První snímek zobrazuje informační kiosk (či stanoviště, chcete-li), na který zřejmě v budoucnu narazíme na úřadech, ve firmách, obchodních domech. Virtuální slečna, kterou jednou naprogramují, obléknou do slušivého saka a kalhot, se na vás upřeně dívá ať stojíte vlevo nebo vpravo od ní (těžko říct, zda je to tak vymyšleno, nebo se jedná o povedený optický klam).
Na provoz bude zřejmě levnější než její živé kolegyně, nežádá o změnu platu, dokáže se usmívat celý den a znovu a znovu odpovídat na stejné otázky. Potřebujete poradit kam jít, doporučit produkt, odpovědět na otázku týkající se telefonu konkrétního pracovníka? Prostě přijdete, prstem ťuknete na obrazovku a pak jen posloucháte libozvučný hlas. Pokaždé znovu a znovu, bez pozdviženého obočí, co vlastně pořád chcete.
Na druhém obrázku je robot, který v době naší přítomnosti uměl popojít vpřed, vzad a pohupovat se v kolenou. Určitě by dokázal mnohem víc, ale nevěnovali jsme mu dostatek pozornosti. Proč? Na scénu totiž přišel jeho podstatně namakanější kolega z jiného stánku a předvedl povedenější kousky.
Pochodující, čí spíše pohupující se robot menšího "vzrůstu" s modrýma "očima" dokázal mávat rukou, zdravit, smát se a občas také prdět, krkat o omluvit se za to. Zkrátka veskrze zajímavé dílko.
Jenže nešlo jen o samoúčelný projev občas neslušného lidského chování. Cílem Robiiho, jak se robot jmenoval, bylo upoutat pozornost na řídící jednotku, která jej ovládá. Vypadá jako obyčejný displej, na kterém jsou směrová tlačítka pro změnu pohybu a tlačítka pro vyvolání předprogramované akce.
Avšak na rozdíl od běžného stisku tlačítek na dotykovém displeji zde můžete pokyny zadávat pohledem. K čemu je to dobré? Demonstruje to výzkum a vývoj společnosti Tobii (www.tobii.com) v oblasti tzv. eye trackingu, tedy sledování a vyhodnocování pohybu očí. Z komerčního hlediska je tento výzkum zajímavý proto, že na monitoru vám třeba reklamní agentura ukáže nějaký obrázek nebo text a vyhodnocovací čidla, zabudovaná na horní a dolní straně monitoru budou nepřetržitě sledovat pohyby vašich očí a vyhodnocovat dobu, kterou jste strávili na jednotlivých místech obrazu. Poté mohou zadavateli odpovědět na otázku: co vlastně upoutalo nejvíc vaši pozornost?
Z nekomerčního využití můžeme uvést například pomoc osobám, které jsou nehybné (z důvodu nemoci, úrazu). Pro ně společnost Tobii připravuje aplikace, které dokáží snímat pohyby očí a podle toho zpracovávat jednotlivé úkoly. K dispozici je například jednoduchý textový editor, u něhož se pacient dívá na velká písmena klávesnice na obrazovce a tím zprostředkovaně může napsat nějaký pokyn nebo zprávu. Eye tracking může být použit i při výzkumech psychologů, ve zkušebních a výzkumných ústavech, které sledují pozornost uchazečů a vyhodnocují například vlohy pilotů pro práci s rychlými tryskovými letadly. Téma Eye trackingu je celkem zajímavé a budeme se mu nadále věnovat buď na našich stránkách, nebo na webu Scienceworldu.
Foto: autor
- - Václav Maletínský