Budoucnost IT ve znamení skepse k radikálním změnám

Blízkou budoucnost IT především s ohledem na podnikovou sféru lze zkusit odhadnout na základě extrapolace současných trendů: cloud computing, virtualizace a rostoucí regulační požadavky. Používání sociálních sítí jako marketingového kanálu možná rozmělní rozdíl mezi „koncovým“ a „podnikovým“ IT (nakonec podobně i práce z domova maže rozdíl mezi pracovní dobou a volným časem). Širokopásmové připojení a zabezpečený vzdálený přístup, IP telefonie spojená s videokonferencemi umožní pracovat odkudkoliv. Alespoň pokud tedy ve svém mikrosvětě zapomene na to, že někdo musí fyzicky vypěstovat obilí, udělat z něho rohlíky a ty pak dovézt spotřebitelům pod nos.

Rostoucí legislativa vynucující všemožné regulační požadavky může být sice mnohdy rozumná, nicméně klade nepřiměřenou zátěž především na malé firmy. Pokud by tento trend pokračoval, mohl by se i IT byznys zvolna „uzavírat“, vznikalo by stále méně nových firem nebo by mohly stále obtížněji získávat kapitál (pokud např. některé požadavky jsou omezené na veřejně obchodovatelné firmy, pak to mnoho subjektů odrazuje od vstupu na burzu). Inovační potenciál by byl ztracen.

V posledních cca 15 letech se objevila celá řada technologií, které k sobě dokázaly přitáhnout pozornost médií, ale v praxi se buď neprosadily, nebo se uplatnily způsobem mnohem přízemnějším, než vizionáři čekali. Výsledkem nanotechnologií není (alespoň prozatím) nic, co by umožnilo splynutí lidského mozku s počítačem, ale spíše ponožky, které jsou v důsledku stříbrných vláken odolnější k zápachu. Až je to směšné, jak velkých investic a chytrých nápadů je třeba k tomu, aby výsledkem byl titěrný krok vpřed. Ale nakonec – to, že rozhraní Windows 7 a Windows 95 si jsou stále podobné, můžeme vnímat ne jako důvod k povzdechu, ale coby doklad optimalizace.

Jaké z nových, „futuristických“ technologií se tedy významněji uplatní? Skoro všechny. Vezměte si jako příklad kvantovou kryptografii. Řada bank ji zcela tiše nasadila, aniž to už zajímalo média a konec konců to asi nějak zásadně nezměnilo ani úroveň zabezpečení. Odhaduji, že tak to bude (skoro) se vším. DNA čipy fungují, ale nezdá se, že by radikálně měnily svět, totéž platí pro elektronický papír, nástroje pro rozpoznávání řeči nebo automatické překladače.

Existuje teorie o tzv. technologické singularitě: zhruba řečeno říká, že od určitého okamžiku bude rychlost vývoje technologií natolik velká, že se svět, jak ho známe, zcela změní – ne kvůli kvantové kryptografii či elektronickému papíru, ale vzájemným ovlivňováním všech nových technologií způsobem, který jejich tvůrci nepředvídali ani nezamýšleli. Podobně, tj. spontánně a neplánovaně, vzniká to nové v biologické evoluci nebo snad také v ekonomice (prostřednictvím neviditelné ruky trhu).

Představa technologické singularity je pak samozřejmě propojena s řadou dalších konceptů, od umělé inteligence po vizi lidského vědomí nějak převedeného do softwarové podoby. Nakonec ale bohužel spíše hádám, že budoucností IT je (oproti dnešku) trochu chytřejší textový editor, nad nímž uživatelé stejně tu a tam zuřivě lamentují...