Burnout Paradise

Konzolová závodní série Burnout má už leccos za sebou a vývojářům z Criterion Games již dávno neteče mlíčko po bradě. A přestože mají na kontě několik vynikajících kousků, rozhodně neusnuli na vavřínech a s nejnovějším Burnoutem se rozhodli udělat díru do světa. Spousta hráčů jim nevěřila a na nový koncept nahlížela značně skepticky – o to větší však bylo jejich překvapení, když do své next-gen herní mašinky vsunuli nablýskaný disk s Burnout Paradise a s údivem ve tváři začali brázdit ulice virtuálního města.

Máte na to?

Burnout Paradise startuje a z reproduktorů se line vynikající skladba Paradise City od Guns N‘ Roses. Na hráče vyskakují stylově zpracovaná menu, přichází volba přezdívky a focení před kamerou (pokud jí vlastníte). Někdo zkrátka zvládá prezentaci na jedničku, na výsledném pocitu ze hry je to setsakra znát, a pokud bychom měli nový Burnout hodnotit pouze za interface a stylové zpracování, nešetřili bychom slovy chvály. Jde však pouze o pomyslnou třešničku na dortu, jež dodává hře ten správný šmrnc a lapí vás hned v okamžiku prvního spuštění. Bez kvalitního základu bychom se neobešli, zmiňované pozlátko by se velmi rychle okoukalo a zbyly by jen oči pro pláč. To ovšem naštěstí není případ Burnout Paradise, jež se řadí mezi nejlepší arkádové závody poslední doby.
Fanoušci předchozích dílů i ostatní virtuální závodníci se nicméně neubrání překvapení, když se ocitnou uprostřed města s absolutní svobodou pohybu. Pokud vás v předchozích dvou letech oslovilo Test Drive Unlimited, začnete se tetelit blahem a po relaxační projížďce s neodmyslitelným obdivováním grafických detailů a plynulého pohybu bez jediného škubnutí i v té nejvyšší rychlosti (a že to je skutečně RYCHLOST!) vlítnete do prvních závodů. Absolutní svoboda pohybu, prostá jakéhokoliv odemykání městských čtvrtí, a závody rozmístěné po křižovatkách však mají i své stinné stránky, jež pocítí především příležitostní hráči, kteří si jednou za čas sednou ke konzole s cílem odjet pár závodů a příjemně se odreagovat.
V akci se totiž nezamyká aktuální trať, jak je tomu zvykem v ostatních hrách, ale městskými ulicemi se řítí skupina borců a vy se můžete pustit naprosto kamkoliv. Máte začátek, znáte cíl, a to, kudy se do finiše dostanete, záleží pouze na vás. Tento systém na jednu stranu nelze než pochválit, ale pokud nemáte Paradise City skutečně projeté, často zapomenete zahnout nebo zvolíte špatnou zkratku a zamíříte úplně jinam. Na začátku hry to ještě jde, ale s přibývající obtížností musíte ukázat své schopnosti a znalosti města – a pokud si dáte týdenní pauzu, půjde vám to mnohem hůře. S tím ostatně souvisí i smutný fakt, že prohraný závod nelze okamžitě restartovat a zkusit jej znovu. I to však lze hodnotit zároveň kladně, neboť bez ztráty kytičky dojedete na nejbližší křižovatku a odstartujete další událost. Co když se závod nevyvíjí zrovna podle vašich představ? Stačí přibrzdit, chvilku postát na místě a rozjet se vstříc jiným nabídkám. Burnout Paradise tak mnohem více než ostatní závodní tituly stojí a padá na tom, co od hry vlastně očekáváte.

Masakr v Paradise City

To ovšem nic nemění na skutečnosti, že jde o výjimečnou záležitost, jež rozhodně stojí za pozornost, a když se jí budete patřičně věnovat, bohatě se vám odmění. Servíruje naprosto vynikající pocit z jízdy v kombinaci s bohatou singleplayerovou i multiplayerovou nadílkou a zmiňované nedostatky jsou v podstatě největším problémem, na který v Paradise City narazíte. Mohli bychom kritizovat chybějící řidiče nebo třeba absenci skutečných vozů, ale s jejich destrukcí by se automobilky asi jen tak nesmířily. Malou vadou na krásné tvářičce Burnout Paradise je rovněž speciální režim Showtime, který nahrazuje klasický Crash, ale chlapci z Criterion Games s ním bohužel šlápli úplně vedle. Můžete jej odstartovat kdekoliv (nejlépe v co největším provozu) a vůz začne pod vaším vedením poskakovat, drtit okolní auta a sbírat body. Festival destrukce vypadá sice skvěle, ale po několika opakováních začne nudit a už se k němu nikdy nevrátíte. Vzhledem k nabídce dalších módů a celkovému virtuálnímu vyžití ale nejde o chybu, jež by se nějak výrazně podepsala na výsledné kvalitě hry. Spíše nad ní mávnete rukou a vrhnete se na něco jiného.
Kromě tradičního závodu (Race), kdy musíte skončit na prvním místě, se tak nabízí třeba Stunt, Marked Man nebo Road Rage. Zatímco v prvně jmenovaném musíte v neúprosném časovém limitu provádět různé kaskadérské kousky a získat tak předem stanovený počet bodů (perfektní znalost města a využití různých skrytých skokánků je nutná), ve druhém je záhodno protnout cílovou rovinku dříve, než vás soupeři rozmetají na kousky. Jste lovnou zvěří a plechoví myslivečci s plameny u výfuků místo pírek za kloboukem dokazují, že s umělou inteligencí se autoři skutečně vyřádili. To ostatně platí i pro Road Rage, kde naopak musíte v časovém limitu rozstřelit daný počet vozů, kteří vás namlsají pouze na začátku, aby vám to ke konci hry dali pěkně sežrat i s převodovkou. Blažený pocit z agresivní jízdy, spojený s útokem vyplaveného adrenalinu při nepředstavitelné rychlosti je něčím, co v jiných arkádových závodech nezažijete!
Opomenout nelze ani mód Burning Route, který se váže na určité typy vozů. Před startem je tedy zapotřebí mrknout na mapku města a zjistit, jaké auto se na daný závod hodí a zda se s tou vaší herkou máte vláčet přes celé město, nebo zajet na vrakoviště pro jiný kousek. Ve hře postupně získáte až 75 vozů, ale vzhledem k několika variacím je celkový počet nižší, což vás však nebude nijak trápit. Auta jsou rozdělena do tří základních typů (Stunt, Aggression, Speed) a na úspěchu se mnohdy podepíše i správný výběr káry. Jde především o způsob doplňování a použití tolik potřebného nitra, nebo o klíčové vlastnosti určující řízení, rychlost i odolnost. Zatímco s agresivní mrchou se směle vrhnete na likvidaci soupeřů, super rychlé žihadlo nejspíše nasadíte v klasickém závodě.

Nezapomenutelný zážitek

Za vítězný závod čas od času získáte novou plechovku, kterou najdete přímo na vrakovišti, nebo se vám připlete do cesty při projížďkách městem. Takového drzouna pak stačí jen parádně rozmetat, vrak si následně vyzvednout na skládce a zajet do autoopravny, aby vám hned od začátku závodu neodpadávaly plechy a nešmajdalo kolo. Obě služby jsou řešeny formou průjezdů a stejným způsobem využijete i lakovny nebo benzínové stanice, kde vám ochotně doplní hodnotu boostu (nitra). Pokud si dobře naplánujete trasu a projedete správnými zkratkami, můžete některých služeb využít i během závodů – stačí zajet do průjezdu a vaše rozpadající se kára je v mžiku zase jako ze škatulky. Realita jde stranou – nezapomeňte, že Burnout Paradise je arkáda jako vyšitá a už několik let jí to moc sluší.
Na naší celkové spokojenosti se podepsal i bohatý nášup mimo hlavní závodní akce, ať už jde o objevování početných zkratek, projíždění billboardů, skvělé skoky nebo efektní parkování pomocí ruční brzy mezi auta stojící po stranách silnic. Všechny tyto lahůdky vás zabaví dostatečně dlouho na to, abyste se nezačali nudit dříve, než je s ohledem na pořizovací cenu hry zdrávo. A pokud máte připojení k internetu, není co řešit! Do on-line módu vstoupíte stisknutím směrového tlačítka, jednoduše se připojíte k ostatním hráčům, jež právě brázdí ulice virtuálního města, a bloumání v Paradise City získá zcela jiný rozměr.
Burnout Paradise se navíc díky skvěle zpracovaným bouračkám a povedenému soundtracku řadí mezi ty konzolové tituly, díky nimž se vyplatí investovat do kvalitního reprosystému. Pokud pak hru spustíte na plochém televizoru s logem HD Ready, dost možná jí prominete všechny nedostatky a v návalu blaženého pocitu ji prohlásíte králem svého žánru. Jakmile se však oklepete a získáte zpět ztracenou soudnost, dáte nám za pravdu, že i tentokrát to mohlo být ještě lepší.