Do této doby jsem Lost Planet 2 jako celek spíše přehlížel, jelikož jsem si nikdy nevytříbil dostatek času na bližší prozkoumání – a zjistil jsem, že můj přístup byl do teď naprosto špatný. Moje zkušenosti s hratelností prvního dílu mě totiž nutily k subjektivním předsudkům k pokračování, které se však nakonec ukázaly být neopodstatněnými. Když jsem si párkrát zahrál sequel, bylo to většinou s partou novinářů, kteří si hráli po svém a tudíž i já jsem měl své taktiky.
Tentokrát se to ale celé změnilo, jelikož se celá skupina hráčů pohybovala po uzavřených prostorech a poroučel jí představitel Capcomu (a specialista na Lost Planet) Shawn Baxter. Když říkám poroučel, myslím tím stál a říkal, co má kdo ze tří hráčů dělat – jaké má monstrum slabiny, principy funkce různorodých zbraní a manévrů. S obřími potvorami v Borderlands nevycházím zrovna nejlépe, ale dokážu si představit sebe a dva kamarády spolu s velitelem Allenem, jak spolupracujeme a vyřizujeme potvory v Lost Planet 2.
Titul jednoduše bere jednu z největších herních ješitností vůbec – zabíjení obrovských a zdánlivě nepřekonatelných příšer – a přidává vylepšení ve formě multiplayeru a příčného pohybu. Ve výsledku hra vypadá jako dobrá konkurence Shadow of the Colossus. Ačkoliv byla přesunuta na pozdější termín tohoto roku, aby se vyhnula konkurentům (stejně jako Dark Void), vývojáři zajisté nastavený čas využijí k vylepšení a vyleštění hratelnosti. Pokud bude finální verze tak dobrý počin jako to, co jsem viděl na CES, přeskakuje Lost Planet 2 svého předchůdce mílovými skoky. A to je jen dobře.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU