpravodajských serverech. „Komunita“ čtenářů nemilosrdně odsoudí k zapomnění každého, kdo není dostatečně kvalitní autor. Ale nabídne chvilkovou slávu těm, kteří opravu umí. Je jen na vás, zda se na něco takového cítíte.

Plán 1: Veřejný blogovací server snadno a rychle
Blogger.com

Jeden z největších a také jeden z prvních veřejných blogovacích serverů byl a je server Blogger.com. Jeho předností je zejména to, že nabízí opravdu velmi jednoduchou a snadno dostupnou službu každému, přičemž nutnost znát technické detaily jejího fungování je opravdu minimální. Právě na něm si vyzkoušíme, jak snadno a jednoduše založit svůj vlastní blog prostřednictvím obecně dostupné služby.
Po otevření stránky Blogger.com se nám zobrazí možnost prohlédnout si funkce tohoto serveru, nebo rychle založit blog nový. K dispozici je také výběr čerstvě aktualizovaných blogů, nebo těch nejvýznamnějších. Služba Blogger.com patří v současnosti do stáje společnosti Google, což mimo jiné umožňuje pracovat s účty Gmailu a s dalšími službami stejného provozovatele.
V případě, že máte účet u některé ze služeb Google, můžete první fázi registrace absolvovat zkráceně tak, že se přihlásíte do systému. Pokud ne, je prvním krokem k vlastnímu blogu vyplnění jednoduchého formuláře. Ten požaduje dvojí zadání stávající e-mailové adresy, jména uživatele, hesla, kontrolu před automaty a odsouhlasení licenčních podmínek.
Ve druhém kroku registrace následuje to nejdůležitější – tedy výběr názvu a adresy vašeho blogu. V implicitním nastavení se používá adresa nazev.blogpost.com, ale systém umožňuje blog umístit na libovolný jiný server. Tato funkce je spíše pro pokročilé a pro bloggery, kteří mají specifické požadavky.
Dalším krokem je výběr vhodné grafické šablony. Jejich nabídka je bohatá a je možné je do jisté míry i měnit. Volba vzhledu přitom není definitivní, a tak pokud se vám váš blog po čase znelíbí, je možné jej dodatečně změnit. Po tomto kroku je blog úspěšně vytvořen a můžete přidat první příspěvek.
Systém serveru Blogger je jednoduchý, ale nabízí celou řadu možností, jak si publikování zjednodušit. Podporuje archiv příspěvků, jejich formátování i používání šablon. Pod jedním účtem může být registrováno více jednotlivých weblogů, které lze administrovat do určité míry společně. Blogy mohou mít RSS kanál s novinkami, pro znalce je k dispozici možnost upravovat HTML kód jejich stránek. Nové blogy jsou dostupné pro vyhledávače (což lze omezit) a jsou zařazovány do katalogu. Účet, který je vytvořen při registraci na serveru, je možné následně používat v dalších projektech patřících Googlu (stejně jako naopak).
Blogger.com je jedním ze serverů první volby, chcete-li s blogováním experimentovat a vyzkoušet si, co vše lze provádět a co vlastně takový blog umí.

Blog.cz

Obdobou serveru Blogger.com od Googlu je česká služba Blog.cz. Pro mnohé bude argumentem jejího používání to, že se jedná o jeden z nejnavštěvovanějších tuzemských serverů. Vytvoření nového blogu je obdobně jednoduché jako u serveru, s nímž jsme vás již seznámili, tedy u Bloggeru.com. Po zadání několika základních informací (jméno, kontakt, heslo, název blogu) a po potvrzení e-mailu aktivačním klíčem je blog připraven k vložení prvního příspěvku.
Server Blog.cz nabízí přidanou hodnotu v podobě možnosti umisťovat na svůj blog například anketu nebo fotogalerii. Je to velmi praktická funkce, ale je potřeba s ní nakládat střídmě a opatrně. Jedině tak totiž dosáhneme nejlepších výsledků. Příspěvky lze publikovat okamžitě, nebo je ukládat obdobně jako u jiných systémů. Lze si vybrat z několika možných nastavení blogu, především z hlediska vzhledu, tedy rozdělení prvků na stránkách blogu. Blog může být rozdělen do více rubrik, k dispozici je statistika návštěvnosti a další funkce.
Server Blog.cz můžeme jen doporučit – opět jako jednu z možností první volby. Kromě pestré škály funkcí nabízí také jednoduchý WYSIWYG editor textů, který ulehčí práci zejména začínajícím uživatelům. I on má svá omezení, avšak pokud s blogováním teprve experimentujete, je pro vás jako stvořený. Předností je rovněž jednoduchá funkce umožňující již vytvořený blog zrušit.

Plán 2: Vlastní server

Variantou, kterou jsme začátečníkům nedoporučili, se zde budeme zabývat jen zběžně. Pokud vás však právě ona zajímá a jste technicky pokročilejší uživatelé, vše potřebné se dozvíte. Abychom mohli založit svůj zcela vlastní nezávislý blog, potřebujeme k tomu několik věcí. Jmenovitě webhostingovou službu, databázový server a redakční systém.
Webhosting znamená fyzické místo na serveru, kde je blog (přesněji řečeno jeho HTML část) umístěn. Je možné použít některou z bezplatných služeb webhostingu, jako například Webzdrama, ale mnohem lépe působí, rozhodneme-li se pro komerční (a tedy placené) řešení. Jeho velkou předností je, že můžeme svůj blog jednodušeji spojit s vlastní doménou II. úrovně. Její cena je dnes poměrně nízká, takže roční provoz nás co se týče hostingu nebude stát více než několik stokorun.
Druhou podmínkou je databázový (SQL) server. Ten je důležitým prostředím pro redakční systém, respektive pro správce obsahu. Na něj se ukládají články, ankety a další prvky vašeho blogu, které nejsou tvořeny HTML strukturou. SQL server je obvykle součástí webhostingu, a to ať už placeného, nebo bezplatného. Důležité je, aby SQL server byl podporován zvoleným publikačním systémem.
Redakční systém (RS, CMS): jeho volba fakticky určuje to, co bude náš weblog umět. Mezi nejsnáze použitelné a pro blogování nejvhodnější redakční systémy patří například Drupal (www.drupal.org). Redakční systém je technicky vzato adresářová struktura, kterou nakopírujeme do zvoleného webhostingu pomocí FTP programu (stačí Total Commander). Ještě předtím ale musíme upravit jeho nastavení ve speciálních konfiguračních souborech tak, aby byl schopen pracovat na zvolené doméně a dokázal se připojit k SQL serveru. Po aktivaci – tedy po nahrání systému a zvolení hesla administrátora – je váš server připraven k činnosti. Čím jej naplníte, to je pouze vaše věc, jeho vlastnosti jsou dány jen použitým CMS.
Ke všem popsaným komponentám je k dispozici dokumentace, často česká, bez jejíhož studia se patrně neobejdete.

Plán 3: Blogování s časopisem

Možnost založit si čtenářský weblog nabízí celá řada českých on-line časopisů. Velmi populární jsou například weblogy časopisu Respekt, které najdeme na adrese blog.respekt.cz. Než se do registrování na Respektu pustíte, je velmi vhodné si tento server prohlédnout a rozhodnout se, zda je to opravdu pro vás vhodné. Registrace zde nejsou automatické (každý nový uživatel musí být schválen správcem) a přísné podmínky panují také při publikování příspěvků. Zajímáte-li se o politické a společenské problémy, je to příležitost pro vás.
Něco podobného lze říct o blogovacím systému například Lidových Novin (naleznete jej na www.bigbloger.cz) i u dalších serverů. Princip těchto blogů se po technické stránce blíží veřejným službám. Při registraci je třeba zadat některé důležité údaje, po posouzení registrace je (nebo není) uživateli zpřístupněn jeho blog. Oproti veřejným nebo vlastním serverům máte mnohem méně možností ovlivňovat vzhled a chování svého blogu, neboť tyto parametry jsou určeny redakcí. Odměnou za tyto – a za další – ústrky ovšem bude nesrovnatelně vyšší návštěvnost a také vyšší pravděpodobnost, že se z vás časem stane „celebrita“. 8 0055/ZAJ o